Bienále Brno (SBB) informuje o výstavě | Brno Biennale (BBA) informs about exhibition:
Z výstavy „Jan Rajlich jr. – autorské plakáty 2018–2023“ ve foyer a kavárně Univerzitního kina Scala v Brně (22. 4. – 30. 6. 2023) přinášíme několik záběrů z vernisáže (22. 4. 2023) a z komentované prohlídky v rámci Brněnské muzejní noci 2023 (20. 5. 2023).
Více info o výstavě viz naše předešlá zpráva o výstavě http://sbb-bienale-brno.cz/jan-rajlich-jr-vystavuje-plakaty-ve-scale/
Vernisáž 22. 4. 2023: 
Komentovaná prohlídka (20. 5. 2023):
Fotografovali: Vlasta Brímová, Karel Červinka, Petr Dubjak, Andrej Haščák, Alena Rajlichová, Jan Rajlich ml…
Katalogový dvoulist k výstavě naleznete zde: http://sbb-bienale-brno.cz/wp-content/uploads/2023/04/JanRajlich-Scala-2023-Katalog-fin-wr.pdf
Vernisážový proslov od Karla Aubrechta:
(Z přihrádek mládí)
k výstavě JR-jr-v brněnském kině Scala, 22. 4. 2023
Sešli jsme se dnes na překvapivě první zcela samostatné výstavě Jana Rajlicha mladšího v Brně v kině Scala, kam se část výstavních aktivit našeho SBB „přestěhovala“ již před několika lety z foyer, rovněž brněnského, HaDivadla.
Tam se teď ve vzpomínce na okamžik vrátím: Schylovalo se tehdy k vernisáži spolkové výstavy „Novoročenky – PF06!“. Postával jsem se dvěma mladými dámami, působícími v divadle, před plakátem, který navrhl právě Honza. Plakát nese v tiráži údaj „Design: Jan Rajlich, Jr. 2005“. A dámy ho komentovaly: „To je hezké, že Váš spolek dává příležitost také dětem…“ V tu chvíli po schodech přicházeli oba pánové Rajlichové a já jsem dívkám vysvětlil, že se musím jít pozdravit s panem Rajlichem starším a jeho (tehdy pětapadesátiletým) dítětem a smál jsem se. Ony se začaly překotně omlouvat, ale zbytečně. Objevily nebo jen správně vycítily jednu (velmi podstatnou) z vrstev, která se Honzovou výtvarnou prací vine jako jedna z jeho „červených nití“. Mám na mysli tu vrstvu, která si ve své mladistvé, někdy až bezstarostně dětské hravosti zachovává „věčné“ mládí.
Když jsem před třemi lety, na Honzovo přání, chystal podobný text do knihy Mikrosvět/Makrosvět, která vyšla k jeho sedmdesátinám, měl jsem možnost se poprvé seznámit s ukázkami jeho rané i velmi rané tvorby. Odhlédnuto od několika dílek, která jsou vlastní snad většině dětí, obsahují tyto „skicáky“ počáteční krajinářské záznamy, které se po celou dobu mísí s portréty (převážně otce a dalších rodinných příslušníků, v dobách pozdějších pak budoucí – nyní už řadu let současné – manželky Aleny); dále kresbami, kde se to figurami a figurkami jen hemží, a to i když ony třeba jen leží. Podle používané techniky a materiálů jsou v nich rychlé, jen jakoby psané záznamy tenkými či robustními tahy a jemnými či ostrými barevnými plochami a skvrnami. Vedle nich jsou ovšem zcela jasně vymezené kompozice, opět kreslené i malované, které svojí stavbou již nesou znaky zcela dokončených listů. (Při záznamech z cest je v jejich přesném vnímání prostoru už patrný odkaz k jeho pozdějším studiím architektury a designu.) A zase hned vedle vidíme vyjmuté prvky předešlého, které ve svém vyabstrahovaném zdůraznění, opět ať lineárním nebo plošném, vytváří zcela nové kompoziční dojmy. A také je mnohé z toho velmi brzy doplňované vlastními texty, myšlenkami a sentencemi, jež působí jako jakési vzkazy pro sebe, ale i pro nás ostatní. Tyto (a možná jsem některé přehlédl) „přihrádky mládí“ jsou zárukou, že do nich může autor kdykoli sáhnout, bez toho, že by podstupoval podstatné riziko „sáhnutí vedle“.
Po seznámení s nimi je mnohem zřetelnější autorův kontinuální vývoj myšlenkový i formální v jeho pozdější a současné plakátové tvorbě, na kterou v posledních létech sám klade důraz. A tyto počátky jsou také zárukou, že je s léty získanými zkušenostmi a svojí pracovitostí může a dokáže i nadále volně rozvíjet. Toho je důkazem i zde vystavený výběr plakátů z posledních pěti let.
Ano, je to tak. Jan Rajlich v červnu tohoto roku oslaví třiasedmdesátiny, v plné svěžesti tvůrčí, pedagogické a řadě dalších činností, např. neúnavně organizační, dokumentační a dalších…
Ale nejenom proto se mu i v tomto věku nadále říká mladší nebo junior. To už mu zůstane na celý život. A je tomu tak pro to, že se již v opravdu mladém věku vydal na obdobnou profesní dráhu jako jeho otec, jehož stotřetí výročí narození jsme si 10. dubna připomněli, a který se dožil úctyhodného věku devadesáti šesti let. Práce obou Rajlichů je sice dobře rozlišitelná, ale protože se léta oba dva současně účastnili řady mezinárodních bienále, trienále i spolkových výstav (SBB, Sdružení Q) a uskutečnili i několik výstav společných ve dvojici, či skupině více tvůrců rodu Rajlichů; zkrátka pro „brněnské J. R.“ se rozlišení starší a mladší zcela přirozeně vžilo a je tak také uváděno v desítkách a stovkách katalogů a dalších dokumentů.
Teď už mi ale opravdu nezbývá než znovu popřát, a věřím, že nejen za sebe: Honzo, nechť Ti přídomek „mladší“, ve fyzickém i tvůrčím smyslu toho slova vydrží alespoň tak dlouho, jako Tvému tatínkovi dodatek „starší“! Jsem rád, že jsem ho znal, že znám Tebe i Alenku. A děkuji za to!
Karel Aubrecht (v Praze a Brně, v dubnu 2023)
KONEC PŘÍSPĚVKU | END OF THE MESSAGE
