Archiv rubriky: Nekrology | Obituaries

Zemřela Hana Hudečková

Bienále Brno (SBB) s lítostí oznamuje | Brno Biennale (BBA) informs with regreat
Předsedkyně revizní komise SBB Hana Hudečková zemřela po delší těžké nemoci ve věku 83 let v pondělí 7. 11. 2022 ve Valticích.

Hana Hudečková se narodila manželům Maršíkovým 1. 11. 1939 ve východočeském Hronově.
Měla ekonomické vzdělání (Obchodní akademie) a většinu svého života (1977—2009) pracovala jako referentka v brněnské pobočce reklamní agentury RAPID.
Zpočátku zajišťovala přípravu a tisk propagačních materiálů pro velké brněnské strojírenské podniky a spolupracovala s předními brněnskými grafiky (Jan Rajlich st., Ivan Štrouf, Karel Hanák, Petr Šenk aj.). Také zajišťovala doprovodné propagační akce pro zahraniční firmy na brněnských výstavách a veletrzích. Po roce 1989 se velmi úspěšně zapojila do přípravy a realizace doprovodné propagace na významných výstavách České republiky v zahraničí (Novosibirsk, Kazaň, Biškek, Taškent aj.). V prvním desetiletí 21. století uskutečnila řadu podnikatelských misí „na lodi“ (Volha, Irtyš a Ob, Dněpr).
Členkou Sdružení Bienále Brno byla od založení v r. 1991, kdy se stala členkou revizní komise. 
S Hanou Hudečkovou se rodina a veřejnost naposledy rozloučí ve středu 16. 11. 2022 ve 14.00 hodin v kostele Navštívení Panny Marie ve Velkém Poříčí (okr. Hronov).
Čest její památce!

Hana Hudečková (vlevo) na Valné hromadě SBB v Brně 30. 4. 2016

 


KONEC PŘÍSPĚVKU | END OF THE MESSAGE

Zemřel prof. Jiří Šalamoun

Bienále Brno (SBB) s lítostí oznamuje | Brno Biennale (BBA) informs with regreat
 
Čestný člen SBB grafik  a ilustrátor profesor Jiří Šalamoun zemřel ve čtvrtek 31. 3. 2022 v Praze ve věku nedožitých 87 let.
Narodil se v Praze 17. 4. v roce 1935, vystudoval grafiku na Akademii výtvarných umění v Praze a Vysokou školu grafiky a knižního umění v Lipsku. Jako pedagog od roku 1990 vedl 14 let Ateliér ilustrace a grafiky na pražské UMPRUM, vyučoval v Americe i v Evropě. Za svoji ilustrační, filmovou a plakátovou tvorbu byl mnohokrát oceněn, včetně cen a uznání na Bienále Brno.
Čest jeho památce!
Viz téže příspěvek stránky SBB k předloňským pětaosmdesátinám prof. J. Š.: http://sbb-bienale-brno.cz/jiri-salamoun-85/

Jiří Šalamoun s rodinou, …a „ikona“ z jeho tvorby – Maxipes Fík:

 


KONEC PŘÍSPĚVKU | END OF THE MESSAGE


Richard Rogers a Brno

Bienále Brno (SBB) informuje | Brno Biennale (BBA) informs:
Světově proslulý britský architekt Sir Richard Rogers zemřel v sobotu 18. 12. 2021 v Londýně (nar. 23. 6. 1933 ve Florencii IT). Podle jeho návrhů vznikla velká řada významných světových staveb 20. a 21. století (Centrum Pompidou v Paříží, Millennium Dome v Londýně, Evropský soud pro lidská práva ve Štrasburku, 3WTC New York atd.).
V Brně jakoby se už nevědělo, že Rogers byl jedním z účastníků původní koncepce Technologického parku v Králově Poli v roce 1992 (studii navrhoval urbanisticky BDP Building Design Partnership London a dokončovaly brněnský ÚHA, PVÚ VUT a Sportprojekt). Rogers zde navrhl centrální budovu „Marker building“ se zastřešující průsvitnou stanovou konstrukcí podobnou jeho pozdějšímu Millennium Dome v Londýně. Bohužel v Brně nerealizovanou… Přišli jsme tak o světovou architekturu, za což podle inicíátora projektu Sira Franka Lampla, brněnského rodáka, z investorské firmy Bovis, může i nezájem některých politiků (viz článek Eriky Bezdíčkové Sir Frank se vrací, BVV Magazín, č. 2, 1994).
Ještě v propagačních materiálech města Brna vydaných na přelomu let 1992/93 (tehdy za primátora Ing. Horáka) je uvedeno, že v červnu 1993 bude zahájena výstavba první budovy Technologického parku (dnes Listova budova, jejímž architektem je Peter Foggo) a „brzy budou zahájeny i práce na budově ,marker building‘ podle návrhu Sira Richarda Rogerse“.
U příležitosti smrti Rogerse jsme jeho brněnský „pokus“ považovali za nutné na stránkách SBB s lítostí připomenout… 

