Archiv autora: sbb

František Borovec známý/neznámý

 

Bienále Brno (SBB) zve na vzpomínkovou akci/výstavu | Brno Biennale (BBA) invites to a commemorative event/exhibition
František Borovec známý/neznámý, setkání Františkových přátel a známých
Galerie G13, Dominikánské nám. 6/7, Brno, úterý 14. 5. 2024 v 17 h

https://www.facebook.com/1415794100/videos/7257574187673016/

 

KONEC PŘÍSPĚVKU | END OF THE MESSAGE


Opustil nás František Borovec (83)

 

Autoportrét Františka Borovce
Autoportrét Františka Borovce

Bienále Brno (SBB) s lítostí oznamuje | Brno Biennale (BBA) informs with regreat
Brněnský grafik a ilustrátor František Borovec (nar. 14. 7. 1940 ve Veselí nad Moravou) zemřel v Brně ve věku nedožitých 84 let v časné ráno 17. 4. 2024  po těžké zákeřné nemoci, se kterou několik let bojoval. Poslední rozloučení bude v pondělí 22. 4. 2024  ve 14.45 hod. v obřadní síni brněnského krematoria.


F. B. byl absolventem grafického oboru SUPŠ v Uherském Hradišti (profesoři Karel Hofman a Rudolf Kubíček,1960).
F. B. p
racoval jako produkční výtvarník (grafika a scénografie) ve filmových a televizních studiích a divadlech a příležitostně působil i na středních i vysokých školách (naposledy byl několik let externistou v ateliérech grafického designu na Odboru průmyslového designu FSI VUT Brno).
F. B. byl bytostný kreslíř – kresby a novinové karikatury (ty podepisoval od r. 1967 jako Vávra F. B. nebo Vap) byly jeho přirozeností.
F. B. navrhl přes 400 podnikových a produktových značek a logotypů.
F. B. tvořil zejména v 60.-70. letech „ikonické“ linorytecké plakáty pro brněnské hudební skupiny (např. Synkopy 61). K tvorbě plakátů se vrátil v posledních 20 letech, kdy se svými sociálními plakáty účastnil í mezinárodních výstav (Bardejov, Katowice, Lipsko, Moskva, Praha, Rzeszow, Šanghaj, Šen-čen, Tchaj-pej, Trnava, Žilina aj.).
F. B. v poslední době vystavoval na svých samostatných výstavách (zejména v Brně) obrazové počitačově upravované ilustrace a graficky modifikované foto-portréty brněnských osobností.
F. B. byl spoluorganizátorem a instalátorem také různých výstav kolektivních, např. výstavy SVUT nebo SBB v galeriích KIC Brno, HaDivadlo Brno, Galerie G13 aj…
F. B. patřil mezi výrazné a občas i svou náturou provokativní osobnosti brněnského výtvarného života a jihomoravské grafiky…
František Borovec se stal roku 2000 členem SBB a byl aktivním členem jeho
Řídícího výboru. K osmdesátinám byl v roce 2020 jmenován čestným členem SBB.
ČEST JEHO PAMÁTCE!

https://www.facebook.com/1415794100/videos/7257574187673016/

František Borovec: Help me!, Ekoplagát Žilina 2023

Boris Mysliveček (úplně vlevo) v Poslední leči po vernisáži Radka Postla, z SBB dále Mekyska, Rajlich ml. a v čele Borovec…
F. Borovec: Dialog
František Borovec CZ
František Borovec CZ

František Borovec
František Borovec
František Borovec CZ
František Borovec, bronzová cena
František Borovec, Jan Rajlich, Andrej Haščák

 

Poslední rozloučení přednesené Janem Rajlichem 22. 4. 2024 ve 14.45 ve velké obřadní síni Krematoria města Brna:

Občane – Borovče – Františku,
asi sis v životě nepomyslel, že tu takto budu stát u Tvojí rakve a k Tobě mluvit. Ale už tomu tak bohužel je…
Zvlášť když jsme se znali jenom čtvrtstoletí – to znamená ani ne třetinu Tvého skoro čtyřiaosmdesátiletého života… Možná bych si nyní ale dovedl docela představit Tvůj ohromený a třeba i pobavený uštěpačný výraz ve tváři…, když bys mě tu takto zpozoroval.
Není to lehké něco krátce říci o Tobě a o Tvém životě, když já, na rozdíl od Tebe nemohu třeba vytáhnout nějakou, jak jsi říkal „sprostonárodní“ píseň z Tvého rodného slováckého Veselska, kterých jsi Ty uměl nepočítaně a která by vše řekla jen tak…
Vím, že jsi nikdy nedal dopustit na své výtvarné školení na uherskohradišťské „umprumce“ koncem 50. let, škole, která tehdy přímo pokračovala v tradici načaté zlínskou baťovskou Školou umění… Duch této školy byl stále s Tebou…
A v duchu touto školou vypěstovaného výtvarného názoru ses stal horlivým vyznavačem umění s velkým U — a často i břitkým a občas i nesmlouvavým kritikem toho, co v umění není původní, co nemá autorskou myšlenku a důvtip, co je prostě plytké, bez duše nebo bez formy… Byls kritikem toho, co se v současném umění jen za umění samo prohlašuje. A to, že toho je kolem tolik – to Tě trápilo a nikdy ses nevyrovnal s prostředností, a to nejen v umění výtvarném, ale také v dramatickém umění, kde jsi jako výtvarník v brněnské televizi a divadlech řadu let působil… Byls prostě občas i svou náturou provokativní osobností brněnského kulturního života…
Ve Tvém rejstříku výtvarném hrála prim kresba, byls přirozeným kreslířem a v počátcích i novinovým karikaturistou (vtipy jsi podepisoval jako „Vávra eF. Bé. nebo „Vap). Svými v mžiku načrtnutými kresbičkami sis sjednával přízeň okolí, ať už šlo o prodavačku, spolucestující ve vlaku, recepční, lázeňskou, manažera, či o vrátného kdesi … kdekoliv…
Navrhl jsi mnoho set podnikových a produktových značek a logotypů, zmíním například značky VAS (znojemských vodáren), Fakulty sportovních studií Masarykovy univerzity nebo festivalu GO Kamera… Většinu své užité grafické práce jsi však při stěhováních ateliéru prý povyházel. Sám ses pak označoval s určitou dávkou sebeironie za „použitého“ grafika… Teprve nedávno jsi znovuobjevil několik svých „ikonických“ linoryteckých plakátů pro mladou brněnskou hudební scénu z 60.–70. let (– jako Synkopy 61 a podobně).
A do světa plakátu jsi vehementně opět vstoupil ve 21. století. Svými novými sociálními, ekologickými a kulturními plakáty ses účastnil i řady mezinárodních přehlídek v Evropě a Asii. A spolu jsme podnikali cesty na plakátové výstavy – do Trnavy – do Lipska – a naposledy to bylo loni v září do Žiliny. Minulý týden do Košic, kam ses také těšil, jsi to už vzdal…
Do našeho Sdružení Bienále Brno SBB ses přidal v roce 2000 a celou dobu pracoval v jeho Řídícím výboru. Byl jsi aktivním spolupracovníkem při přípravě skoro čtyř desítek našich výstav SBB. Byl jsi také spoluorganizátorem a instalátorem různých dalších výstav, například výstav SVUTu (brněnského Sdružení výtvarných umělců a teoretiků) – v různých galeriích zejména na Moravě, památné byly výstavy nonsensu nebo naposledy například výstavy v Galerii G13…
Na svých samostatných výstavách jsi představoval hlavně jednak kombinovanými technikami složitě vytvářené grafické listy, v posledních letech to byl cyklus „Reminiscenční terapie“ – a jednak monoprinty – graficky modifikované foto-portréty kolem sta brněnských kulturních osobností, které jsi osobně znal a měl je rád. (Cyklus „Hlavy a osobnosti“.) Mottem Tvého výtvarna a života bylo „cesta je důležitější než cíl“.
Musím připomenout i Tvá  příležitostná působení ve školách – středních i vysokých. Naposledy před 10 lety v ateliérech grafického designu na Odboru průmyslového designu FSI VUT Brno, kde jsi působil několik let externě. Studenti Tvé názory a rady vždy velmi rádi poslouchali…
Na závěr musím ještě dodat to, že jsi zvládnul být 55 let pečujícím a opečovávaným manželem – a také starostlivým otcem (Ivoška a Zuzanky) a hlavně milým dědečkem svých vnuček…
Františku, budeš své rodině a svým přátelům chybět….
J. R.

