Archiv rubriky: O členech SBB | On BBA Members

Pavel Noga v Karviné

Bienále Brno (SBB) informuje o výstavě / Brno Biennale (BBA) informs on exhibition:
Výstava plakátů člena SBB a vedoucího grafického ateliéru na UTB Zlín doc. Pavla Nogy bude zahájena v úterý 21. 11. 2023 v 17.00 v Karviné-Fryštátu.
Pavel Noga / Plakáty – Galerie města Karviné, Masarykovo nám. 34/17, Karviná-Fryštát. Otevřeno od 22. 11. 2023 do 14. 1. 2024 / po-pá 8.00-11.30 12.00-18.00 so-ne 9.00-13.00
Podrobnosti doplníme do této zprávy, jakmile budou známy.

KONEC PŘÍSPĚVKU | END OF THE MESSAGE

Sadegh Barirani 100

Bienále Brno (SBB) informuje o výstavě / Brno Biennale (BBA) informs on the exhibition:
Kdo má čas zajet ještě do konce října do Íránu, tak může navštívit mezinárodní výstavu ke 100. narozeninám Sadegha Bariraniho. nestora íránské kaligrafie a plakátu.
Za pojektem výstavy International Poster Exhibition: Barirani’s 100th birthday / 2023 stojí Elan Agi Virtual Museum Gallery, kurátorem je Mehran Mirhosseini.
Výstava je otevřena 20. 10.-2. 11. 2023, A: Elan,
Valiasr St., above Parkway, Fayazi St., Bosni Herzegovin St., Dr. Hasabi’s t-intersection,Tehran IR.
Íránský ilustrátor, grafik a kaligraf Sadegh Barirani je čestným členem SBB. Narodil se 23. 3.1923 v Bandar Anzali, Gulian IR, studoval na Teheránské univerzitě (výtvarné umění, 1952), Syracuse University of New York in Tehran (audiovisual, 1953) a na Indiana University USA (audiovisual, 1959).
Sadegh Barirani vystavoval individuálně i na kolektivních přehlídkách (Cyrus Gallery Paris, Tehran, Bienále Brno, N. Delhi, N. York, Venice, Shiraz, Tehran, Warszawa…) a posledních 20 let žil v USA v San Jose CA.
Online výstava zde: https://www.elanagi.com/events/20?fbclid=IwAR1z9xS3FOJ5IEWpdGZCUYYO2ZOVEqBCbz44ytcURT2oeYsVk4L6kK7B1wM
Další info: www.elanagi.com/ir; https://www.elanagi.com/search/barirani

 

Plakát výstavy Barirani 100. narozeniny
Sadegh Barirani

KONEC PŘÍSPĚVKU | END OF THE MESSAGE

Labradosti II

Druhý díl bestselleru našeho člena, grafika a ilustrátora Pavla Beneše LABRADOSTI II je na trhu. Ideální dárek k vánocům nebo k narozeninám nejen pro majitele psů a hlavně labradorů, ale i pro děti a zejména pro ty, kdo se rádi smějí, protože legrace není nikdy dost.
K dostání zde s věnováním autora nebo v knižních e-shopech.


A pozvánka na 2. křest knihy v KD Mlejn (s veleváženými a úžasnými kmotry) a výstavu labradostných obrazů!

KONEC PŘÍSPĚVKU | END OF THE MESSAGE


Prof. Gert Wunderlich (1933—2023)

Bienále Brno (SBB) s lítostí oznamuje | Brno Biennale (BBA) informs with regreat
Ze saské metropole Lipska přišla koncem srpna smutná zpráva: Ve věku nedožitých 90 let tu zemřel čestný člen SBB prof. Gert Wunderlich (18. 11. 1933 Lipsko — 15. 8. 2023 Lipsko), významný německý typograf, designér písma a knižní úpravce.
Pohřeb bude 8. 9. 2023 ve 12.30, Leipziger Südfriedhof, Hauptkapelle. 