Richard Rogers: Marker building – model, Technologický park Brno, 1992
Richard Rogers: Marker building (polootevřený podkovovitý objekt o diametru cca 100 m) – půdorysné schema, Technologický park Brno, 1992
Peter Foggo: Budovy výzkumných jednotek, Technologický park Brno, 1992
Technologický park Brno Královo-Pole, situace – územní plán, 1992
BVV magazín 1993, z článku Eriky Bezdíčkové


KONEC PŘÍSPĚVKU | END OF THE MESSAGE


Odešel excelentní grafik

Je mi to moc líto… naučil jste mě toho nejvíc ze všech kantorů ze škol, které mám za sebou. Za pět měsíců byste se dožil 100 let.
Byl jste fantastický člověk a skvělý grafik, s nímž odchází umění, které dnes už nikdo neučí.
Čest Vaší památce, Pane Profesore. A děkuji.
 
I’m so sorry… You taught me the most of all the school cantors I’ve had. You would live to be 100 years in five months.
You were a fantastic person and a great graphic designer with whom you leave art that no one teaches today.
Honor your memory, Mr. Professor. And thank you.
 
Pavel Beneš
 
 

KONEC PŘÍSPĚVKU | END OF THE MESSAGE


Zdeněk Světlík (1932-2021)

Bienále Brno (SBB) s lítostí oznamuje | Brno Biennale (BBA) informs with regreat
22. 10. 2021 zemřel v Plzni ve věku 89 let čestný člen SBB grafik Zdeněk Světlík (nar. 13. 5. 1932 v Chebu), dlouholetý člen Řídícího výboru SBB.
Zdeněk byl excelentní grafik „staré školy“ a bral svůj obor nejen jako povolání, ale i jako poslání, byl činný organizačně v Praze, Plzni i samozřejmě v našem SBB. V domovské Plzni uspořádal za Unii výtvarných umělců mnohé mezinárodní výstavy plakátu. Od 70. let se účastnil některých ročníků Bienále Brno a v posledních desetiletích také různých plakátových akcí a výstav SBB (např. naposledy loni  akce Hommage: Jan Rajlich 100).

Více o Z. S. v medailonku, který jsme uveřejnili na stránce SBB před 4 lety − http://sbb-bienale-brno.cz/zdenek-svetlik-85/ 
Poslední rozloučení se Zdeňkem Světlíkem se koná v obřadní síni plzeňského krematoria ve čtvrtek 4. 11. 2021 ve 12.30 hod.

Na snímcích Zdeněk Světlík na různých akcích:  

Radomír Postl

1) Zdeněk Světlík s Petrem Oslzlým na výstavě plakátů k výročí Toulouse Lautreca v Plzni, 2014  — 2) Z. S. (zcela vpravo) s kolegy − členy SBB − v kině Světozor v Praze 2012 na vernisáži plakátů Jana Rajlicha st., foto Jiří Kofroň — 3) Se svým synem Jiřím na jeho vernisáži v Jindřichově Hradci, 2005

