Bienále Brno (SBB) informuje o knize | Brno Biennale (BBA) informs about book:
Název: Identita – Příběh českého grafického designu • Autor: Linda Kučerovská (ed.) a kol. • ISBN: 9788076375277 • Jazyk: Česky • Rok: 2024 • Hmotnost: 1.80 kg • Vazba: vázaná • Počet stran: 520 • Rozměr: 230 × 310 mm • Nakladatel: Paseka, Praha

—
Začátkem roku 2024 odvysílala ČT na programu ČTart 7dílný dokumentární pořad Identita, o kterém bylo v anotaci uvedeno, že má zdokumentovat „fenomén českého grafického designu, jeho historii, současnost i významné osobnosti“. Už z ukázek ale bylo zřejmé, že se autoři zaměřili z velké části na grafický design pražský a to ještě pouze z okruhu jedné skupiny pedagogů a absolventů pražské Umprum. Například brněnskému Bienále s takřka 60letou tradicí bylo věnováno několik minut v posledním dílu (viz https://www.ceskatelevize.cz/porady/13917580517-identita/221562264040007/), a to nejspíš jen proto, že je v posledních 20 letech „obsadili“ právě tito umprumáci.
Podobně dopadla i kniha, která vyšla pravděpodobně i jako katalog stejnojmenné výstavy. Výstavu připravili Filip Blažek a Linda Kudrnovská a je umístěná ve 3 patrech pražských Sovových mlýnů od 12. 10. 2024 do 2. 2. 2025.
To, co je možné na projektu, TV dokumentu (a nakonec i knize) ocenit je vskutku profesionální zpracování obrazové dokumentace a střihová práce s obrazem logicky navazující na komentář, což u české filmové dokumentaristiky nebývá zvykem.
Negativem hodným zamyšlení nad vynaloženými prostředky je ovšem ten fakt, že z velké části v projektu kromě pražské Umprum nic jiného jakoby nikde v Čechách a na Moravě neexistovalo. Chybí tu řada událostí a osobností významných pro obor, ale nepracujících v Praze. Chybí tu však i ze samotné Umprum ti, co měli či mají odlišný výtvarný názor anebo se s autory „nekamarádí“… Z nám nejbližší brněnské scény postrádáme a to jen namátkou – například Lidové noviny Eduarda Miléna z 30. let, divadelní plakáty (Husa na provázku aj.) anebo první skutečné moderní grafické studio u nás – brněnské Studio Idea Petra Otradovce a Zbyňka Houšky (založené v polovině 80. let a od r. 1988 fungující oficiálně s povolením ONV), jehož některé „ikonické“ logotypy jsou k vidění dodnes.

Dalším nedostatekem je např. ignorance k českým a moravským středoškolským a vysokoškolským pracovištím grafického designu (samozřejmě kromě VŠUP/Umprum). Některá sice byla stručně zmíněna v TV dokumentu (a to ještě prý za to musela zaplatit), ale do knihy se nedostala…
Kniha obrazově začíná výstavním plakátem k zemské výstavě v Praze z roku 1891, který kdysi v „Poselství ulice“ Josef Kroutvor pasoval za první český (výtvarný) plakát. Přitom jenom např. Moravská galerie v Brně má ve svých sbírkách plakáty pro jubilejní výstavu konanou v budově brněnského uměleckoprůmyslového muzea o několik let dříve… 

—
Zahájení výstavy Identita v Praze si nenechal ujít prof. P. Noga, (v současnosti jediný univerzitní profesor grafického designu působící na Moravě) který poté oceňoval zejména to, že na výstavě je k vidění mnoho unikátních originálních artefaktů, řada z nich s podivem právě i ze sbírek brněnské Moravské galerie. 