G. W.: Autoportrét (parte, 2023)


Gert Wunderlich se vyučil sazečem a v letech 1953—1958 vystudoval v Lipsku HGB (Hochschule für Grafik und Buchkunst Leipzig  / Vysoká škola grafiky a knižního umění), kde jeho učiteli byli Irmgard Horlbeck-Kappler, Wolfgang Mattheuer, Elisabeth Altmann, Albert Kapr, Oskar Zech a Otto Erler. Zde se také záhy stal pedagogem a byl tu profesorem až do roku 1999. Krátce po studiích (1959—1961) byl zaměstnán jako knižní designér v tiskařských závodech Fortschritt Erfurt.
Byl členem Svazu německých výtvarných umělců (VbKD). 
V roce 1965 se stal tajemníkem mezinárodní výstavy International Book Art Exhibition (IBA) Leipzig 1965, pro kterou vytvořil i proslulý logotyp.
Byl vícekrát oceněn v soutěžích nejkrásnějších knih Schönsten Bücher aus der DDR, Schönste Bücher aus aller Welt a na různých světových Bienále.
Z písem je nejznámější jeho písmová rodina Maxima. Vytvořil též desítky kulturních a společenských plakátů. Svá díla vystavoval na více než 20 samostatných výstavách (Leipzig, Amsterdam, Warszawa, Xiamen, Magdeburg, Weimar, Cottbus, Fribourg…) a více než 150 výstavách kolektivních (CA, PL, CZ, JP, BE, FI, US, IL, IT, TW, HK…).
Jeho medailony byly zahrnuty např. do těchto publikací: D. Eisold (ed.): Lexikon Künstler in der DDR (Berlin 2010); Kürschners
Handbuch der Bildenden Künstler (München/Leipzig 2007).
Nekrology viz https://www.hgb-leipzig.de/en/academy/news/news/405 nebo https://pirckheimer-gesellschaft.org/blog-search?search_api_fulltext=wunderlich

Gert Wunderlich byl členem mezinárodních jury 7. a 9. Bienále Brno 1976 a 1980 (na snímku z r. 1980 je vlevo mezi překladatelkou Janou Smejkalovou a prezidentem BB Janem Rajlichem st.):

Gert Wunderlich na 7. Bienále Brno, 1976, foto Archiv MG
9. Brno Biennale1980, mezinárodní tisková konference, foto Archiv MG


Gert Wunderlich
(vpravo) na vernisáži plakátů přítele Jochena Fiedlera v Lipsku na podzim 2017:

Grit Fiedlerová, Torsten Rus a Gert Wunderlich

 
K akci 100 let Jana Rajlicha nám Gert poslal v r. 2020 tento svůj příspěvek/plakát:



KONEC PŘÍSPĚVKU | END OF THE MESSAGE


 

Subrata Bhowmick v AhmedabadMirror

Bienále Brno (SBB) informuje / Brno Biennale (BBA) informs:
Čestný člen SBB Subrata Bhowmick z Ahmedabadu IN poskytl rozhovor Rapti Bhaumickové z ahmedabadskému deníku AhmedabadMirror. Celostránkový článek byl uveřejněn v nedělním vydání 23. 7. 2023 na str. 6 pod titulem ‚A date‘ with the master designer (‚Rande‘ s mistrem designérem) se 6 obrázky. Je zde připomenuta 58letá profesionální dráha designéra, jehož práce i v grafickém designu je propojena s pro Ahmedabad typickým materiálem – textilem.
Například pověstné jsou jeho textilní kalendáře, které každoročně připravuje od konce 80. let 20. stol. z motivů, které pracně vyhledává  v historických textiliích z Indie zejména z muzea textilu Calico v Ahmedabadu a tak je přibližuje současnosti. Poznámka SBB: Motivy z textilií ve svém studiu nechává upravovat pro tisk přímými barvami a kalendáře nechává tisknout v místních dílnách na přírodní bavlněné plátno někdy až 30barevným ručním tiskem z výšky!!!
Před 13 lety jsme kalendáře Subraty Bhowmicka i jeho osobně měli možnost vidět i v Brně na jeho samostatné výstavě, kterou SBB připravilo v Galerii HaDivadlo Brno (duben 2010).

