Archiv rubriky: O členech SBB | On BBA Members

Zemřela Hana Hudečková

Bienále Brno (SBB) s lítostí oznamuje | Brno Biennale (BBA) informs with regreat
Předsedkyně revizní komise SBB Hana Hudečková zemřela po delší těžké nemoci ve věku 83 let v pondělí 7. 11. 2022 ve Valticích.

Hana Hudečková se narodila manželům Maršíkovým 1. 11. 1939 ve východočeském Hronově.
Měla ekonomické vzdělání (Obchodní akademie) a většinu svého života (1977—2009) pracovala jako referentka v brněnské pobočce reklamní agentury RAPID.
Zpočátku zajišťovala přípravu a tisk propagačních materiálů pro velké brněnské strojírenské podniky a spolupracovala s předními brněnskými grafiky (Jan Rajlich st., Ivan Štrouf, Karel Hanák, Petr Šenk aj.). Také zajišťovala doprovodné propagační akce pro zahraniční firmy na brněnských výstavách a veletrzích. Po roce 1989 se velmi úspěšně zapojila do přípravy a realizace doprovodné propagace na významných výstavách České republiky v zahraničí (Novosibirsk, Kazaň, Biškek, Taškent aj.). V prvním desetiletí 21. století uskutečnila řadu podnikatelských misí „na lodi“ (Volha, Irtyš a Ob, Dněpr).
Členkou Sdružení Bienále Brno byla od založení v r. 1991, kdy se stala členkou revizní komise. 
S Hanou Hudečkovou se rodina a veřejnost naposledy rozloučí ve středu 16. 11. 2022 ve 14.00 hodin v kostele Navštívení Panny Marie ve Velkém Poříčí (okr. Hronov).
Čest její památce!

Hana Hudečková (vlevo) na Valné hromadě SBB v Brně 30. 4. 2016

 


KONEC PŘÍSPĚVKU | END OF THE MESSAGE

Dagmar Kučerová Lanatová jubilejní

Bienále Brno (SBB) blahopřeje k jubileu | Brno Biennale (BBA) congratulates to jubilee:

Dagmar Kučerová Lanatová právě sedmdesátiletá


Dagmar Kučerová Lanatová, grafička, pedagožka a dlouholetá členka řídícího výboru SBB, se narodila 23. 10. 1952 ve Valticích na okr. Břeclav – k významnému jubileu sedmi desítek let života SBB srdečně blahopřeje!
Dagmar Kučerová Lanatová vystudovala obor užitá grafika a plakát na UMPRUM (VŠUP) Praha (1972–1978) a od 2. poloviny 70. let pracuje v oboru.
Její specialitou jsou typografické značky a sociální a kulturní plakáty.
Z realizací: značky a logotypy pro Televizní noviny a další zpravodajské a vzdělávací pořady Československé televize Praha (např.„24 hodin ve světě“) 1986-1989, logotypy Unie výtvarných umělců a teoretiků Jihovýchodní Moravy (UVU JVM), Masarykova Muzea v Hodoníně, Velkomoravské banky aj. Plakáty pro Národní galerii Praha, Galerii výtvarného umění v Hodoníně, Mezinárodní folkloristický festival ve Strážnici aj. Dále vytvořila např. sérii cca 45 pamětních tabulek pro město Litomyšl realizovaných v bronzu.
Její práce byly publikovány v sbornících ČESKOSLOVENSKÁ ZNAČKA a 1000 LOGO (vyd. Typo design club), GRAPHIC DESIGN INTERNATIONAL, v časopisech GEBRAUCHSGRAPHIK, FONT aj.
Účastnila se kolem 100 kolektivních výstavních přehlídek u nás i v zahraničí. Z ocenění: 1. cena za plakát pro Jazzový festival, Zlatá plaketa na Ekoplagátu Žilina…
Dagmar Kučerová Lanatová pedagogicky působila na Střední průmyslové a umělecké škole (SŠPU) v Hodoníně na oboru Grafický design (1998–2014).