Z nekrologu UVU Plzeň:
Zdeněk Světlík, člen UVU Plzeň
Narodil se 3. května 1932 v Chebu, pak studoval v Brně, kde rozvíjel své výtvarné nadání na Vyšší škole uměleckého průmyslu. V Plzni, v níž rovněž působil jako výtvarník jeho předčasně zesnulý bratr Ladislav, začal v roce 1955 pracovat jako propagační výtvarník a záhy patřil k uměleckým autoritám, které nadlouho významně formovaly výtvarný život zejména v oblasti užité grafiky, výstavnictví a užitého umění vůbec. Vytvořil si nezaměnitelný výtvarný rukopis, čistý, inteligentní, zařadil se k nejvýraznějším tvůrcům českého uměleckého plakátu, zejména ten divadelní mu přirostl k srdci. Také se podílel na grafických pracích pro Divadlo J. K. Tyla v Plzni, kde připravil i řadu výstav v rámci divadelních festivalů. Tvořil také loga, například Nadace 700 let města Plzně, domovní znamení, zabýval se i specifickými textilními technikami jako např. aradekorem či filmtiskem.
Zdeněk Světlík se také věnoval výstavním expozicím, svého času to byla známá Ex Plzeň, členské výstavy plzeňských výtvarníků nebo třeba výstavy pro Zpč. muzeum.
Ve volné tvorbě měl rád grafiku, zejména litografii, kde i témata prací často odpovídala jeho niternému zaměření, tedy divadlu a přírodě, zejména té, kterou poznával na cestách po domácí i cizí krajině, ale hlavně na chalupě.
Se Zdeňkem Světlíkem byla vždy radost se třeba jen tak posadit a povídat. Měl široké znalosti, zdravý úsudek, živý zájem o dění kolem, uvážlivou mluvu s bohatou češtinou.Věru bylo dobré takovým Světlíkovým promluvám naslouchat, jak dokládá i medailon, který s ním nedávno natočila UVU Plzeň (viz odkaz níže). Hovoří zde moudrý a zralý člověk, znalý profese i lidí, pro něž má pochopení. Nikdy však netoleroval neúctu k základním etickým hodnotám našeho bytí.
U Zdeňka Světlíka nelze zapomenout ani na jeho harmonickou rodinu, manželku, dceru a syny, kteří se potatili. A také nelze zapomenout na jeho práci pro ostatní výtvarníky nejen v regionu, kde léta pracoval v profesní organizaci, zabezpečoval její četné výstavy, podílel se na založení a činnosti Design Centra a především Sdružení Bienále Brno a mnoha dalších oborů výtvarné práce, za níž obdržel také mnohá ocenění. Úcta k němu jako umělci i člověku se odrážela v přirozené autoritě, kterou nejen mezi kolegy měl.
Za všechnu odvedenou práci a přátelská setkávání náleží Zdeňku Světlíkovi poděkování a také ujištění, že s námi ve svém díle a ve
vzpomínkách zůstává.
Poslední rozloučení se uskuteční ve čtvrtek 4. listopadu ve 12.30 hodin ve Velké obřadní síni krematoria Ústředního hřbitova v Plzni.
Čest jeho památce!

Medailonek Zdeňka Světlíka na youtube – https://www.youtube.com/watch?v=WmikEOQ0YAk

Tímto návrhem se Zdeněk Světlík zúčastnil velké mezinárodní akce SBB faxdesign Identita v roce 2006

KONEC PŘÍSPĚVKU | END OF THE MESSAGE


Vladimir CHAika, čestný člen SBB, zemřel

Plakát Vladimira Čajky


Bienále Brno (SBB) s lítostí oznamuje | Brno Biennale (BBA) informs with regreat
Čestný člen SBB ruský grafik Vladimir Chaika (Čajka) podlehl 16. 10. 2021 v Moskvě v 66 letech koronaviru (narodil se 9. 9. 1955).
Vladimir Čajka byl v současnosti členem AGI, prezidentem Akademie grafického designu v Moskvě, byl mj. laureátem ruské státní ceny za literaturu a umění (1995) a získal nespočet ocenění za svoji zejména plakátovou tvorbu na celém světě.
Bienále Brno se účastnil od 80. let 20. stol. a několikrát Brno v 90. letech navštívil i osobně. Byl účastníkem i loňské plakátové akce SBB Hommage: Jan Rajlich 100, pro kterou vytvořil dva plakáty.
Přátelskost a lidskost osobnosti i tvorby Volodi Čajky bude chybět nejenom ruské grafické obci, ale i nám…

Vladimir Chaika na Bienále Brno v roce 1998 v předsálí Besedního domu na společenském večeru reklamní agentury Rapid – se Subratou Bhowmickem, Vlastou Brímovou a Boženou Rajlichovou


Nekrolog Вольная птица дизайна (Svobodný pták designu) napsaný Sergejem Serovem zde:
https://www.kommersant.ru/doc/5039561?fbclid=IwAR0t3P0ed96giGGWIpv5E1hZ-N-DfxV6fxabKuv8C7IkVmIT9ldcUhCJ5XE

Dvě videa z přednášek/workshopů Vladimira Čajky:

https://www.youtube.com/watch?v=1brTS7orsDw

KONEC PŘÍSPĚVKU | END OF THE MESSAGE


Zemřel Radomír Postl

Bienále Brno (SBB) s lítostí oznamuje | Brno Biennale (BBA) informs with regreat
Z Českých Budějovic přišla smutná zpráva že 1. 7. 2021 zemřel v 81 letech člen SBB grafik Radomír Postl (narodil se v  Počátkách na Českomoravské vrchovině 14. 11. 1939). Poslední rozloučení se uskuteční v pátek 9. 7. 2021 v 11 hodin v kapli svaté Karoliny v Mladém v Českých Budějovicích. Čest jeho památce!