Článek v AhmedbadMirror:


Kalendáře Subraty Bhowmicka byly také vystaveny v Moskvě v roce 2018 v rámci festivalu Typomania:

Kalendáře Subraty Bhowmicka v Moskvě v rámci festivalu Typomania 2018
Kalendáře Subraty Bhowmicka v Moskvě v rámci festivalu Typomania 2018

KONEC PŘÍSPĚVKU | END OF THE MESSAGE


Václav Houf: Magorie v G13

Bienále Brno (SBB) informuje o výstavě | Brno Biennale (BBA) informs about exhibition:
Václav Houf
: Magorie (2.0) aneb nové mýty…, Galerie G13 (Zadní trakt), Brno, Dominikánské nám. 6/7,
vernisáž 15. 6. 2023.




Foto z vernisáže: Jan Rajlich a Karel Červinka


Text básníka Zeno Kaprála (1941–2020) k Magorii a výtvarné tvorbě Václava Houfa (z roku 2018):

TU MÁŠ KOHOUTA…
Realismus Václava Houfa neusiloval nikdy o přidanou hodnotu. To třeba mít na paměti jako přirozené jevy kruhů v obilí, slet talířů ufo nad bermudským trojúhelníkem, či nenadálé projevy mobility v Lurdech. Neboť čistý realista mezi umělci je jako altruista mezi psychopaty. Jeho postavení je proto vratké, když odmítá domina ismů, jež deformují do líbivých kreací figury v reji masek na maškarním plese. Žádný samozvaný úředník na celém světě nesplňuje potom roli arbitra zcela, než s pomocí hůlky ukazující na ony atributy přidané pokoutně k realismu a narušující tak jeho původní nevinnost. V té věci je Václav Houf tvrdošíjně staromódní a zranitelný. Což nehnal by jej z definice socialistického realismu Ždanov na Sibiř a otec surrealismu Breton s očima ulepenými spánkem, nezabouchl mu před nosem dveře noclehárny svých somnambulních souputníků? Ani Zolův román v křížovkách na čtyři, ač vyluštěn, neodpovídá Václavově naturelu. Ten ovládán je kutilskou zručností při rozborce a sborce; zbraň skutečnosti toliko zkoumá. Nestřílí z ní. I to mu mají za zlé militantní nedočkavci popohánějící pokrok do utopických poloh očekávané budoucnosti. Zapomínají, že nelze předjímat povětrnost příštích věků přes časový limit několika dnů, což dávno vědí meteorologové při sestavování zpráv o počasí. Houf spoléhá na pohled z okna a nemýlí se. Jeho analýza toho co je, pak umožňuje syntézu toho co není. A tehdy se objevují důležité okolnosti : Václav Houf není krajinář. Jeho paleta sice umí nakládat s lněným olejem, hennou, duběnkou, okrem, potažmo terpentýnem, když rozmazává šeps po plátěné vyhlídce z rámu, ale  stejně tak odborně mávne rukou od stolku z útulné kavárny. A tady pozor! Byla to krabička zápalek, která v době kdy se to ještě smělo, ležela vyzývavě mezi popelníkem a cukřenkou jako ohnivá výzva Sola Lipnik pro satisfakci žhářů hlubokých nádechů a výdechů inspirativního tabakismu. Odtud Václav, ač sám nekuřák, nastoupil svoji ilustrativní cestu leporel. Také sirky druhdy české provenience jež stály u jeho zasvěcení, prodělaly podivuhodnou pouť až kamsi do indických džunglí. Jejich osud však není předmětem našeho výzkumu. Nadále nás bude zajímat jen důvtipný vstup V.H. do reality. Pozdější, ale z hlediska iniciace neméně důležitý, je jeho cyklus Hlav. Varholská škola nestřídmého konzumu jako obžaloba nereálnosti trvale udržitelného růstu ze strnulé stagnace celku, pracuje z podobných výchozích pozic, její vyústění je však povýtce komerční. Houfovy hlavy naproti tomu sledují detaily samostatných výjevů faktografie výlučné individuality vezdejší reality v pohybu.Navazují tím na kresby jeho předchůdců v altamitrské jeskyni i v ateliéu Leoparda da Vinci. Zkrátka a dobře, přes veškerou akademičnost pozemní tvorby, Duch vane si kam chce a kdo se mu neprotiví, stává se jeho fámulem, spoluautorem čirého realismu. A možná ani vítr nezná pohnutky pomocníka přispět k ševelu listí na osikách, orfický zpěv a skřípot dveří od lidských domů zavíraných rukou co hladí mělká lůžka zvířat po venku rozptýlených. Jako by se mu všechno vzdalo. Jen obilnina zajíkavě, kým kolébaná, vyptává se. Mona Lisa se usmívá. Ještě že tak.
Zeno Kaprál (2018)