Plakáty Dagmar Kučerové-Lanatové


Dagmar Kučerová Lanatová a Michal Žák

 

KONEC PŘÍSPĚVKU | END OF THE MESSAGE

Zdeněk Ziegler devadesátiletý ve Světozoru

Bienále Brno (SBB) blahopřeje k jubileu / Informace o výstavě | Brno Biennale (BBA) congratulates to jubilee / Information about exhibition:
27. 10. 2022 grafik, čestný člen SBB, prof. Ing. arch. Zdeněk Ziegler, dr. h. c., slaví 90. výročí narození. Srdečně blahopřejeme!!!
K tomuto jubileu připravil Pavel Rajčan výstavu Zieglerových filmových a divadelních plakátů ve Foyer pražského kina Světozor ve Vodičkově ul. „Zdeněk Ziegler 90“ (15. 9.—15. 12. 2022). Je to v těchto prostorách již čtvrtá výstava plakátů legendy této výtvarné disciplíny. Ke zhlédnutí je na šedesát plakátů ze sbírky plakátů Terryho ponožky — od jeho prvního plakátu z roku 1963 k Jirešově filmu Křik až k divadelním plakátům z 90. let. Nechybí Zieglerovy nejproslulejší plakáty: pro Hichcockovo Psycho-, Godardovo Pohrdání nebo k filmům Karla Zemana Ukradená vzducholoď a Na kometě.

Zdeněk Ziegler vytvořil dosud celkem 300 plakátů (filmové, divadelní a výstavní), upravil mnoho set knih a edic, působil i v oblasti tvorby podnikových jednotných vizuálních stylů, navrhoval známky České pošty a výstavní design. Od roku 1990 působil 15 let na pražské UMPRUM (VŠUP), od roku 2006 na ZČU Plzeň.
Zdeněk Ziegler je v současnosti jediným českým členem AGI (Alliance graphique internationale), patří mezi zakládající členy SBB (1992), čestným členem SBB byl jmenován v roce 2002.

KONEC PŘÍSPĚVKU | END OF THE MESSAGE

Borovec v Zadním Traktu

Bienále Brno (SBB) informuje o výstavě | Brno Biennale (BBA) informs about the exhibition:
František Borovec (82) v posledních měsících hýřil (ne)obvyklou aktivitou v brněnském výstavním prostoru Zadní trakt, který se od jara 2022 stal sídlem Galerie G13, nad kterou převzal umělecký patronát. (Galerii spravuje Jiřina Nehybová.)
Nejdříve zde František Borovec uvedl výstavu svého mladšího bratra „Dalibor Borovec malba/grafika“ (vernisáž 26. 5. 2022), poté se podílel na přípravě a instalaci dokumentační výstavy k 21. srpnu „…srpen 68 varující…“ (18. 8.–15. 9. 2022), kterou v Den otevřených dveří jihomoravských atelérů (víkend 24.–25. 9. 2022) vystřídala 2denní „rodinná“ výstava „Ateliér Borovci“, na které se vedle tvorby F. Borovce představili i jeho bratři Dalibor a Petr Borovcovi a zeť Miloslav Dolejš (grafika, kresby, ilustrace, kombinované techniky, počítačová grafika aj.).
Hlavní část této výstavy z tvorby F. Borovce pak byla samostatně ke zhlédnutí až do 20. 10. 2022 pod názvem „Ilustrovaná pandémie a…“ jako autorova grafická výpověď o jeho životní etapě v době covidové, ale také vypořádání se se svým onemocněním, léčbě a hledání cest. Na výstavě se uskutečnilo 12. 10. 2022 i milé přátelské setkání / komentovaná prohlídka – akce, kde se úvodního potažmo hlavního slova ujal známý brněnský rétor MUSTtr. et ThMgr. Milan Klapetek, přednosta ústavu strécovské filozofie Velkomoravské Univerzity Strécovsko Tetinské…

F. Borovec: Dialog
Autoportrét F. B. (ilustrovaná pandemie)
Ateliér Borovci – pozvánka
Pozvánka ilustrovaná pandemie a… (autoportrét F. B.)