KONEC PŘÍSPĚVKU | END OF THE MESSAGE


Andrej Haščák: A posteriori

Bienále Brno (SBB) informuje o výstavě | Brno Biennale (BBA) informs about exhibition:

Dovoľujem si Vás pozvať na autorskú výstavu pod názvom „Andrej Haščák: A posteriori“, ktorá predstaví výber plagátov vytvorených v období od roku 2010 až po súčasnosť. 
Vernisáž sa uskutoční 18. 4. 2024 (štvrtok) o 17.00 h v priestoroch Východoslovenského múzea v Košiciach – Historická účelová budova, Námestie maratónu mieru 2, Košice, SK. Výstava potrvá do 29. 5. 2024. Kurátor výstavy: Jan Rajlich ml. 
Ďalšie informácie: https://www.vsmuzeum.sk/andrej-hascak-a-posteriori/ 

Reportáž doc. Jaroslava Jaremy z vernisáže: https://photos.app.goo.gl/a8itK8gqKWYyvmXb7

Text k vernisáži:

Plakátové proudy Andreje Haščáka
Do Košic jsem se poprvé dostal v srpnu 1978 se dvěma kamarády a svým strýcem Václavem Rajlichem. Přijeli jsme tam z Brna přes noc tehdejším ikonickým lehátkovým spojem, popili trochu Kassavaru u potůčku protékajícího centrem města a vydali se až na konečnou MHD k výběžkům Slovenského rudohoří, po kterém jsme podnikli několikadenní „čundr“. Tehdy už dva roky pobýval na tomto světě v Košicích i Andrej Haščák. O sobě jsme samozřejmě nevěděli ani náhodou a to ještě dost dlouho…
Trvalo pár desítek let, než jsme se poznali. Nejdříve jsem se začátkem 90. let 20. století setkal a spřátelil s mým vrstevníkem Jozefem Haščákem, otcem Andreje, a až někdy na přelomu tisíciletí i s mladým Andrejem. Několikrát jsme se pak potkali v Košicích a v Brně v rámci spolupráce našich škol – univerzitních pracovišť designu, párkrát i na Trienále plakátu v Trnavě a často pak zejména na Ekoplagátu v Žilině. V posledních 15 letech pak Andrej s manželkou Valentinou obětavě přijížděl i na Valné hromady našeho Sdružení Bienále Brno, jehož se stal členem.
Aktuální výstavu Andrej Haščák trefně nazval „A posteriori“ (opak „a priori“), jako své ohlédnutí, jako představení výsledku nabytých plakátových zkušeností. Plakáty se autor intenzivně zabývá 20 let. Z dosud jím vytvořených zhruba 150 plakátů je vystaven výběr padesáti afiší. Z velké části jde o plakáty vytvořené ne na zakázku, ale jako autorská díla pro různé mezinárodní plakátové akce kulturního a sociálního charakteru.
Vliv otce na Andrejovu výtvarnou grafickou tvorbu byl v počátcích pochopitelný – v expresivní kresbě, ve výtvarné zkratce, v procítěné kompozici listu. K nabytým dovednostem kreslířským a malířským se postupně přidává i smysl pro zjednodušenou symboliku, znakovost, a během dalších let i schopnost ovládnout nové možnosti počítačové vizualizace, kterou se nechává unést v plakátové tvorbě do dnes již pro něho typických prostorových mnohobarevně traktovaných struktur, objektů a písmových labyrintů.
Andrejova plakátová tvorba je mi sympatická i obdobnou rovinou přístupu ke grafickému designu, tak jak o něj celoživotně usiluji i já sám – to jest přístup autorský, typický pro středoevropskou výtvarnou grafickou kulturu, kdy nezanedbatelné vedle vlastního obsahového poselství plakátu jsou postuláty umělecké, výtvarné, estetické – v Andrejově případě dané bohatou barevností, překvapivou neobvyklostí, tedy originalitou zmíněných struktur a invenční prací, často i hrou s písmem, které je v dvojrozměrné ploše plakátu nezřídka modelované do prazvláštních, mnohdy až tajemných prostorových uskupení.
