Andrej Haščák: A posteriori

Bienále Brno (SBB) informuje o výstavě | Brno Biennale (BBA) informs about exhibition:

Dovoľujem si Vás pozvať na autorskú výstavu pod názvom „Andrej Haščák: A posteriori“, ktorá predstaví výber plagátov vytvorených v období od roku 2010 až po súčasnosť. 
Vernisáž sa uskutoční 18. 4. 2024 (štvrtok) o 17.00 h v priestoroch Východoslovenského múzea v Košiciach – Historická účelová budova, Námestie maratónu mieru 2, Košice, SK. Výstava potrvá do 29. 5. 2024. Kurátor výstavy: Jan Rajlich ml. 
Ďalšie informácie: https://www.vsmuzeum.sk/andrej-hascak-a-posteriori/ 

Reportáž doc. Jaroslava Jaremy z vernisáže: https://photos.app.goo.gl/a8itK8gqKWYyvmXb7

Text k vernisáži:

Plakátové proudy Andreje Haščáka
Do Košic jsem se poprvé dostal v srpnu 1978 se dvěma kamarády a svým strýcem Václavem Rajlichem. Přijeli jsme tam z Brna přes noc tehdejším ikonickým lehátkovým spojem, popili trochu Kassavaru u potůčku protékajícího centrem města a vydali se až na konečnou MHD k výběžkům Slovenského rudohoří, po kterém jsme podnikli několikadenní „čundr“. Tehdy už dva roky pobýval na tomto světě v Košicích i Andrej Haščák. O sobě jsme samozřejmě nevěděli ani náhodou a to ještě dost dlouho…
Trvalo pár desítek let, než jsme se poznali. Nejdříve jsem se začátkem 90. let 20. století setkal a spřátelil s mým vrstevníkem Jozefem Haščákem, otcem Andreje, a až někdy na přelomu tisíciletí i s mladým Andrejem. Několikrát jsme se pak potkali v Košicích a v Brně v rámci spolupráce našich škol – univerzitních pracovišť designu, párkrát i na Trienále plakátu v Trnavě a často pak zejména na Ekoplagátu v Žilině. V posledních 15 letech pak Andrej s manželkou Valentinou obětavě přijížděl i na Valné hromady našeho Sdružení Bienále Brno, jehož se stal členem.
Aktuální výstavu Andrej Haščák trefně nazval „A posteriori“ (opak „a priori“), jako své ohlédnutí, jako představení výsledku nabytých plakátových zkušeností. Plakáty se autor intenzivně zabývá 20 let. Z dosud jím vytvořených zhruba 150 plakátů je vystaven výběr padesáti afiší. Z velké části jde o plakáty vytvořené ne na zakázku, ale jako autorská díla pro různé mezinárodní plakátové akce kulturního a sociálního charakteru.
Vliv otce na Andrejovu výtvarnou grafickou tvorbu byl v počátcích pochopitelný – v expresivní kresbě, ve výtvarné zkratce, v procítěné kompozici listu. K nabytým dovednostem kreslířským a malířským se postupně přidává i smysl pro zjednodušenou symboliku, znakovost, a během dalších let i schopnost ovládnout nové možnosti počítačové vizualizace, kterou se nechává unést v plakátové tvorbě do dnes již pro něho typických prostorových mnohobarevně traktovaných struktur, objektů a písmových labyrintů.
Andrejova plakátová tvorba je mi sympatická i obdobnou rovinou přístupu ke grafickému designu, tak jak o něj celoživotně usiluji i já sám – to jest přístup autorský, typický pro středoevropskou výtvarnou grafickou kulturu, kdy nezanedbatelné vedle vlastního obsahového poselství plakátu jsou postuláty umělecké, výtvarné, estetické – v Andrejově případě dané bohatou barevností, překvapivou neobvyklostí, tedy originalitou zmíněných struktur a invenční prací, často i hrou s písmem, které je v dvojrozměrné ploše plakátu nezřídka modelované do prazvláštních, mnohdy až tajemných prostorových uskupení.
