Bienále Brno (SBB) s lítostí oznamuje | Brno Biennale (BBA) informs with regreat Brněnský grafik a ilustrátor František Borovec (nar. 14. 7. 1940 ve Veselí nad Moravou) zemřel v Brně ve věku nedožitých 84 let v časné ráno 17. 4. 2024 po těžké zákeřné nemoci, se kterou několik let bojoval. Poslední rozloučení bude v pondělí 22. 4. 2024 ve 14.45 hod. v obřadní síni brněnského krematoria.
F. B. byl absolventem grafického oboru SUPŠ v Uherském Hradišti (profesoři Karel Hofman a Rudolf Kubíček,1960). F. B. pracoval jako produkční výtvarník (grafika a scénografie) ve filmových a televizních studiích a divadlech a příležitostně působil i na středních i vysokých školách (naposledy byl několik let externistou v ateliérech grafického designu na Odboru průmyslového designu FSI VUT Brno). F. B. byl bytostný kreslíř – kresby a novinové karikatury (ty podepisoval od r. 1967 jako Vávra F. B. nebo Vap) byly jeho přirozeností. F. B. navrhl přes 400 podnikových a produktových značek a logotypů. F. B. tvořil zejména v 60.-70. letech „ikonické“ linorytecké plakáty pro brněnské hudební skupiny (např. Synkopy 61). K tvorbě plakátů se vrátil v posledních 20 letech, kdy se svými sociálními plakáty účastnil í mezinárodních výstav (Bardejov, Katowice, Lipsko, Moskva, Praha, Rzeszow, Šanghaj, Šen-čen, Tchaj-pej, Trnava, Žilina aj.). F. B. v poslední době vystavoval na svých samostatných výstavách (zejména v Brně) obrazové počitačově upravované ilustrace a graficky modifikované foto-portréty brněnských osobností. F. B. byl spoluorganizátorem a instalátorem také různých výstav kolektivních, např. výstavy SVUT nebo SBB v galeriích KIC Brno, HaDivadlo Brno, Galerie G13 aj… F. B. patřil mezi výrazné a občas i svou náturou provokativní osobnosti brněnského výtvarného života a jihomoravské grafiky… František Borovec se stal roku 2000 členem SBB a byl aktivním členem jeho Řídícího výboru. K osmdesátinám byl v roce 2020 jmenován čestným členem SBB. ČEST JEHO PAMÁTCE!
František Borovec: Help me!, Ekoplagát Žilina 2023
Boris Mysliveček (úplně vlevo) v Poslední leči po vernisáži Radka Postla, z SBB dále Mekyska, Rajlich ml. a v čele Borovec…F. Borovec: DialogFrantišek Borovec CZFrantišek Borovec CZ
František BorovecFrantišek BorovecFrantišek Borovec CZFrantišek Borovec, bronzová cenaFrantišek Borovec, Jan Rajlich, Andrej Haščák
Poslední rozloučení přednesené Janem Rajlichem 22. 4. 2024 ve 14.45 ve velké obřadní síni Krematoria města Brna:
Občane – Borovče – Františku, asi sis v životě nepomyslel, že tu takto budu stát u Tvojí rakve a k Tobě mluvit. Ale už tomu tak bohužel je… Zvlášť když jsme se znali jenom čtvrtstoletí – to znamená ani ne třetinu Tvého skoro čtyřiaosmdesátiletého života… Možná bych si nyní ale dovedl docela představit Tvůj ohromený a třeba i pobavený uštěpačný výraz ve tváři…, když bys mě tu takto zpozoroval. Není to lehké něco krátce říci o Tobě a o Tvém životě, když já, na rozdíl od Tebe nemohu třeba vytáhnout nějakou, jak jsi říkal „sprostonárodní“ píseň z Tvého rodného slováckého Veselska, kterých jsi Ty uměl nepočítaně a která by vše řekla jen tak… Vím, že jsi nikdy nedal dopustit na své výtvarné školení na uherskohradišťské „umprumce“ koncem 50. let, škole, která tehdy přímo pokračovala v tradici načaté zlínskou baťovskou Školou umění… Duch