Ve výběru na výstavu „A posteriori“ je zastoupeno několik plakátů, které své poselství přinášejí v jednoduché čisté grafické znakové formě (From Great Earthquake To Re-Creation, 2011; Stop Deforestation, 2013; Teras Gauda, 2015; Remember Shigeo Fukuda, 2016; Othello, 2016; Freedom of Speech, 2018; JR100, 2019; Love and Peace, 2022…), i plakátů, kde lze cítit Andrejův malířský expresivní naturel (No Trust No Vote, 2016; Egolution, 2016; One Korea, 2018; Unpredictability, 2022…). Daly by se vystopovat i různé další přístupy autora často efektivně a vtipně reflektující tematiku plakátu (Sonia Delaunay 130, 2015; Play, 2018; Bauhaus 100, 2019; We Love Peace, 2022…), ale i stroze konceptuální řešení několika plakátů (The Pianist, 2010; Corruption, 2012; Freedom Means Choice, 2014; Improve the City, 2015; Sleepers, 2017) nebo v poslední době i určité odezvy stylu art deco (Can AI Care, 2023; Women Unite, 2023). Většina vybraných plakátů však dokládá výše zmíněný postup počítačového modelování námětu včetně typografie do originálních mnohobarevných prostorových seskupení (např. Faces of Jazz, 2017; Keyword for Review, 2017; Rolling Design 30, 2021; Absurd, 2021; Jazz is Saxy, 2021; Colorful Quzhou, 2022; Tolerance, 2022…). Divák si určitě vybere ten svůj – pokud se mu nezatočí hlava…
Andrejovu tvorbu, tak jak jsem ji za uplynulé čtvrtstoletí vnímal, bych mohl přirovnat k řečišti, kdy z jednotlivých rozličných tu zurčících, tu poklidných praménků se slévá a stále kypí a mohutní proud jeho výtvarné tvorby, nabírá nové a nové přítoky a momentálně je někde ve stadiu mohutného jednolitého veletoku jen s občasným možná vymíláním nepoddajných břehů do nových zátočin, toku, který nezměněnou a nezměrnou silou plyne dál a dál, razí si svou cestu do budoucnosti, kamsi do neznáma, kde tušíme jeho ústí či vyvrcholení, což je pochopitelně stále kdesi hodně daleko, daleko v nedohlednu, vždyť tvůrce je stále mladý a v plném tvůrčím nasazení.
Na závěr svého krátkého příspěvku o plakátových proudech Andreje Haščáka mi nedá se nezmínit i o vystavování plakátu a o jeho aktivitách v našem SBB – Sdružení Bienále Brno. Podílí se na spolkových výstavních projektech na Moravě i v Čechách a je zván do různých mezinárodních plakátových akcí v zahraničí, kde SBB reprezentuje i v mezinárodních porotách. Andrej Haščák si je vědom významu vystavování plakátu: Aktívna účasť na medzinárodných výstavách a súťažiach obohacuje grafického dizajnéra o nové obzory, dopĺňa jeho všeobecný prehľad, poskytuje pohľad na fungovanie dizajnu vo svete. Súťaže a výstavy podnecujú rozvíjanie kritického myslenia a názorového formovania, ktoré je kľúčové najmä pri umeleckom vzdelávaní mladých grafických dizajnérov…
Kvituji s potěšením, že Andrej vstoupil do vod uměleckého plakátu a stal se v posledních letech jedním z jeho hlavních protagonistů na Slovensku. Ať ho tedy proudy jeho plakátového veletoku dál vedou rozličnými krajinami světa, který se tak může stále těšit na jeho další nápady v plakátové kreativitě.
Jan Rajlich ml., 2024