O výstavě napsali:
František Borovec nabízí velmi osobní tvorbu. Za využití kombinované techniky, reflektuje vlastní setkání, dotek s vážnou nemocí, pobytem v nemocnici, vnitřní obavy i v kontextu s reflexí a odezvou okolí. Jednotlivé panely, řadou obrazových záznamů přibližují vnitřní prožitky, sled měnících se období od původních obav, k pozitivní změně. Do jednotlivých ztvárnění vkládá autor často dominující lidskou postavu, někdy pouze hlavu, obličej. Mnohdy v dynamickém kontrastu, jindy v prolínání i splýváním s pozadím, vesměs abstraktně pojatým.
V expozici upoutá i zajímavá grafika, staršího data, evokující hudbu významného brněnského skladatele Pavla Blatného (1931–2021), mj. výrazného představitele tzv. „třetího proudu. A přehlédnout nelze, na podlaze instalovanou impozantní kupu, z množství krabiček od tablet a pilulí: medikamentů, autenticky symbolizujících ústřední motiv výstavy – pobyt v nemocnici, hospitalizaci.
F. Borovec svými posledními cykly bezprostředně navazuje na předchozí řadu, vytvářenou v období covidu. Společně s bratrem Daliborem představili vlastní vidění zvláštního období, podivného bezčasí, s omezením sociálních kontaktů, vedoucího až k frustrující sociální izolaci. Výtvarné práce obou bratrů, pod názvem Ilustrovaný lockdown, byly k zhlédnutí ve výstavní síni Onkologického ústavu v Brně, v dubnu roku 2021.
Jaroslav Štěpaník

František, jak jsem ho mohla poznat, dokáže věci, lidi a situace velmi exaktně posoudit, zvážit možnosti a někdy nemilosrdně některé věci odsoudit. Musím podotknout, že jsem si vždy jeho názoru velmi vážila.
Včerejší setkání na jeho výstavě můj názor na Františka jen posílilo, jestli je to vůbec možné. Uvítal mě jako vždy s tak trochu laskavou ironií, vyzval mne, ať se posadím a hned na úvod mě seznámil s tím, že by rád od lidí slyšel názor na práce na této výstavě. A to z hlediska pocitů a dojmů. Požádal o písemné vyjádření i mne. Cítila jsem se poctěna, že ho zajímá můj názor, i když nejsem grafik.
Můj první dojem z této jeho výstavy byl, že František byl zase velmi pracovitý a že si dal na koncepci této výstavy velmi záležet. Bylo to setkání s jeho tvorbou starší s tvorbou z doby zcela nedávné. Rozdíl byl velmi patrný: dříve byla v jeho grafikách určitá hravost, cit pro kompozici kombinovaný s úspornou, elegantní barevností. Také smysl pro detail nechybí ve starších i novějších dílech. Rozdíl tady však je, a to velmi markantní: ta nová díla mají neskutečnou hloubku, i když na první pohled působí velmi úsporně: je v nich pokora, někdy i úzkost, snad i vzdor, stopy hledání odpovědi. Hravost se tak nějak upozadila, už není tak důležitá, zůstal jen mistrovský, byť úmyslně zjednodušený kresebný projev. A je tam také cítit vůle se nevzdat, jít dál, co ti síly stačí, naděje. Na konci prohlídky jsem Františkovi řekla, že kdybych si měla jednu věc vybrat, byla by to zelená kompozice na konci u okna. Zelená je přece barva naděje! I když – v levém spodním rohu číhalo malé stvoření, které vypadalo jako bazilišek. Takové symbolické memento…. Co napsat dál? Stačí jen vyjádřit mou upřímnou radost nad jeho tvůrčím, nezdolným elánem, sklonit se (opětovně) nad Františkovou invencí a dokonalou technikou a popřát mu, ať ho múza Kalliopé líbá stále!
Hana Langová Vepřeková