této školy byl stále s Tebou… A v duchu touto školou vypěstovaného výtvarného názoru ses stal horlivým vyznavačem umění s velkým U — a často i břitkým a občas i nesmlouvavým kritikem toho, co v umění není původní, co nemá autorskou myšlenku a důvtip, co je prostě plytké, bez duše nebo bez formy… Byls kritikem toho, co se v současném umění jen za umění samo prohlašuje. A to, že toho je kolem tolik – to Tě trápilo a nikdy ses nevyrovnal s prostředností, a to nejen v umění výtvarném, ale také v dramatickém umění, kde jsi jako výtvarník v brněnské televizi a divadlech řadu let působil… Byls prostě občas i svou náturou provokativní osobností brněnského kulturního života… Ve Tvém rejstříku výtvarném hrála prim kresba, byls přirozeným kreslířem a v počátcích i novinovým karikaturistou (vtipy jsi podepisoval jako „Vávra eF. Bé.“ nebo „Vap“). Svými v mžiku načrtnutými kresbičkami sis sjednával přízeň okolí, ať už šlo o prodavačku, spolucestující ve vlaku, recepční, lázeňskou, manažera, či o vrátného kdesi … kdekoliv… Navrhl jsi mnoho set podnikových a produktových značek a logotypů, zmíním například značky VAS (znojemských vodáren), Fakulty sportovních studií Masarykovy univerzity nebo festivalu GO Kamera… Většinu své užité grafické práce jsi však při stěhováních ateliéru prý povyházel. Sám ses pak označoval s určitou dávkou sebeironie za „použitého“ grafika… Teprve nedávno jsi znovuobjevil několik svých „ikonických“ linoryteckých plakátů pro mladou brněnskou hudební scénu z 60.–70. let (– jako Synkopy 61 a podobně). A do světa plakátu jsi vehementně opět vstoupil ve 21. století. Svými novými sociálními, ekologickými a kulturními plakáty ses účastnil i řady mezinárodních přehlídek v Evropě a Asii. A spolu jsme podnikali cesty na plakátové výstavy – do Trnavy – do Lipska – a naposledy to bylo loni v září do Žiliny. Minulý týden do Košic, kam ses také těšil, jsi to už vzdal… Do našeho Sdružení Bienále Brno SBB ses přidal v roce 2000 a celou dobu pracoval v jeho Řídícím výboru. Byl jsi aktivním spolupracovníkem při přípravě skoro čtyř desítek našich výstav SBB. Byl jsi také spoluorganizátorem a instalátorem různých dalších výstav, například výstav SVUTu (brněnského Sdružení výtvarných umělců a teoretiků) – v různých galeriích zejména na Moravě, památné byly výstavy nonsensu nebo naposledy například výstavy v Galerii G13… Na svých samostatných výstavách jsi představoval hlavně jednak kombinovanými technikami složitě vytvářené grafické listy, v posledních letech to byl cyklus „Reminiscenční terapie“ – a jednak monoprinty – graficky modifikované foto-portréty kolem sta brněnských kulturních osobností, které jsi osobně znal a měl je rád. (Cyklus „Hlavy a osobnosti“.) Mottem Tvého výtvarna a života bylo „cesta je důležitější než cíl“. Musím připomenout i Tvá příležitostná působení ve školách – středních i vysokých. Naposledy před 10 lety v ateliérech grafického designu na Odboru průmyslového designu FSI VUT Brno, kde jsi působil několik let externě. Studenti Tvé názory a rady vždy velmi rádi poslouchali… Na závěr musím ještě dodat to, že jsi zvládnul být 55 let pečujícím a opečovávaným manželem – a také starostlivým otcem (Ivoška a Zuzanky) a hlavně milým dědečkem svých vnuček… Františku, budeš své rodině a svým přátelům chybět…. J. R.