The 23rd Graphic Design Biennale Hungary, Bekescsaba, 2022, jeden z vystavených tří plakátů Andreje Haščákka
Andrej Haščák SK
Andrej Haščák: Ouzhou, plagát
Plakát Andreje Haščáka
Vystavený plakát Andreje Haščáka
“Harmonious Co-Existence”, plakát Andreje Haščáka
Plagát Andreja Haščáka Stop Deforestation
Andrej Haščák SK
Plakát Andreje Haščáka

 

 

KONEC PŘÍSPĚVKU | END OF THE MESSAGE


 

IDD | Mezinárodní den designu 2024 o laskavosti v designu

Bienále Brno (SBB) informuje | Brno Biennale (BBA) informs 
27. 4. 2024 budeme oslavovat Mezinárodní den designu (IDD International Design Day), dříve Světový den designu, dříve Světový den designu vizuálních komunikací a původně a nejlépe Světový den grafiky…
Publikujeme zde překlad a originální znění výzvy k letošnímu IDD, tak jak ji vydala ICoD Intenational Council of Design (Mezinárodní rada designu, dříve – a lépe – Icograda).

Co kdyby se designéři nejprve zeptali, je to laskavé? Co kdyby měřítkem designu bylo spíše to, jak dobře se stará o lidi a jejich vztahy, než jak je ziskový?
🌿 Téma Mezinárodního dne designu pro rok 2024, 𝙞𝙨 𝙞𝙩 𝙠𝙞𝙣𝙙? je o zabudování laskavosti do designové praxe.
Téma, 𝙞𝙨 𝙞𝙩 𝙠𝙞𝙣𝙙? navrhuje novou metriku laskavosti designu: standard laskavosti. A definuje, co je to „laskavý design“. Letos se členů ptáme, jak navrhují transformaci současných systémů na možnosti, které lze navrhovat s laskavostí – aby zajistili laskavější budoucnost pro všechny.
→ Zjistěte více o letošním tématu a stáhněte si sadu nástrojů IDD2024 a plakát ve vysokém rozlišení >> https://bit.ly/IDD2024_ICoD
ICoD by také ráda poděkovala Egle Zvirblyte a Taktika Studio za ilustraci a produkci letošního tematického plakátu a vizuálů!
#isitkind #kinddesign #design #internationaldesignday #IDD2024 #theicod #internationalcouncilofdesign

What if designers first asked, is it kind? What if the measure of design was how well it cared for people and their relationships rather than how profitable it was?
🌿 The International Design Day theme for 2024, 𝙞𝙨 𝙞𝙩 𝙠𝙞𝙣𝙙? is about building kindness into design practice.
The theme, 𝙞𝙨 𝙞𝙩 𝙠𝙞𝙣𝙙? proposes a new metric of design kindness: the kindness standard. And defines what ‚kind design‘ is. This year we ask Members how they are designing to transform current systems into possibilities to design with kindness — to ensure a kinder future forall.
→ Learn more about this year’s theme and download the IDD2024 toolkit and high-resolution poster >> https://bit.ly/IDD2024_ICoD
ICoD would also like to thank Egle Zvirblyte and Taktika Studio for illustrating and producing this year’s theme poster and visuals!
#isitkind #kinddesign #design #internationaldesignday #IDD2024 #theicod #internationalcouncilofdesign   

KONEC PŘÍSPĚVKU | END OF THE MESSAGE


 

Mezinárodní výstava plakátu TPDA / STOP

Bienále Brno (SBB) informuje  o akci/výstavě | Brno Biennale (BBA) informs about  event:/exhibition
Taiwan Poster Designers Association (TPDA) uspořádalo každoroční mezinárodní výstavu plakátů, tentokrát na téma STOP. (2023 Taiwan Poster Design Association Annual Exhibition and International Poster Invitational)
Na výstavu jsou vždy selektováni tchajwanští členové TPDA  a jednak jsou osobně pozváni vybraní designéři plakátu z různých zemí světa. Díky již více než 10leté spolupráci mezi TPDA a SBB, bývá pozváno i několik členů SBB.
Návrhy plakátů byly shromažďovány do 22. 12. 2023 a výběr domácích účastníku proběhl začátkem roku 2024. Výstava se tentokrát koná v Tchajpeji (Taipei Bopiliao Historic Block, No. 21+23). Je otevřena 15.>17. 3. 2024. 
Info: http://www.taiwanposter.com/
https://www.facebook.com/taiwan.poster
Několik fotografií z akce zde, z plakátů členů SBB jsou tu zachyceni Andrej Haščák, Jan Rajlich, Nikllaus Troxler:


台 灣 海 報 設 計 協 會
Taiwan Poster Design Association
▐ 聯絡方式 Contact us ▐
連絡電話 TEL:(+886) – 2- 2377-0102 轉 28
電子郵件 E-mail:tpdataiwan.poster@gmail.com
通訊地址 Add:106台北市大安區敦化南路二段172巷7號1樓
   

KONEC PŘÍSPĚVKU | END OF THE MESSAGE


 