KONEC PŘÍSPĚVKU | END OF THE MESSAGE


 

 

Zemřel designér, grafický ambasador Paul Ibou, čestný člen SBB

Bienále Brno (SBB) s lítostí oznamuje | Brno Biennale (BBA) informs with regreat
Dnes odpoledne (7. 6. 2023) přišla tato smutná zpráva:
Jménem Nadace Pavla Iboua bychom Vás tímto prostřednictvím rádi informovali o úmrtí zakladatele a předsedy Paula Iboua, světového lídra v designu loga, Rytíře v řádu Koruny (1997), Rytíře v řádu Leopolda (2007), Rytíře v řádu Leopolda II (1984), čestného občana Zoerselu, laureáta Národní vlámské ceny ULTIMA Bruggy (2002) a Kulturní ceny Zandhoven (2007), viceprezidenta CEIDA China (2020)….
Paul Lodewijk Henri Vermeersch (Ibou) nar. 7. 3. 1939 Antverpy, Borgerhout BE – 7. 6. 2023 (10:15 h) Zoersel BE – zemřel ve věku 84 let.


Tento příspěvek poslal Paul Ibou v roce 2019 do naší akce Jan Rajlich 100:


KONEC PŘÍSPĚVKU | END OF THE MESSAGE


 

Jan Rajlich jr. / Autorské plakáty 2018–2023

Bienále Brno (SBB) informuje o výstavě | Brno Biennale (BBA) informs about exhibition:
Z výstavy „Jan Rajlich jr. – autorské plakáty 2018–2023“ ve foyer a kavárně Univerzitního kina Scala v Brně (22. 4. – 30. 6. 2023) přinášíme několik záběrů z vernisáže (22. 4. 2023) a z komentované prohlídky v rámci Brněnské muzejní noci 2023 (20. 5. 2023).
Více info o výstavě viz naše předešlá zpráva o výstavě http://sbb-bienale-brno.cz/jan-rajlich-jr-vystavuje-plakaty-ve-scale/
Vernisáž 22. 4. 2023:
 


Komentovaná prohlídka (20. 5. 2023):
Fotografovali: Vlasta Brímová, Karel Červinka, Petr Dubjak, Andrej Haščák, Alena Rajlichová, Jan Rajlich ml…
Katalogový dvoulist k výstavě naleznete zde: http://sbb-bienale-brno.cz/wp-content/uploads/2023/04/JanRajlich-Scala-2023-Katalog-fin-wr.pdf 