Bienále Brno (SBB) informuje o výstavě | Brno Biennale (BBA) informs about exhibition:
Dovoľujem si Vás pozvať na autorskú výstavu pod názvom „Andrej Haščák: A posteriori“, ktorá predstaví výber plagátov vytvorených v období od roku 2010 až po súčasnosť. Vernisáž sa uskutoční 18. 4. 2024 (štvrtok) o 17.00 h v priestoroch Východoslovenského múzea v Košiciach – Historická účelová budova, Námestie maratónu mieru 2, Košice, SK. Výstava potrvá do 29. 5. 2024. Kurátor výstavy: Jan Rajlich ml. Ďalšie informácie:https://www.vsmuzeum.sk/andrej-hascak-a-posteriori/
Plakátové proudy Andreje Haščáka Do Košic jsem se poprvé dostal v srpnu 1978 se dvěma kamarády a svým strýcem Václavem Rajlichem. Přijeli jsme tam z Brna přes noc tehdejším ikonickým lehátkovým spojem, popili trochu Kassavaru u potůčku protékajícího centrem města a vydali se až na konečnou MHD k výběžkům Slovenského rudohoří, po kterém jsme podnikli několikadenní „čundr“. Tehdy už dva roky pobýval na tomto světě v Košicích i Andrej Haščák. O sobě jsme samozřejmě nevěděli ani náhodou a to ještě dost dlouho… Trvalo pár desítek let, než jsme se poznali. Nejdříve jsem se začátkem 90. let 20. století setkal a spřátelil s mým vrstevníkem Jozefem Haščákem, otcem Andreje, a až někdy na přelomu tisíciletí i s mladým Andrejem. Několikrát jsme se pak potkali v Košicích a v Brně v rámci spolupráce našich škol – univerzitních pracovišť designu, párkrát i na Trienále plakátu v Trnavě a často pak zejména na Ekoplagátu v Žilině. V posledních 15 letech pak Andrej s manželkou Valentinou obětavě přijížděl i na Valné hromady našeho Sdružení Bienále Brno, jehož se stal členem. Aktuální výstavu Andrej Haščák trefně nazval „A posteriori“ (opak „a priori“), jako své ohlédnutí, jako představení výsledku nabytých plakátových zkušeností. Plakáty se autor intenzivně zabývá 20 let. Z dosud jím vytvořených zhruba 150 plakátů je vystaven výběr padesáti afiší. Z velké části jde o plakáty vytvořené ne na zakázku, ale jako autorská díla pro různé mezinárodní plakátové akce kulturního a sociálního charakteru. Vliv otce na Andrejovu výtvarnou grafickou tvorbu byl v počátcích pochopitelný – v expresivní kresbě, ve výtvarné zkratce, v procítěné kompozici listu. K nabytým dovednostem kreslířským a malířským se postupně přidává i smysl pro zjednodušenou symboliku, znakovost, a během dalších let i schopnost ovládnout nové možnosti počítačové vizualizace, kterou se nechává unést v plakátové tvorbě do dnes již pro něho typických prostorových mnohobarevně traktovaných struktur, objektů a písmových labyrintů. Andrejova plakátová tvorba je mi sympatická i obdobnou rovinou přístupu ke grafickému designu, tak jak o něj celoživotně usiluji i já sám – to jest přístup autorský, typický pro středoevropskou výtvarnou grafickou kulturu, kdy nezanedbatelné vedle vlastního obsahového poselství plakátu jsou postuláty umělecké, výtvarné, estetické – v Andrejově případě dané bohatou barevností, překvapivou neobvyklostí, tedy originalitou zmíněných struktur a invenční prací, často i hrou s písmem, které je v dvojrozměrné ploše plakátu nezřídka modelované do prazvláštních, mnohdy až tajemných prostorových uskupení. Ve výběru na výstavu „A posteriori“ je zastoupeno několik plakátů, které své poselství přinášejí v jednoduché čisté grafické znakové formě (From Great Earthquake To Re-Creation, 2011; Stop Deforestation, 2013; Teras Gauda, 2015; Remember Shigeo Fukuda, 2016; Othello, 2016; Freedom of Speech, 2018; JR100, 2019; Love and Peace, 2022…), i plakátů, kde lze cítit Andrejův malířský expresivní naturel (No Trust No Vote, 2016; Egolution, 2016; One Korea, 2018; Unpredictability, 2022…). Daly by se vystopovat i různé další přístupy autora často efektivně a vtipně reflektující tematiku plakátu (Sonia Delaunay 130, 2015; Play, 2018; Bauhaus 100, 2019; We Love Peace, 2022…), ale i stroze konceptuální řešení několika plakátů (The Pianist, 2010; Corruption, 2012; Freedom Means Choice, 2014; Improve the City, 2015; Sleepers, 2017) nebo v poslední době i určité odezvy stylu art deco (Can AI Care, 2023; Women Unite, 2023). Většina vybraných plakátů však dokládá výše zmíněný postup počítačového modelování námětu včetně typografie do originálních mnohobarevných prostorových seskupení (např. Faces of Jazz, 2017; Keyword for Review, 2017; Rolling Design 30, 2021; Absurd, 2021; Jazz is Saxy, 2021; Colorful Quzhou, 2022; Tolerance, 2022…). Divák si