Zemřel grafik, ilustrátor a karikaturista Václav Johanus

Bienále Brno (SBB) s lítostí oznamuje | Brno Biennale (BBA) informs with regreat
Bohužel oznamujeme smutnou zprávu z Českých Budějovic, že v pátek 23. 2. 2024 zemřel ve věku 76 let grafik, ilustrátor a karikaturista Václav Johanus (nar. 6. 7. 1947), majitel Galerie Hrozen v Českých Budějovicích. Členem Sdružení Bienále Brno byl od  r. 1996. 
S Václavem Johanusem se rodina a veřejnost naposledy rozloučí v pondělí  4. 3. 2024 ve 13.00 hodin v českobudějovickém krematoriu.
Čest jeho památce!
Níže uvádíme v plném znění tiskovou zprávu a ukázky z tvorby Václava Johanuse z archivu autora, tak jak nám je poskytla Hana Bumbová z Galerie Hrozen, partnerka autora.
Česká výtvarná scéna ztratila grafika originálního rukopisu, významného ilustrátora a karikaturistu Václava Johanuse              Českobudějovický grafik, ilustrátor a karikaturista Václav Johanus (6. 7. 1947–23. 2. 2024) se ve své profesionální výtvarné činnosti věnoval grafice, typografii, knižní a novinové ilustraci, koláži a kreslenému humoru. Na českou výtvarnou scénu vstoupil razantně v oblasti kresleného humoru ve druhé polovině 60. let s originální přísně geometrickou černou kresbou, tvarem inspirovanou lidovým folklorem. Z té doby jej čtenáři znají například z ilustrací zadních stránek Mladého světa, z Dikobrazu, Stadiónu, Domova a dalších tiskovin.

Význačným mezníkem v profesní dráze autora byla v 70. letech pravidelná účast na pracovních setkáních karikaturistů v Jihočeských papírnách ve Větřní u Českého Krumlova, jejichž zrod Václav Johanus inicioval.  V přátelské a tvůrčí atmosféře se tu setkávaly přední osobnosti českého kresleného humoru – Jiránek, Barták, Daniel, Hrubý, Juřena, Kerles, Renčín, Johanus, Slíva, Šalamoun, Zábranský. Následně se tito autoři potkávali v redakcích a na stránkách českých novin, časopisů nebo humoristických příloh více než pětačtyřicet let.
Kreslený humor a novinová kresba jako výtvarně úsporná glosa aktuálních témat byla autorovou celoživotní srdeční záležitostí. Postupně vytvořil stovky ilustrací a kresleného humoru, které se objevovaly v desítkách dalších časopisů a novin (mj. Světová literatura, Student, Telegraf, Reportér, Květy, Věda a technika mládeži a další).
Výzvou v porevolučních 90. letech byla spolupráce s odborně zaměřenými tiskovinami jako Hospodářské noviny, Ekonom, Bankovnictví nebo Právní rádce, kde mohl autor glosovat na malém prostoru nová témata: „Do světa paragrafů a čísel se snažím přinést trochu poezie a úsměv a odlehčit tak věcnosti tématu,“doplnil.  S Učitelskými novinami a Deníky Bohemia, původně Jihočeskou pravdou, kde ostatně v roce 1965 byla otištěna poprvé autorova kresba, výtvarně spolupracoval více než 50 let.
Od poloviny 70. let se Václav Johanus věnoval také grafice a rozměrnějším formátům temper.
I do těchto uměleckých disciplín přenesl zjednodušenou až strohou formu, poetiku a humor. Mimořádný respekt získávaly především vícebarevné – v začátcích až dvacetibarevné – serigrafie.  Vznikaly ve spolupráci s profesionálními grafickými tiskaři a v autorově pojetí vynikají absolutně přesným soutiskem plných barevných ploch. Naproti tomu tempera, případně akryl ve volné tvorbě a v ilustraci umožňovaly docilovat jemnějších detailů a odstínů.