F. Borovec a M. Klapetek v G13 (fotografoval K. Č.)

KONEC PŘÍSPĚVKU | END OF THE MESSAGE


60 afiches celebrando el planeta | Buenos Aires

Bienále Brno (SBB) informuje o akci | Brno Biennale (BBA) informs about event:
Jak už jsme informovali na webu SBB v srpnu, čestný člen SBB Felipe Taborda zorganizoval po 30 a po 10 letech výstavu dvou serií plakátů, které pokaždé na jeho výzvu vytvořilo 30+30 významných světových grafických designérů (30 plakátů o životním prostředí a rozvoji 1992 a Glob-All Mix 2012). Na první výstavě v roce 1992 se − vedle Felipe Tabordy a Jana Rajlicha st. − svými plakáty (i osobně) zúčastnila řada čestných členů SBB: Xavier Bermúdez, Pierre Bernard, Ken Cato, Chaz Maviyane Davies, Shigeo Fukuda, Uwe Loesch, João Machado, Lech Majewski, István Orosz, Santiago Pol, Dan Reisinger, Boris Trofimov Niklaus Troxler.
Současnou výstavu 60 Afiches Celebrando el Planeta / 60 Posters Celebrating the Planet zahájil Felipe Taborda 29. 9. 2022 v Centro Cultural Recoleta / CCR (www.centroculturalrecoleta.org) v Buenos Aires AR. Výstava má být otevřena až do 28. 2. 2023. Výstava byla v argentinském tisku bohatě komentována, viz např. ukázka z ARQ magazine, přílohy El Clarín, nejvýznamnějšího deníku v Buenos Aires.
25. 10. 2022 pak bude táž výstava otevřena na Universidad Católica Boliviana San Pablo (La Paz, BO / www.ucb.edu.bo), kde je organizován i Tabordův trojdenní workshop (viz obr. dole).




KONEC PŘÍSPĚVKU | END OF THE MESSAGE

Jiří Šalamoun – kniha básní

Bienále Brno (SBB) informuje o knize | Brno Biennale (BBA) informs about book:
Nakladatelství Kavka, knižní a výtvarná kultura, uvedlo jako novinku na trh knihu Jiřího Šalamouna / Básně všechny a jedno leporelo / 1978–2021.
To, že prof. Jiří Šalamoun (1935–2022), známý především jako ilustrátor, byl také básníkem, vědělo jen jeho blížší okolí, poezii se však věnoval souběžně s kreslením od 70. let 20. století, „bez větších ambicí, nesystematicky a jak sám často zdůrazňoval, výhradně v ,přestávkách‘ mezi kreslením. Přesto, nebo právě proto, se mu podařilo vytvořit svět mimořádně sevřený, ryzí. Místo, kde se nejrůznější příběhy, postřehy a pravdy (ano, povětšinou ty velké, životní) s radostí a nevídanou samozřejmostí potkávají a prolínají se se vzpomínkami, pověrami, s přáteli a blízkými, Williamem Shakespearem, Maxipsem Fíkem či Faustem. Jeho hravá a zároveň melancholická atmosféra, šťavnatý, až „hlučný“ jazyk, jeho smích, přímočarost a nehledaná, nepodbízivá srozumitelnost, dávají čtenáři možnost prožít dobrodružství, na které jen tak znovu nenarazí.
Knížka vychází až posmrtně 28. 7. 2022, má 324 stran formátu 206 x 127 x 31 mm, měkkou vazbu, má ISBN 978-80-908575-1-3 a k tisku ji nachystal Pavel Hájek. 
Info viz: https://www.databazeknih.cz/knihy/basne-vsechny-a-jedno-leporelo-1978-2021-495421; https://www.sckn.cz/ji-i-scaron-alamoun-basn-v-scaron-echny-a-jedno-leporelo-1978-ndash-2021-ji-i-scaron-alamoun-pn-582-067/