Radek Postl byl v letech 1992-2005 předsedou  AJV (Asociace jihočeských výtvarníků v Českých Budějovicích). V letech 1992-2014 členem řídícího výboru našeho Sdružení Bienále Brno, které mu v roce 2019 udělilo čestné členství.
Na stránkách SBB v medailonku k jeho 75. narozeninám v roce 2014 jsme uváděli, že do výčtu jeho práce patří kresba a dřevoryt; grafický design – plakát, značka, logotyp, potravinářský obal, úprava knihy, typografie, fotografie… Mezinárodně je znám zejména jako tvůrce kulturních a sociálních plakátů vytvářených originální technikou grafického zpracování fotografických desek.

——————————————————————————-
Slova posledníhou rozloučení 9. 7. 2021 – Radomír Postl
Je 7 hodin ráno, 14. listopadu roku 1939. V Počátkách na Vysočině se učitelům Marii a Josefovi Postlovým rodí jejich první syn – Radomír.
Jak si zapsala Maria, každý ho obdivoval pro jeho modré oči a opálenou pleť – Radošek, jak mu říkala, byl prý výstavní kousek.
V šesti letech přišel domů s tvrzením, že se chce stát farářem.
I když se jím nakonec nestal, lidé mu rádi naslouchali. Chodili k němu pro radu. Co říkal, mělo váhu.
Byl inspirací.
A to především skrze svou profesi výtvarníka, která v jeho životě stála vždy na prvním místě. Skrze ni usiloval o to, aby lidská duše “nebyla týraná chudobou prožitku.” Sám o svém profesním poslání napsal:
„Chci-li člověkovi na útěku něco sdělit, musím běžet s ním, nebo mu své sdělení postavit do cesty. A to právě, věřím, dělá plakát. Značka. Obálka časopisu. Tedy grafický design. … Grafika, která nevisí v galerii.
Doufám, možná naivně, že spěchající, štvaný člověk se sice nezastaví, je však schopen – třeba podvědomě – zaznamenat míjené projevy výtvarné kultury, že estetický fenomén stavící se mu do cesty ho jednou přiměje přece jenom k zpomalení běhu, k zamyšlení, uvykne jej postupně na estetično, na krásu – a může se stát, že jednou sám ostatní projevy výtvarné kultury vyhledá. A přijme. Snad pochopí to „umění ulice“ jako pozvánku, jako náboráře umění vůbec; potom já dojdu naplnění svého snažení. Kolemběžící zapomene v autě kalkulačku a zaraduje se nad krásou obrazu, sochy, čajové růže, nad krásou značky své firmy, nad ušlechtilou tváří knihy, kterou rozevřela půvabná dívka v březovém hájku.“
Jaroslav Sůra se o jeho plakátech vyjádřil takto:
“Jsou to mistrovská díla vizuální komunikace. Způsobují ono krátké spojení mezi divákem a grafickým projektem. … Na plakátech Radomíra Postla … nenajdete nikdy nic zbytečného. Mají přesný řád, netradiční kompozici, jsou barevně střídmé, vždycky jsou postavena na pozoruhodném nápadu. Řek bych, že mají dokonalou dramaturgii. Postlův plakát … dosahuje neobvykle silné emotivní působivosti. Radomír Postl zůstává nezaměnitelně svůj. Přesto, nebo právě proto, pokaždé překvapuje abstrahovanou myšlenkou. Každým svým plakátem objevuje nové výrazové možnosti. Je svým projevem neopakovatelný. Vážím si Postlových plakátů. Jsou od samého začátku koncipovány srdcem a myslí. … Působí na nás svojí postlovskou člověčinou, bez oněch, pro mnohé nepostradatelných počítačových berliček. Jsou to kultivované grafické skvosty.“
Radomír Postl byl členem profesních organizací jako jsou Asociace jihočeských výtvarníků, Sdružení Bienále Brno, Typo Design Club, Asociace užité grafiky a grafického designu, Nadace Českého výtvarného umění nebo Český fond výtvarných umění.