Nezastupitelné místo měla tvorba zaměřená na dětské publikum, od nejstarších ilustrací např. pro Sluníčko, Ohníček nebo Pionýr, přes leporela, pexesa, omalovánky po trojrozměrné objekty. Ve spolupráci s architekty se V. Johanus podílel na výtvarném řešení několika školek a nemocničních pavilonů. S Československou televizí výtvarně spolupracoval na seriálu pro mateřské školy. Svými obrázky opatřil více než 40 knih různého zaměření pro dospělé i dětské čtenáře.
V oblasti užité grafiky vytvářel firemní tiskoviny, logotypy, grafické listy, příležitostné tisky, plakáty, stolní a nástěnné kalendáře apod., včetně grafické úpravy a typografie. Z významnějších připomeňme realizace např. pro Všeobecnou zdravotní pojišťovnu ČR, Českou pojišťovnu, ČEZ, Koh-i-noor Hardtmuth, Edikt, stavby silnic a železnic, Jihočeskou energetiku a další. 
K respektovaným grafickým počinům posledních let přibyly dva výraznější: v roce 2017 byl autor přizván k účasti na reprezentativní výstavě Grafické techniky ve stoleté historii Hollaru, v Národním technickém muzeu v Praze. Představil zde techniku serigrafie (sítotisk).  O rok později prezentoval typografickou tvorbu na výstavě plakátů v jihočínském Šen-čenu, kterou připravilo Sdružení Bienále Brno k 100. výročí Československa.
Posledními realizovanými výstavami byly Procházky krajinou – originály a grafika v Městské knihovně v Písku (2021) a Mýma očima – originály a grafika v českobudějovické oční klinice Lexum (2022).
Veškerou uměleckou tvorbu V. Johanuse charakterizuje nezaměnitelný rukopis postavený na grafickém základě, zjednodušená až strohá výtvarná forma, humorná zkratka nebo metafora, poetická nadsázka, smysl pro pointu a do precizního detailu dovedené zpracování.  Jeho díla jsou výtvarně čistá a srozumitelná.
Poetika jižních Čech zůstávala hlavním inspiračním zdrojem autora. Náměty čerpal také z oblastí, které měl rád; bylo to především výtvarné umění, literatura, vážná a jazzová muzika, sport, zážitky z krajiny, rybaření, voda … A jakkoli dokázal být i neúprosným kritikem a trefným glosátorem, natolik se v jeho díle zrcadlí vlídné porozumění a poezie všedních dní. Jeho práce zůstaly oproštěny od módnosti a okázalých gest.
Od roku 1965 Václav Johanus uspořádal přes 100 samostatných a účastnil se více než 220 společných výstav doma i v zahraničí (mj. Frankfurt, Tokio, Londýn, Rzeszów, Gabrovo, Marostika, Bělehrad, Havana, Curych, Berlín, Vídeň, Lorient, Šen-čen a další). Zúčastňoval se přehlídek české ilustrace a mezinárodního Bienále užité grafiky Brno.   
Jeho dílo je zastoupeno v českých a zahraničních sbírkách. Za karikaturu, grafiku, hračky a plakáty získal ocenění. Je členem profesního Sdružení Bienále Brno.
Osobnost Václava Johanuse je neoddělitelně spjata s českobudějovickou Galerií Hrozen, kterou v roce 1998 založil a více než dvacet let vedl. Galerie se zaměřovala na grafiku, typografii, ilustraci a kreslený humor. Díky uměleckému renomé a osobním kontaktům přivedl Václav Johanus na jih Čech řadu špičkových tuzemských a zahraničních umělců, kteří se zde představili v rámci více než stovky samostatných a tematicky zaměřených výstav. Nezanedbatelný prostor dostávali také významní jihočeští autoři.
Poslední rozloučení s grafikem Václavem Johanusem se bude konat v pondělí 4. března 2024 v Českých Budějovicích. 
Mgr. Hana Bumbová  Galerie Hrozen, 24.2.2024 