Vernisážový proslov od Karla Aubrechta:
(Z přihrádek mládí)
k výstavě JR-jr-v brněnském kině Scala, 22. 4. 2023
Sešli jsme se dnes na překvapivě první zcela samostatné výstavě Jana Rajlicha mladšího v Brně v kině Scala, kam se část výstavních aktivit našeho SBB „přestěhovala“ již před několika lety z foyer, rovněž brněnského, HaDivadla.
Tam se teď ve vzpomínce na okamžik vrátím: Schylovalo se tehdy k vernisáži spolkové výstavy „Novoročenky – PF06!“. Postával jsem se dvěma mladými dámami, působícími v divadle, před plakátem, který navrhl právě Honza. Plakát nese v tiráži údaj „Design: Jan Rajlich, Jr. 2005“. A dámy ho komentovaly: „To je hezké, že Váš spolek dává příležitost také dětem…“ V tu chvíli po schodech přicházeli oba pánové Rajlichové a já jsem dívkám vysvětlil, že se musím jít pozdravit s panem Rajlichem starším a jeho (tehdy pětapadesátiletým) dítětem a smál jsem se. Ony se začaly překotně omlouvat, ale zbytečně. Objevily nebo jen správně vycítily jednu (velmi podstatnou) z vrstev, která se Honzovou výtvarnou prací vine jako jedna z jeho „červených nití“. Mám na mysli tu vrstvu, která si ve své mladistvé, někdy až bezstarostně dětské hravosti zachovává „věčné“ mládí.
Když jsem před třemi lety, na Honzovo přání, chystal podobný text do knihy Mikrosvět/Makrosvět, která vyšla k jeho sedmdesátinám, měl jsem možnost se poprvé seznámit s ukázkami jeho rané i velmi rané tvorby. Odhlédnuto od několika dílek, která jsou vlastní snad většině dětí, obsahují tyto „skicáky“ počáteční krajinářské záznamy, které se po celou dobu mísí s portréty (převážně otce a dalších rodinných příslušníků, v dobách pozdějších pak budoucí – nyní už řadu let současné – manželky Aleny); dále kresbami, kde se to figurami a figurkami jen hemží, a to i když ony třeba jen leží. Podle používané techniky a materiálů jsou v nich rychlé, jen jakoby psané záznamy tenkými či robustními tahy a jemnými či ostrými barevnými plochami a skvrnami. Vedle nich jsou ovšem zcela jasně vymezené kompozice, opět kreslené i malované, které svojí stavbou již nesou znaky zcela dokončených listů. (Při záznamech z cest je v jejich přesném vnímání prostoru už patrný odkaz k jeho pozdějším studiím architektury a designu.) A zase hned vedle vidíme vyjmuté prvky předešlého, které ve svém vyabstrahovaném zdůraznění, opět ať lineárním nebo plošném, vytváří zcela nové kompoziční dojmy. A také je mnohé z toho velmi brzy doplňované vlastními texty, myšlenkami a sentencemi, jež působí jako jakési vzkazy pro sebe, ale i pro nás ostatní. Tyto (a možná jsem některé přehlédl) „přihrádky mládí“ jsou zárukou, že do nich může autor kdykoli sáhnout, bez toho, že by podstupoval podstatné riziko „sáhnutí vedle“.
Po seznámení s nimi je mnohem zřetelnější autorův kontinuální vývoj myšlenkový i formální v jeho pozdější a současné plakátové tvorbě, na kterou v posledních létech sám klade důraz. A tyto počátky jsou také zárukou, že je s léty získanými zkušenostmi a svojí pracovitostí může a dokáže i nadále volně rozvíjet. Toho je důkazem i zde vystavený výběr plakátů z posledních pěti let.
  Ano, je to tak. Jan Rajlich v červnu tohoto roku oslaví třiasedmdesátiny, v plné svěžesti tvůrčí, pedagogické a řadě dalších činností, např. neúnavně organizační, dokumentační a dalších…
Ale nejenom proto se mu i v tomto věku nadále říká mladší nebo junior.  To už mu zůstane na celý život. A je tomu tak pro to, že se již v opravdu mladém věku vydal na obdobnou profesní dráhu jako jeho otec, jehož stotřetí výročí narození jsme si 10. dubna připomněli, a který se dožil úctyhodného věku devadesáti šesti let. Práce obou Rajlichů je sice dobře rozlišitelná, ale protože se léta oba dva současně účastnili řady mezinárodních bienále, trienále i spolkových výstav (SBB, Sdružení Q) a uskutečnili i několik výstav společných ve dvojici, či skupině více tvůrců rodu Rajlichů; zkrátka pro „brněnské J. R.“ se rozlišení starší a mladší zcela přirozeně vžilo a je tak také uváděno v desítkách a stovkách katalogů a dalších dokumentů.
Teď už mi ale opravdu nezbývá než znovu popřát, a věřím, že nejen za sebe: Honzo, nechť Ti přídomek „mladší“, ve fyzickém i tvůrčím smyslu toho slova vydrží alespoň tak dlouho, jako Tvému tatínkovi dodatek „starší“! Jsem rád, že jsem ho znal, že znám Tebe i Alenku. A děkuji za to!
Karel Aubrecht (v Praze a Brně, v dubnu 2023)