Síla slova Radomíra Postla, jeho přirozená autorita, respekt, který vzbuzoval mezi umělci, pro svou řemeslnou vytříbenost i hodnotovou ryzost, a odhodlání postavit se neférovosti či vypočítavosti – i tyto kvality jej vedly do vedoucích pozic v řadě z uvedených institucí.
Radomír nebyl kulturně tvůrčí jen ve směru výtvarném.
Během svého působení v Praze, kde studoval na Vyšší umělecko-
-průmyslové škole a později na Výtvarné škole, mohl rozvíjet i své herecké Já. Byl napojen na divadlo SEMAFOR a získal roli ve filmu Bylo nás deset. Navázal zde řadu celoživotních přátelství.
Radomírova hudební stránka osobnosti byla vždy osvěžena poslechem tvorby Osvobozeného divadla. Rozhodl-li se, byl schopen naučit se během prázdnin hrát na klavír Bugatti step.
Radomír, Radoš, Radek byl inspirací nejen pro své kolegy, ale i pro přátele a svou rodinu – syna Dalibora, dcery Danu a Petru, i jejich potomky.
Svému synu Daliborovi Radomír předal životní motto: “Když něco děláš, dělej to co nejlíp; nevymlouvej se na okolí, záleží na tobě.” Byl kdykoliv připraven s ním cokoli diskutovat, s humorem a s nadhledem. Byl mu průvodcem poznávání. Poznávání aktuálního dění i historie a skrze ni významu umění.
V dceři Daně zažehl oheň pro výtvarný obor a jeho studium. Předával jí hodnotu výtvarníka-profesionála, coby spojení vášně a dřiny. Jejich vztah byl plný velkého životního porozumění.
Své přátele i vnuky Jana a Jakuba vedl mezi řečí a zároveň velmi cíleně ke kultivovanému používání češtiny. Sousloví “Zdravím vás,” Radkovi člověk řekl jen jednou. Jeho reakce: “No, tak pozdrav – dobrý den, se říká, ne?” Příště už si dal každý pozor. K revizi vlastního slovníku člověka navedla i jeho otázka: “Cos říkala – líbí se ti to HROZNĚ? Nebo HODNĚ?”
Radomír, Radánek miloval svou práci a svoji Danielu. Ze vztahu s ní čerpal v posledních 40 letech mnoho energie, kterou pak vkládal do své práce. Sám řekl: “Danuško, mně potkalo největší štěstí, že jsi se mnou.”
1. července v půl desáté večer Radomír Postl zemřel. Zemřel doma, v objetí svých nejbližších, za zvuků jeho oblíbené Gershwinovy Rapsodie v modrém.
Zemřel Radomír, vyučený strojní zámečník
Radomír, profesionální výtvarník, grafik, malíř, kreslíř, dřevorytec, fotograf, sochař
Radomír, rebel, zastánce férovosti, bojovník proti nepravostem a komunistům
Radomír, učitel
Radomír, herec a hudebník
Radomír, zastánce květnaté a dobré češtiny
Radomír, obdivovatel a znalec motýlů
Radomír, milovník vína a whisky
Radomír, manžel milované, milující a vždy podpůrné Daniely, bez níž by to nebyl on
V květnu tohoto roku řekl: “Jára Kohout se loučil vždy ve svým vysílání Svobodný Evropy zkratkou NNV – nic netrvá věčně.”
Věčně netrval ani Radomírův život.
Jeho slova a umělecká tvorba žije dál. Na ulici, v galerii, v nás samých.
Děkujeme, že nám vstoupil do života.
Sbohem.
(autorkou textu je Marie Plojharová manželka Jana Plojhara vnuka Radomíra Postla)

Na snímcích Radomír Postl na různých akcích SBB v Brně:

Radomír Postl
Radomír Postl uprostřed vepředu s Janem Rajlichem a s dalšími členy SBB v kině Světozor v Praze 2012, foto Jiří Kofroň


Plakát Radomíra Postla, kterým se zúčastnil akce SBB Divadlo svět / Theatre World v roce 2007