Názory mnohých kolegů-grafiků k projektu Identita potvrdiil na svém facebooku doc. P. Beneš. Ke knize napsal: „Tak jsem si koupil knihu IDENTITA a kecal bych, kdybych tvrdil, že nejsem zklamanej. Bez jednoho roku jsem čtyřicet let grafikem, a oni si všimnou jen jednoho plakátu z listopadu 1989? Plus mě třikrát zmíněj v souvislosti s plakátem, kterej lidem nepřipomenou? Kdyby kniha měla podtitul ,Příběh českého grafického designu za prachy‘, asi bych výběr ukázek pochopil… ale grafickej design není jen to, co si u grafika někdo objedná a grafik mu to pak prodá. Spousta grafickýho designu vzniká z potřeby autora, podobně jako ,fajnový‘ umění (malba, sochy, keramika, ilustrace, volná grafika), bez nároku na honorář, bez objednávky a bez povinnosti slevit a ve finále si s klientem plácnout na nějakým kompromisu. Jenže jak to maj autoři vědět, když jejich výstupem jsou už jen kšefty? Velmi brzo zapomněli, jak ve škole malovali a experimentovali v grafický dílně, jak si o pauzách furt něco kreslili nebo jak vystavovali na Konfrontacích nebo jinejch výstavách mimo oficiální galerie… a nebo jak ty mladší měli rozmanitý portfolio k talentovkám. Jenže on i ten televizní cyklus byl v tomhle duchu: grafik je řemeslník na objednávku, a ‚zadarmo si ani grafik nenahrabe‘. Jenže on hrabe, a často s větší radostí a lepším pocitem než za ty prachy. Prostě mě to mrzí, i proto, jak z výběru cejtím, že jsem se holt ty roky nepohyboval v tý správný partě, že i tohle je součástí identity tohohle národa. Jasně, dějou se horší věci… a ano, určitě je spousta mnohem lepších než já, na který zapomněli úplně.“
K tomu doc. J. Rajlich ml.: „Se slovy kolegy nelze nesouhlasit. My samozřejmě navíc z brněnského a vlastně obecně mimopražského pohledu nemůžeme nepřehlédnout to k ostaním pohrdavé zaměření jenom na úzkou skupinu kamarádů a jejich profesorů z Umprum. To že je zmíněno mimopražské Bienále Brno, překvapuje jen do chvíle, než si uvědomíte, že je posledních 25 let notně sami využívali (až je odsoudili k zániku). V dotyčné kapitole jsou reprodukovány i tři bienálové plakáty mého otce a je jednou malou reprodukcí výstavního plakátu zastoupen i u politických plakátů. Kde jsou ale jeho ikonické plakáty divadelní (i politické jako např. Vietnam krvácí), které byly celosvětově reprodukovány? U tohoto projektu nazvaného Identita je zcela pominuta jeho klíčová role v seznamování odborné naší veřejnosti s pojmem podniková identita – vizuální styl (1973) a s vytvořením první zcela komplexní podnikové identity u nás (BVV, 1975). – Zdání objektivnosti má asi knize dodat několik příspěvků Marty Sylvestrové z MG Brno, nicméně pokud má jít opravdu o český grafický design, jeho historii a osobnosti, tak to, co zde všechno chybí, to je neodpustitelné (a vlastně nenapravitelné, neboť těžko bude v dohlednu vydána obdobně zaměřená objektivní publikace). Bohužel toto v dnešní době změti informací daného světem globální digitalizace všeho možného i nesmyslů, polopravd a lží už vlastně nikoho nezajímá, a střední a nejmladší generaci vezoucí se na vlnách komerce, bezbřehosti a hlavně ztráty orientace v souvislostech už vůbec ne. Komerce, zmíněné ,prachy‘, za celým projektem Identita nepochybně stojí, bez nich by tento pokřivený obraz českého grafického designu nevznikl.“