Článek k výstavě  od Dany Doricové:
Jan Rajlich jr. – autorské plagáty 2018-2023
Pod týmto vecným titulom bola v známom priestore foyer Univerzitného kina Scala na Moravskom námestí v Brne 22. apríla otvorená výstava najnovšej tvorby brnianskeho autora, grafického dizajnéra Jana Rajlicha ml. Potrvá ešte do konca júna.
V jej úvode nás však najprv privíta, možno trochu prekvapivo, plagát s reprodukciami pozdravných plagátov 15 autorov, členov Združenia Bienále Brno, k 60. výročiu organizácie Icograda (Medzinárodná rada designu) a ku Medzinárodnému dňu designu (27.4.) s témou
Peace.Love.Design!. Nie je to náhoda. Jan Rajlich ml. je už roky predsedom tohto Združenia (SBB), neúnavným organizátorom jeho akcií a vydavateľom Aktualít s informáciami zo sveta grafického designu doma i vo svete. Táto aktivita a práca neoddeliteľne patrí k jeho obrazu.
Do kolekcie autorských plagátov J. Rajlicha ml. z rokov 2018-2023 nás už potom uvádza výstavný plagát s jej názvom a ústrednou farebnou kresbou stojacej postavy autora. Je jeho osobnou výpoveďou. V náruči a so spokojnosťou v tvári drží rolky plagátov. Teplom srdca na hrudi rozpúšťa ostne špirály drôtu, ktorá ho obkolesuje a mení sa potom do jeho tvaru. Zázemie mu tvoria pevné symboly jeho domova – dom na Jiráskovej ulici v Brne a chalupa v Chvalaticiach.
Tridsaťjeden vystavených plagátov J. Rajlicha ml. z obdobia ostatných piatich rokov pokračuje v tvorbe z predchádzajúcich období. Avšak tak, ako je autorovi vlastné, nie sú opakovaním, ale objavovaním ďalších ciest, v ktorých hľadá nové výpovede k témam a prednes pre nové úvahy, obrazy, metafory.
Prvý plagát, nainštalovaný na začiatku celej kolekcie, je pootočením a pripomenutím  komornej autorskej výstavy Jan Rajlich jr. – „Neviditeľné hranice“ pri trienále plagátu v Trnave v roku 2018. Zároveň zastupuje originalitu jeho  prácu s rukou písaným textom, ktorý ďalej v počítači výtvarne spracováva a tým mu v kompozícii plagátu dodáva ďalšie obsahy, významy a výraz. K tejto línii jeho tvorby patria aj plagáty „Ivan Turgenev 1818-2018, 2018“ a „Jan Rajlich 100, 2020“. V nich
dokázal počítačovou úpravou prejsť vo výraze až k technike „pastelu“ a jej sile vyjadrenia citu.
Päť plagátov s témou jazzu, vybraných z rokov 2018-2022, tu zastupuje a umožňuje nám vidieť zasa autorov vývoj vnímania námetu jednej témy, následne spojeného aj s premenami jej výtvarného
stvárnenia.
Dvojica plagátov s témou Chernobylu a Fukushimy (oba 2021), ktoré vytvoril v jednom čase, zastupujú jeho odvahu paralelne hľadať výpoveď pre myšlienky aj v smelšom a väčšom kontraste výberu formy. V pokoji klasickej kompozície jedného a v dramatickej expresívnej podobe druhého plagátu.
V plagáte „No/Yes. Demokratie vor Allem!, 2018“ zasa spracovávaním v počítači zvolil spojenie plošnej maľby v jemnosti obrysov jej čistých tvarov s krúženými líniami v priestore okolo nich. Okrem toho vytvoril farebné i kompozičné varianty plagátu, ktorými prehĺbil ich výpoveď a vyjadril povahu demokracie. Na rovnomennej výstave v Lipsku odmenili tieto práce udelením ocenenia.
Živé a krehké líniové kresby kompozícií zo zhlukov ľudských nahých postáv patria u J. Rajlicha ml. k základu jeho tvorby a  v priebehu vývoja sa často stali súčasťou kompozícií plagátov. V ostatných
dvoch desaťročiach ich významovo i výtvarne dotvára farebným autorským písmom i symbolmi a ich pulzujúci život vkladá do pokoja monochrómneho farebného podkladu plagátu. Na tejto výstave ich
zastupuje plagát „Milton Glaser Tribute“ z roku 2021.
Do autorovej tvorby stále patrí aj zmysel pre humor a vtip, ktorý zastupujú plagáty „Folk´n Roll, 2021“ a „Bom (Jaro/Ohlédnutí). Vidak, 2022“. Priniesli opäť niečo nové. Tentoraz mu vystačili jedna – dve
postavy v celej ploche plagátu, dynamický pohyb postáv i v celej kompozícii, sýta farebnosť a robustnejší prednes.
Pri dvojici plagátov so zamyslením nad vážnosťou témy „Tradícia“ (oba 2022) mu stačila už len čiernobiela farebnosť a symbolika obrazu bez slov.
V závere spomienky na autorovu výstavu sa zastavím ešte pri  plagáte s témou priestoru „Design Space. Vidak, 2022“. J. Rajlich, ml. v ňom prešiel k pestrosti kolorovanej drobnokresby, aby z nadhľadu a z výšky v naoko lákavom, stlačenom zhluku mestských motívov vyjadril charakter priestoru nášho bytia. Tento plagát ho bude reprezentovať na prestížnom výberovom medzinárodnom bienále plagátu v Bolívii na jeseň tohto roka.
Oblúk inštalácie kolekcie uzatvára plagát „Môj dom je mi svetom, 2023“, ktorý dopovedá myšlienky plagátu k tejto výstave. Je inšpirovaný sentimentom kuchynských závesných výšiviek z 1. polovice 20. storočia, ale autor ho premenil so sebe vlastným humorom, spomienkami a rozprávaním v hravej kresebnej kompozícii v jemných pastelových tónoch. Ním sa s nami na výstave pomyselne lúči.
Kto zatiaľ nestihol, môže sa prísť potešiť, pokochať a premýšľať pri obsahom i formou bohatej tvorbe Jana Rajlicha ml. do foyer Univerzitného kina Scala v Brne ešte do 28. júna tohto roka.
Dana Doricová