KONEC PŘÍSPĚVKU | END OF THE MESSAGE

60 Afiches Celebrando el Planeta | Buenos Aires AR

Bienále Brno (SBB) informuje o akci | Brno Biennale (BBA) informs about event:
Letošní rok je tomu jednak 30 let od první konference Organizace spojených národů o životním prostředí a rozvoji, která se konala v Rio de Janeiru v roce 1992 a je to také 10 let od summitu Rio+20 pořádaného Spojenými národy v Rio de Janeiru v roce 2012. K těmto dvěma konferencím byl čestný člen SBB Felipe Taborda zodpovědným kurátorem oficiálních serií plakátů, které pokaždé na jeho výzvu vytvořilo 30+30 významných grafických designérů z různých částí celého světa. Tyto dva projekty se jmenovaly 30 plakátů o životním prostředí a rozvoji (1992) a Glob-All Mix (2012) a kolekce plakátů byly jedním z oficiálních darů brazilské vlády pro všechny hlavy států, které se těchto summitů zúčastnily. Zejména na první výstavě v roce 1992 se − vedle Felipe Tabordy a Jana Rajlicha st. − svými plakáty (i osobně) zúčastnila řada dalších čestných členů SBB: Xavier Bermúdez, Pierre Bernard, Ken Cato, Chaz Maviyane Davies, Shigeo Fukuda, Uwe Loesch, João Machado, Lech Majewski, István Orosz, Santiago Pol, Dan Reisinger, Boris Trofimov Niklaus Troxler.
Ukázky z této první akce zde:

Na tomto „historickém“ fotu z Ria 1992 jsou všichni účastníci i s hosty: Joao Machado, Pere Torrent -Peret-, Rafic Farah, Sergio Liuzzi, Guto Lacaz,Uwe Loesch, Rodolfo Fuentes, Celso Santos, Chaz Maviyane-Davies, Stefano Rovai, Rico Lins, Dirk Behage, zástupci časopisů Design GB a Form DE, Niklaus Troxler, Pierre Bernard, Ken Cato, Shigeo Fukuda, Dan Reisinger, Lech Majewski, Boris Trofimov, Santiago Pol, Julián Naranjo, Ruben Fontana, Angela Carvalho, Xavier Bermúdez, Jan Rajlich ml., Louis Fischauf, Jan Rajlich st., Neville Brody, Jukka Veistola, Felipe Taborda, István Orosz


Felipe Taborda sdělil, že u příležitosti obou těchto výročí zahájí  nadcházejícího září výstavu všech 60 plakátů v Centro Cultural Recoleta / CCR (www.centroculturalrecoleta.org) v Buenos Aires AR, jednom z nejlepších a nejnavštěvovanějších míst v tomto městě. „Myslím, že je to skvělý okamžik si tyto dva projekty připomenout a čelit všemu, co se stalo ve světě od roku 1992 dodnes.“
Výstava se bude nazývat 60 Afiches Celebrando el Planeta / 60 Posters Celebrating the Planet a bude mít vernisáž ve čtvrtek 29. 9. 2022 v 19 hodin (takže máte stále dostatek času se do Argentiny vypravit, ale kdybyste zahájení nestihli, tak výstava má být otevřena až do konce února 2023 − jarní a letní Buenos Aires je skvělé město k návštěvě). 

KONEC PŘÍSPĚVKU | END OF THE MESSAGE


Vladimír Netolička se setkává s Barevnou linií

Bienále Brno (SBB) informuje o výstavě | Brno Biennale (BBA) informs about the exhibition:
V jihlavské kavárně Muzeum na centrálním Masarykově nám. se i vy můžete setkat s Barevnou linií ve stylizovaných kresbách člena SBB, grafika, malíře a pedagoga, akad. mal. Vladimíra Netoličky, ve kterých se „linie setkává s barevnými plochami“.
Výstava je otevřena 1. 8.−11. 9. 2022.