určitě vybere ten svůj – pokud se mu nezatočí hlava… Andrejovu tvorbu, tak jak jsem ji za uplynulé čtvrtstoletí vnímal, bych mohl přirovnat k řečišti, kdy z jednotlivých rozličných tu zurčících, tu poklidných praménků se slévá a stále kypí a mohutní proud jeho výtvarné tvorby, nabírá nové a nové přítoky a momentálně je někde ve stadiu mohutného jednolitého veletoku jen s občasným možná vymíláním nepoddajných břehů do nových zátočin, toku, který nezměněnou a nezměrnou silou plyne dál a dál, razí si svou cestu do budoucnosti, kamsi do neznáma, kde tušíme jeho ústí či vyvrcholení, což je pochopitelně stále kdesi hodně daleko, daleko v nedohlednu, vždyť tvůrce je stále mladý a v plném tvůrčím nasazení. Na závěr svého krátkého příspěvku o plakátových proudech Andreje Haščáka mi nedá se nezmínit i o vystavování plakátu a o jeho aktivitách v našem SBB – Sdružení Bienále Brno. Podílí se na spolkových výstavních projektech na Moravě i v Čechách a je zván do různých mezinárodních plakátových akcí v zahraničí, kde SBB reprezentuje i v mezinárodních porotách. Andrej Haščák si je vědom významu vystavování plakátu: Aktívna účasť na medzinárodných výstavách a súťažiach obohacuje grafického dizajnéra o nové obzory, dopĺňa jeho všeobecný prehľad, poskytuje pohľad na fungovanie dizajnu vo svete. Súťaže a výstavy podnecujú rozvíjanie kritického myslenia a názorového formovania, ktoré je kľúčové najmä pri umeleckom vzdelávaní mladých grafických dizajnérov… Kvituji s potěšením, že Andrej vstoupil do vod uměleckého plakátu a stal se v posledních letech jedním z jeho hlavních protagonistů na Slovensku. Ať ho tedy proudy jeho plakátového veletoku dál vedou rozličnými krajinami světa, který se tak může stále těšit na jeho další nápady v plakátové kreativitě. Jan Rajlich ml., 2024
The 23rd Graphic Design Biennale Hungary, Bekescsaba, 2022, jeden z vystavených tří plakátů Andreje HaščákkaAndrej Haščák SKAndrej Haščák: Ouzhou, plagátPlakát Andreje HaščákaVystavený plakát Andreje Haščáka“Harmonious Co-Existence”, plakát Andreje HaščákaPlagát Andreja Haščáka Stop DeforestationAndrej Haščák SKPlakát Andreje Haščáka
Bienále Brno (SBB) informuje | Brno Biennale (BBA) informs 27. 4. 2024 budeme oslavovat Mezinárodní den designu (IDD International Design Day), dříve Světový den designu, dříve Světový den designu vizuálních komunikací a původně a nejlépe Světový den grafiky… Publikujeme zde překlad a originální znění výzvy k letošnímu IDD, tak jak ji vydala ICoD Intenational Council of Design (Mezinárodní rada designu, dříve – a lépe – Icograda).
Co kdyby se designéři nejprve zeptali, je to laskavé? Co kdyby měřítkem designu bylo spíše to, jak dobře se stará o lidi a jejich vztahy, než jak je ziskový? 🌿 Téma Mezinárodního dne designu pro rok 2024, 𝙞𝙨 𝙞𝙩 𝙠𝙞𝙣𝙙? je o zabudování laskavosti do designové praxe. Téma, 𝙞𝙨 𝙞𝙩 𝙠𝙞𝙣𝙙? navrhuje novou metriku laskavosti designu: standard laskavosti. A definuje, co je to „laskavý design“. Letos se členů ptáme, jak navrhují transformaci současných systémů na možnosti, které lze navrhovat s laskavostí – aby zajistili laskavější budoucnost pro všechny. → Zjistěte více o letošním tématu a stáhněte si sadu nástrojů IDD2024 a plakát ve vysokém rozlišení >> https://bit.ly/IDD2024_ICoD ICoD by také ráda poděkovala Egle Zvirblyte a Taktika Studio za ilustraci a produkci letošního tematického plakátu a vizuálů! #isitkind #kinddesign #design #internationaldesignday #IDD2024 #theicod #internationalcouncilofdesign
What if designers first asked, is it kind? What if the measure of design was how well it cared for people and their relationships rather than how profitable it was? 🌿 The International Design Day theme for 2024, 𝙞𝙨 𝙞𝙩 𝙠𝙞𝙣𝙙? is about building kindness into design practice. The theme, 𝙞𝙨 𝙞𝙩 𝙠𝙞𝙣𝙙? proposes a new metric of design kindness: the kindness standard. And defines what ‚kind design‘ is. This year we ask Members how they are designing to transform current systems into possibilities to design with kindness — to ensure a kinder future forall. → Learn more about this year’s theme and download the IDD2024 toolkit and high-resolution poster >> https://bit.ly/IDD2024_ICoD ICoD would also like to thank Egle Zvirblyte and Taktika Studio for illustrating and producing this year’s theme poster and visuals! #isitkind #kinddesign #design #internationaldesignday #IDD2024 #theicod #internationalcouncilofdesign
Ďalšie informácie: https://www.