Ve výběru na výstavu „A posteriori“ je zastoupeno několik plakátů, které své poselství přinášejí v jednoduché čisté grafické znakové formě (From Great Earthquake To Re-Creation, 2011; Stop Deforestation, 2013; Teras Gauda, 2015; Remember Shigeo Fukuda, 2016; Othello, 2016; Freedom of Speech, 2018; JR100, 2019; Love and Peace, 2022…), i plakátů, kde lze cítit Andrejův malířský expresivní naturel (No Trust No Vote, 2016; Egolution, 2016; One Korea, 2018; Unpredictability, 2022…). Daly by se vystopovat i různé další přístupy autora často efektivně a vtipně reflektující tematiku plakátu (Sonia Delaunay 130, 2015; Play, 2018; Bauhaus 100, 2019; We Love Peace, 2022…), ale i stroze konceptuální řešení několika plakátů (The Pianist, 2010; Corruption, 2012; Freedom Means Choice, 2014; Improve the City, 2015; Sleepers, 2017) nebo v poslední době i určité odezvy stylu art deco (Can AI Care, 2023; Women Unite, 2023). Většina vybraných plakátů však dokládá výše zmíněný postup počítačového modelování námětu včetně typografie do originálních mnohobarevných prostorových seskupení (např. Faces of Jazz, 2017; Keyword for Review, 2017; Rolling Design 30, 2021; Absurd, 2021; Jazz is Saxy, 2021; Colorful Quzhou, 2022; Tolerance, 2022…). Divák si určitě vybere ten svůj – pokud se mu nezatočí hlava…
Andrejovu tvorbu, tak jak jsem ji za uplynulé čtvrtstoletí vnímal, bych mohl přirovnat k řečišti, kdy z jednotlivých rozličných tu zurčících, tu poklidných praménků se slévá a stále kypí a mohutní proud jeho výtvarné tvorby, nabírá nové a nové přítoky a momentálně je někde ve stadiu mohutného jednolitého veletoku jen s občasným možná vymíláním nepoddajných břehů do nových zátočin, toku, který nezměněnou a nezměrnou silou plyne dál a dál, razí si svou cestu do budoucnosti, kamsi do neznáma, kde tušíme jeho ústí či vyvrcholení, což je pochopitelně stále kdesi hodně daleko, daleko v nedohlednu, vždyť tvůrce je stále mladý a v plném tvůrčím nasazení.
Na závěr svého krátkého příspěvku o plakátových proudech Andreje Haščáka mi nedá se nezmínit i o vystavování plakátu a o jeho aktivitách v našem SBB – Sdružení Bienále Brno. Podílí se na spolkových výstavních projektech na Moravě i v Čechách a je zván do různých mezinárodních plakátových akcí v zahraničí, kde SBB reprezentuje i v mezinárodních porotách. Andrej Haščák si je vědom významu vystavování plakátu: Aktívna účasť na medzinárodných výstavách a súťažiach obohacuje grafického dizajnéra o nové obzory, dopĺňa jeho všeobecný prehľad, poskytuje pohľad na fungovanie dizajnu vo svete. Súťaže a výstavy podnecujú rozvíjanie kritického myslenia a názorového formovania, ktoré je kľúčové najmä pri umeleckom vzdelávaní mladých grafických dizajnérov…
Kvituji s potěšením, že Andrej vstoupil do vod uměleckého plakátu a stal se v posledních letech jedním z jeho hlavních protagonistů na Slovensku. Ať ho tedy proudy jeho plakátového veletoku dál vedou rozličnými krajinami světa, který se tak může stále těšit na jeho další nápady v plakátové kreativitě.
Jan Rajlich ml., 2024

The 23rd Graphic Design Biennale Hungary, Bekescsaba, 2022, jeden z vystavených tří plakátů Andreje Haščákka
Andrej Haščák SK
Andrej Haščák: Ouzhou, plagát
Plakát Andreje Haščáka
Vystavený plakát Andreje Haščáka
“Harmonious Co-Existence”, plakát Andreje Haščáka
Plagát Andreja Haščáka Stop Deforestation
Andrej Haščák SK
Plakát Andreje Haščáka

 

 

KONEC PŘÍSPĚVKU | END OF THE MESSAGE