Vladimír Netolička se narodil 17. 5. 1952 v Třebíči, žije a tvoří v Přibyslavicích (u Okříšek) na Českomoravské vrchovině. V letech 1978−1984 vystudoval Vysokou školu uměleckoprůmyslovou (Umprum) v Praze u prof. Eugena Weidlicha. Autor je především grafikem a grafika v jeho tvorbě převládá − vytváří kombinované techniky, tiskne z hloubky i z výšky, ruční litografie i autorský ofset. Vedle grafiky vytváří rovněž reliéfy především z laminátu, a také ze dřeva a keramiky.
Barevná linie:
Kde je hranice mezi čistou realitou a tou tušenou? Stačí málo a už musíme přemýšlet a domýšlet si, jak to asi bude ve skutečnosti vypadat, jak bychom si to představovali. A o tom je právě tvůrčí zamyšlení nad stylizovanými obrázky Vladimíra Netoličky. V obrázcích se setkává pevná linie s barevnou plochou. Linie určuje rozumem stanovený obrys a barva je citově proměnlivý prvek. Linie jako neustále plynoucí a měnící se podívaná. Barva jako proměnlivý prvek, který vytváří harmonii celku.

Záběry z aktuální výstavy k sedmdesátinám v Jihlavě:


 

KONEC PŘÍSPĚVKU | END OF THE MESSAGE


Typoplakát Pavla Nogy / Český Těšín a Zlín

Bienále Brno (SBB) informuje o výstavě | Brno Biennale (BBA) informs about the exhibition:
Doc. Mg.A Pavel Noga, ArtD. v roce 2022 obohatil novými exponáty a znovu uvedl výstavy současného typografického plakátů zemí CZ/SK/PL/HU. Touto problematikou se zabývá už přes 10 let a jako kurátor uspořádal už řadu výstav Typoplakátu (viz text níže), vydal i publikaci Typoplakát (2015) a chystá obsáhlý katalog i k letošním uvedením výstavy.

TYPOPLAKÁTOK – výstava typografických plakátů ze zemí V4 / Turistické informační centrum Český Těšín, 28. 1.–25. 2. 2022 

Výstava TYPOPLAKÁTOK: 78 typografických plakátů od grafických designérů z Maďarska, Česka, Polska a Slovenska. / Alternativa – kulturní institut Zlín, 3. 6.–22. 6. 2022.

Text Pavla Nogy, kurátora výstavy (ke zlínské výstavě):

V roce 2012 jsem požádal několik svých přátel – grafických designérů z Polska, Česka i Slovenska, aby mi poskytli pro chystanou výstavu alespoň jeden vlastní plakát. Chystaná výstava nebyla nijak tematicky zaměřena, ale napadlo mě pevně stanovit formu vystavených plakátů – měl jsem zájem pouze o plakáty typografické. Písmo na nich hraje dominantní roli, kromě textové informace slouží zároveň jako hlavní a často i jediný výtvarně-estetický prvek. Fotografie a kreslené ilustrace se na typografických plakátech buď vůbec nevyskytují anebo hrají vyloženě marginální roli. Do projektu jsem zahrnul nejen plakáty vytvořené digitální sazbou, ale také ručně psané nebo pomocí ručních nástrojů konstruované. Většina oslovených mi takový plakát skutečně poskytla. Někteří se omlouvali, že se zabývají výhradněfotografickými nebo ilustrovanými plakáty, a proto nemají co vystavit, ale řada z nich poté vytvořila originální plakáty určené speciálně pro náš projekt. První výstava proběhla v roce 2012 v Muzeu tisku v polském Cieszynie. Po ní následovaly další, pokaždé rozšířené o nové účastníky. Začal jsem oslovovat tvůrce, které jsem osobně neznal, ale nechali se přesvědčit, když viděli, jak zajímavá kolekce plakátů postupně vzniká. Mediálně byla hojně prezentovaná zejména výstava ve Slovenském design centru v Bratislavě (2014). Velmi zajímavý výstavní prostor poskytla v roce 2015 galerie Armaturka v Ústí nad Labem.
Ve stejném roce mi v nakladatelství Masarykovy univerzity v Brně vyšla kniha Typoplakát a vyvrcholení potom představovala nejrozsáhlejší výstava v Muzeu textilu v polské Lodži v roce 2016. Kolekce typografických plakátů už v té době čítala více než 120 plakátů od 105 tvůrců. Jistě by se dalo s výstavami pokračovat, ale nabyl jsem dojmu, že by to mělo smysl jedině tehdy, když by přišel nějaký nový impuls, jak zásadním způsobem projekt Typoplakát oživit.
 