Doc. P. Beneš: „Je to vlastně parádní katalog Studia Najbrt a lidí kolem nebo blízko něj (stačí se podívat do jmennýho rejstříku, kde nejvíc odkazů je u týhle party), plus pár desítek dalších, aby se neřeklo. Několik jmen jsem hledal zbytečně, holt se nekámošili. Nevím, kolik řádek je věnováno TypoDesignClubu, já o něm zmínku nezahlíd, stejně jako o Sdružení Bienále Brno, což první bylo a druhý je společenství, udržující profesní kontinuitu oboru. – A aby bylo jasno: Aleše Najbrta mám fakt hodně rád, jako kamaráda i jako grafika, často jsem ho hájil proti všem, a skoro všechno od něj se mně moc líbí. To, že z projektu vychází jako nejdůležitější českej grafik, není asi ani tak jeho zásluha, jako spíš prázdnota jeho adorantů a jejich potřeba se furt k někomu odkazovat nebo se na někoho odvolávat. A byl by blbej, kdyby z toho netěžil. – A ke mně: udělal jsem několik set logotypů, z nichž dva, tři lze považovat za ikonický; několik set plakátů, z nichž pár viselo taky všude; stovky merkantilií (ty projekt úplně ignoruje) a knižních úprav a hodně grafickejch řešení výstav (ani na tenhle obor se v projektu nenašel prostor).“
Prof. P. Noga, který sám v posledních 15 letech publikoval několik knížek o grafickém designu a  plakátu, Identitu chápe „jako tzv. první vlaštovku se všemi mouchami“. Podotýká dále, že „o grafickém designu zatím u nás žádná souhrnná publikace nevyšla – až na zmíněné a rokem 1990 časově omezené ,Poselství ulice‘ Josefa Kroutvora. – Teď by měly přijít další. I když nevím, jestli přijdou,“ říká. – „A taky to vidím jako ostudu, že zatím nic podobného nenapsal žádný umělecký historik – teoretik – ani Marta Sylvestrová ani Iva Janáková ani nikdo jiný. A tak to udělala ambiciózní novinářka Linda Kudrnovská s dlouholetými zkušenostmi s vydáváním časopisů Typo a Etapes aj. Vlastně to vzniklo jako komerční produkt, když státní umělecko-vědecké instituce zaspaly. Ale ono je to i tím, že prý na projekty týkající se vědeckého bádání 20. století a novější nedostávají vědecké granty. Tak mi to řekla Iva Janáková na můj dotaz, proč UMPRUM muzeum nevydává žádné knihy o grafickém designu… – Problém je v tom chápání celého projektu Identita. Kdokoliv z laické veřejnosti to může chápat jako jediný možný výklad historie českého grafického designu – a pak je to špatně. Jenže vzhledem k neexistenci někoho, kdo by to mohl udělat jinak a fundovaněji, to bude na delší dobu jediný text s obrázky o českém grafickém designu. Na Slovensku by taky nebylo nic, kdyby neměli ,buldoka‘ Ľubomíra Longauera, který si to všechno prosadil a napsal navzdory ostatním a všemu. Ale to je úplně jiný příběh než česká Identita…“
—
K uvedenému do SBB přišla reakce – poznámky – ještě od dalšího grafika a dlouholetého univerzitního pedagoga grafického designu doc. J. Elišky: Linda Kučerovská a další….. IDENTITA / Příběh (pouze některého) českého grafického designu – Tolik práce a základní myšlenková konstrukce… určující idea… nejasná. – Otázka. Cílová skupina je kdo? – Je to kniha… komerčního zaměření, odborná publikace, doktorandská práce, firemní katalog? – Nejvíc se to blíží memoárům kluků, „co spolu chodí“… A paní, která to zeditovala, pustila do světa tiskový výstup se spoustu nepřesností, neúplných dat, selektovaných informací, plnou nadšeneckého zápalu, ale… je to obsahový polotovar. (Mohla požádat o komentář nebo radu, nebo se jen zeptat, co s tou hromadou informací udělat) teoretiků, historiků, odborníků na vizuální komunikaci (Tomáše Fassatiho), nebo třeba Lumíra Kajnara. Ten ví určitě o grafickém designu víc, než autorka a její tým grafických designérů. A žije v Praze, takže komunikace s ním by byla rychlá a snad i snadná. – Problém této „knihy“ je v tom, jak budou ti, kteří se o GD zajímají, vnímat její obsah. Logicky mohou předpokládat, že je to kvalitní, korektní a objektivní text, „obraz“ oboru. No. Není. Je to informačně neúplná, neobjektivní tiskovina… (Mám rád metafory. Identita je stejně informačně hodnotná, jako kdyby student dějin umění bádal o sochách na Karlově mostě, ale jenom po pravé straně.)

KONEC PŘÍSPĚVKU | END OF THE MESSAGE