KONEC PŘÍSPĚVKU | END OF THE MESSAGE


Miloslav Fulín 1928-2019

Bienále Brno (SBB) s lítostí oznamuje | Brno Biennale (BBA) regretfully informs:
Významný český grafik a typograf Miloslav Fulín, člen SBB od roku 1996, zemřel 23. 7. 2019 ve věku 91 let (narodil se 15. 2. 1928 v Praze). 
Zprávu o jeho odchodu ze života jsme se dozvěděli z umělcovy rodiny teprve nyní (a nepřinesla ji dříve žádná média ani weby)… Proto i tento opožděný nekrolog… Čest jeho památce!
Jak jsme uvedli v medailonku k devadesátinám před 3 lety (viz http://sbb-bienale-brno.cz/miloslav-fulin-90/Miloslav Fulín byl zejména grafikem a typografem mnoha stovek titulů knih (např. známé edice Kapka, Čtení na dovolenou, Omnia atd.) a také časopisů (Knižní kultura, Světová literatura) a mj. pravidelně vystavoval na Bienále Brno (1966, 1972, 1976, 1980, 1984, 1988, 1992).

Některé obálky z knih upravovaných Miloslavem Fulínem:
                    
   

KONEC PŘÍSPĚVKU | END OF THE MESSAGE


Zemřel Volker Pfüller

Bienále Brno (SBB) s lítostí oznamuje | Brno Biennale (BBA) regretfully informs:
Čestný člen SBB, profesor Volker Pfüller, německý ilustrátor, plakátista a scénograf, narozený 7. 6. 1939 v Lipsku, zemřel 23. 10. 2020 v Rudolstadtu (město jihozápadně od Jeny) ve věku 81 let.
Volker Pfüller absolvoval Fachhochschule für Angewandte Kunst Berlin-Schöneweide (1960) a Hochschule für bildende und angewandte Kunst Berlin (1965). V roce 1990 byl profesorem na Kunsthochschule Kassel, 1992-1997 na Kunsthochschule Berlin-Weißensee  a v letech 1997-2005 na Hochschule für Grafik und Buchkunst Leipzig.
Jeho plakáty a ilustrace získaly různé ceny na oborových přehlídkách v Německu i v zahraničí. Získal mj. stříbrnou medaili na Pražském quadrienále (1983), státní cenu za kulturu v NDR (1986), stříbrnou medaili na Bienále plakátu v Lahti FI (1987) aj.
Volker Pfüller byl členem mezinárodní jury Bienále Brno v roce 1988.
Čest jeho památce!

Volker Pfueller - Berlin 2005
Volker Pfüller (vpravo) s Janem Rajlichem st. na vernisáži svých prací u příležitosti berlínského kongresu AGI v roce 2005

Volker Pfüller: Novoročenka 2016

KONEC PŘÍSPĚVKU | END OF THE MESSAGE


Profesor Victor Margolin (78) odešel…

Bienále Brno (SBB) s lítostí oznamuje | Brno Biennale (BBA) regretfully informs:
Čestný člen SBB profesor Victor Margolin, dr. h. c., historík a teoretik designu, odešel navěky 27. 11. 2019 ve Washingtonu US ve věku 78 let.
Narodil se v roce 1941, vystudoval Columbia University New York (1963), působil mj. jako VŠ pedagog (University of Illinois Chicago, Bezalel Academy of Arts and Design Jerusalem, Politecnico di Milano), byl zakládajícím editorem vědeckého časopisu Design Issues (od 1983).
Napsal desítky článků a vydal řadu publikací jako např. The American Poster Renaissance (1975); The Struggle for Utopia: Rodchenko, Lissitzky, Moholy-Nagy, 1917–1936 (1997); Design Discourse (1989); Discovering Design (1995); The Idea of Design (1995); The Designed World (2010), World History of Design (2015) atd.
Obdržel řadu významných ocenění zejména od vědecké komunity, poctěn byl nedávno také cenou ICO-D Presidents Trophy.
Brno navštívil Victor Margolin v červnu 1986 jako porotce 12. Bienále Brno ’86 a přednášející na mezinárodním sympoziu (s přednáškou „American Social Posters of the 1960s“). Zúčastnil se svojí dvacítkou i akce SBB „20“ v roce 2002.

Victor Margolin US na sympoziu Bienále Brno 1986 probíhajícím v Hotelu International (vlevo vedle sedí tehdejší prezident Icogrady Jorge Frascara CA, před nimi Sudarshan Dheer IN)

See more about Victor Margolin at
https://en.wikipedia.org/wiki/Victor_Margolin
https://victor.people.uic.edu/index.html

KONEC PŘÍSPĚVKU | END OF THE MESSAGE