V roce 2021 jsem byl maďarskými přáteli pozván na velkolepě koncipovanou výstavu plakátů grafických designérů ze zemí V4 Poszterra v prestižní výstavní síni Pesti Vigadó v Budapešti, kterou uspořádala Maďarská akademie umění. Při procházkách městem jsem si uvědomil, jak je zajímavé sledovat písmo ve veřejném prostoru v situaci, kdy nerozumím obsahu. Najednou jsem mohl jednotlivé znaky vnímat jako výtvarně členěný rastr, místo slovního sdělení sledovat architekturu „abstraktní“ kompozice. A to bylo najednou něco úplně nového, co mi sbírka plakátů jazykově blízkých slovanských tvůrců předtím neumožňovala. Maďarština je z laického pohledu Čecha středoevropská exotika libující si v příliš dlouhých a zdánlivě nevyslovitelných kombinacích písmových znaků. Jsem přesvědčený, že podobně komplikovaně působí na Maďara čeština se svou podivnou diakritikou… Jsem rád, že se mi díky výrazné pomoci Krzysztofa Duckého – polského grafického designéra dlouhodobě žijícího v Budapešti a jeho přátel z Maďarského plakátového sdružení, podařilo shromáždit ukázku současného maďarského typografického plakátu.
 
Na začátku letošního roku (2022) se v Českém Těšíně pod názvem Typoplakátok uskutečnila první ze série výstav tvůrců ze zemí V4 a přímo navázala na předchozí výše zmiňované výstavní projekty z let 2012–2016. Byla sice omezena prostorovými možnostmi, ale zajímavé bylo její umístění přímo na česko-polské hranici. Na zahájení se přijel podívat Krzysztof Ducki, jenž zde zastupoval zároveň polské i maďarské grafické designéry. Následující výstava se uskutečnila v červnu (3. 6.–22. 6. 2022) v galerii Alternativa ve Zlíně. Byla umístěna v památkově ceněném Kolektivním domě – typické ukázce funkcionalistické zlínské architektury. Návštěvníci si mohli prohlédnout 79 plakátů grafických designérů z Maďarska, Česka, Polska a Slovenska a navíc také animované typografické kompozice studentů Ateliéru Grafický design a Ateliéru Digitální design z Fakulty multimediálních komunikací Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně. K výstavě je vydán katalog a později bude realizována také podrobnější obrazová publikace.
 
Plakát jako informační médium se na počátku 21. století může někomu jevit jako zastaralý a neperspektivní způsob přenosu informací. Ukazuje se však, že jeho role nekončí ani s nástupem digitálních technologií. Dá se říci, že v kombinaci s nimi vznikají nejrůznější novodobé odnože plakátu, ať už určené pro městský nebo virtuální veřejný prostor. Vedle toho žijí svým vlastním životem nejrůznější pololegální gerilové formy reklamy, kde se rovněž klasický plakát výborně uplatňuje. V posledních letech je zaznamenán zvýšený zájem
o mezinárodní přehlídky plakátu, kam se hlásí rekordní počty účastníků, některé klasické akce tohoto typu nabírají nový svěží dech – jako např. Bienále plakátu ve Varšavě, jinde vznikají úplně nové (např. Quadrienale plakátu v Bardejově). Bohužel, nejstarší evropská přehlídka grafického designu a vůbec nejvýznamnější akce tohoto typu u nás – Brněnské Bienále, po 60 letech existence letos skončila. V této souvislosti bych rád naši výstavu symbolicky věnoval zakladatelům Brněnského Bienále – Jiřímu Hlušičkovi a Janu Rajlichovi st., a také všem, kdo se za celou dobu trvání Brněnského Bienále zasloužili o jeho rozvoj. Bylo by skvělé, kdyby se našli lidé, kteří ze své pozice mohou Brněnské Bienále ještě zachránit…
 
Na závěr bych rád poděkoval Fakultě multimediálních komunikací Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně a Lisztovu institutu – Maďarskému kulturnímu centru Praha za to, že svou podporou umožnili realizaci výstavního projektu Typoplakátok.
 