 

KONEC PŘÍSPĚVKU | END OF THE MESSAGE

Šestnácté bienále grafického designu a plakátu Golden Bee 2024

Bienále Brno (SBB) informuje o výstavě/soutěži | Brno Biennale (BBA) informs you about exhibition/competition
16. globální bienále grafického designu a plakátu Golden Bee 2024 v Moskvě s prezidentem Sergejem Serovem vypsalo podmínky účasti v 16 kategoriích pro práce vytvořené v letech 2022–2024.
Deadline online zasílání přihlášek a prací je 16. 4. 2024. Počet prací není omezen.
Soutěžní / výstavní kategorie:
(1) GLOBAL POSTER LANGUAGE (Všeobecný jazyk plakátu) plakát bez omezení, hlavní kategorie Bienále / kurátor Serge Serov
(2) GLOBAL TRANSFIGURATION (Globální přeměna), plakáty k procesům změn od univerzialismu ke křesťanství
(3) GLOBAL EMPATHY (Obecné porozumění), význam empatie v designu a v životě
(4) ANOTHER LIFE (Jiný život), plakáty k aktuálním změnám ve společnosti, negativní i pozitivní 
(5) HALLELUJAH (Aleluja), plakáty k religiozním otázkám všeho druhu (spiritualismus, svátky, poutě…)
(6) MUSIC OF THE FUTURE (Hudba budoucnosti), plakáty pro experimenty v hudbě všech žánrů
(7) CYRILLIC TIME (Čas cyrilice), plakáty vytvořené cyrilicí (azbukou)
(8) ART ARCTIC (Arktické umění), plakáty pro estetický rozvoj Arktidy
(9)  ISRAEL 75, plakáty k výročí státu Izrael
(1O) STEPANOVA 130, plakáty k výročí Varvary Stepanovové, amazonky ruské avantgardy a grafického designu
(11) RACHMANINOFF 150, plakáty k výročí Sergeje Rachmaninova a obecně k světové hudební kultuře
(12) PUSHKIN 225, plakáty k výročí Alexandra Puškina a obecně k poezii
(13) KANT 300, plakáty k výročí Immanuela Kanta a obecně k filozofickým otázkám
(14) GLOBAL (CO)MMUNICATION (Globální komunikace), plakáty věnované problémům moderní komunikace
(15) ART DIGITAL DESIGN, volné téma – designové a umělecké projekty v různých oblastech – v digitálním prostředí
(16) DESIGNER + ARTIFICIAL INTELLIGENCE, plakáty a projkety designu a umění vytvořené za pomoci AI (neurálních sítí).
Podmínky účasti viz  https://2024.goldenbee.org/en/
Účast je zdarma (není zatížena poplatkem), přihlašovat lze práce z let 2022−2024.
Výsledky výběru na výstavu budou oznámeny 16. 8. 2024. Slavnostní vyhlášení výsledků Golden Bee 16 se uskuteční v pondělí 16. 9. 2024 v Moskvě.
Výběrová porota: Edik Boghosian AM, Valentina Udintseva CZ, Ksti Hu (Kristina Huber) DE, Denis Maslov RU, Tanya Metelik RU, Diana Yaroslavtseva RU, Dmitry Retkin RU, Igor Gurovich RU, Katerina Terekhova RU, Maria Afonchikova RU, Nikolay Shtok RU, Olga Terekhova RU, Pavel Pisklakov RU, Sergey Shanovich RU, Yuri Gulitov RU.
Mezinárodní jury: Ken Cato AU, Félipe Taborda BR, Marian Bantjes CA, Jean-Michel Géridan FR, Jumping He DE, Subrata Bhowmick IN, Ebrahim Haghighi IR, Katsuhiko Shibuya JP, Mitya Kharshak RU, Slobodan Štetić RS, Ahn Sang-soo KR, Sabina Oberholzer CH, Sophia Linghung Shih TW, Sadik Karamustafa TR, Keith Kitz US.
Více info viz https://2024.goldenbee.org/en/#jury

KONEC PŘÍSPĚVKU | END OF THE MESSAGE


Cena města Brna Janě Čipákové

Bienále Brno (SBB) informuje | Brno Biennale (BBA) informs
Dlouholetá (od r. 1992) členka SBB Mgr. Jana Čipáková byla oceněna Cenou města Brna v oboru žurnalistika a publicistka za rok 2023. 
Ceny města Brna byly předány 13 osobnostem v různých oblastech jako architektura, hudba, sport, vědy atd. na Nové radnici v Brně 30. 1. 2024.
Jana Čipáková se narodila 16. 4. 1941 v Brně, vystudovala brněnskou filozofickou fakultu – obor český jazyk a dějepis – a jako redaktorka začala pracovat v roce 1966 v brněnském rozhlase po drátě, kam se po období normalizace vrátila a do důchodu odešla v roce 2002, kdy rozhlas po drátě skončil. V 80. a 90. letech pracovala v Moravské galerii v Brně, kde se dostala i k organizaci Bienále Brno. Pro město Brno zpracovala medailonky 205 významných brněnských osobností. Vedle toho se celý život  věnovala folkloru.

Fotoreportáž ze slavnostního udílení cen ve Sněmovním sále brněnské Nové radnice pod nástropní freskou s andílky od Daniela Grana pořídil Jan Rajlich. Na hromadném snímku všech 13 oceněných stojí laurátka CMB Jana Čipáková hned po pravici rudé primátorky Vaňkové:


Jana Čipáková
v Paměti národa v rámci projektu Příběhy 20. století zde: https://www.pametnaroda.cz/cs/cipakova-jana-20160308-0
Více info o Cenách MB viz web města Brna.

KONEC PŘÍSPĚVKU | END OF THE MESSAGE