 

KONEC PŘÍSPĚVKU | END OF THE MESSAGE


Setkání SBB a vernisáž plakátů v kině Scala

Bienále Brno (SBB) informuje o akci a vernisáži | Brno Biennale (BBA) informs on event and exhibition opening:
Jak už jsme informovali v předchozí zprávě, tak v rámci Brněnské muzejní noci BMN 2022 se 21. 5. 2022 ve Foyer Univerzitního kina Scala  Brno zahajovala výstava Sdružení Bienále Brno, plakáty z mezinárodních akcí – 80. výstava cyklu Brno − hlavní město grafického designu.
V souvislosti s touto naší výstavní akcí se předtím sešli na tradičním obědě a navazujícím setkání ve sklípku někteří členové ŘV SBB a diskutovali různé otázky, co naši obec grafiků v současnosti zajímají − jako je nedávné udělení čestného členství SBB našim ukrajinským kolegům prof. Vitaliji Šosťovi z Kyjeva a prof. Vladimiru Lesnjakovi z Charkova (momentálně ve Lvově) nebo dále např. překvapivá zpráva Moravské galerie v Brně vydaná před měsícem, o zrušení Mezinárodního bienále grafického designu Brno a jeho nahrazení nespecifikovanou webovou platformou… Členové SBB jsou z tohoto podivného kroku MG šokováni, i když některé důvody chápou (jako např. problematické situace finanční či mezinárodní nepřející mírové globální soutěži). Zrušení otevřené soutěže a reálné fyzické výstavy Bienále a jejich údajné nahrazení online platformou je  pro odbornou veřejnost i náštěvníky galerie určitě nepřijatelným pošlapáním vybudované už takřka 60leté tradice. Nicméně oficiální vyjádření za SBB vydáme až po konfrontaci se všemi detaily a s objektivní situací kolem Bienále Brno i seznámením se (snad) s reakcí Ministerstva kultury ČR jako zřizovatele MG a pochopitelně také města Brna, které by takto po odpisu Velké ceny  ČR ztratilo další významnou mezinárodní akci – a to vše i s vědomím toho, že „BIenále Brno“ je naší registrovanou ochrannou známkou SBB, která je už delší dobu i v současnosti jak MG, tak různými kulturními aktivisty zneužívána.
Ve foyer Univerzitního kina Scala pak v podvečer výstavu plakátů SBB uvedl a na úspěch výstavy i přítomných sklenkou moravského bílého připil předseda SBB Jan Rajlich ml., poté svůj 20minutový opus předvedlo hudební seskupení Ensemble Marijan ze Sdružení Q (Sára a Ivo Medkovi, Jan Kavan a Edgar Mojdl) a na navazující komentované prohlídce taje své práce na svých plakátech divákům krátce prozradili přítomní autoři: Karel Aubrecht Praha, František Borovec Brno, Jiří Eliška Brno, Andrej Haščák Košice, Petr Kubín Praha, Jaroslav Pejčoch Praha, a Jan Rajlich ml. Brno. S návštěvníky BMN to bylo střídavě oblačno, převažovala starší generace, ale překvapivě se objevila i pěkná řádka juniorů.
Fotoreporáž ze setkání SBB v sobotu 21. 5. 2022:
Společný oběd v restauraci U Zlaté konve v Brně

Setkání ve sklípku v sídle SBB na Jiráskově:

Vernisáž ve foyer kina Scala


Fotografovali Vlasta Brímová, Karel Červinka, Andrej Haščák a Jan Rajlich ml.

KONEC PŘÍSPĚVKU | END OF THE MESSAGE