KONEC PŘÍSPĚVKU | END OF THE MESSAGE

Zemřel bývalý prezident Icogrady, čestný člen SBB Rob L. Peters

Bienále Brno (SBB) s lítostí oznamuje | Brno Biennale (BBA) informs with regreat

Rob Peters


Čestný člen SBB Robert L. Peters (nar. 26. 5. 1954, Steinbach
MB, CA) zemřel 8. 5. 2023 ve Winnipegu CA ve věku nedožitých 69 let.
Rob vystudoval grafický design na Red River College Steinbach.
38 let byl prezidentem designérské společnosti Circle ve Winnipegu.
Byl i pedagogem kreativních komunikací a designu (Red River College a University of Manitoba, School of Art) a publicistou (články v Communication Arts Magazine a editor GDC Graphic Design Journal, vydal knihu R. L. P.: Worldwide Identity, Rockport 2005).
Byl členem výkonného výboru Icogrady (1999–2005) a jejím prezidentem (2001–2003). V této funkci navštívil i v roce 2002 Brno (20. Bienále Brno, mezinárodní konference Identity/Integrity).
V r. 2009 Rob Peters získal ICoD President’s Award  a v r. 2013 ICoD Achievement Award. 

Z předávaní zvláštních cen Icograda českým a slovenským designérům na 20. Bienále Brno 2002. Zprava Rob Peters, Jan Rajlich st., Guy Schockaert. překladatelka pí. Hanušová a v pozadí vlevo Karel Kobosil


Nekrolog viz https://www.ethicaldeathcare.com/peters-rob
Život a tvorba Roba Peterse je systematicky zachycena na vlastním webu https://robertlpeters.com/news/about/ 

K akci 100 let Jana Rajlicha nám Rob poslal v r. 2020 tento svůj příspěvek/plakát:


KONEC PŘÍSPĚVKU | END OF THE MESSAGE


 

Zemřel Ing. Josef Kubíček

Bienále Brno (SBB) s lítostí oznamuje | Brno Biennale (BBA) informs with regreat


Ing. Josef Kubíček zemřel 27. 4. 2023 ve věku 82 let (narodil se 24. 8. 1940 v Bavorově). 
Po absolvování Vysoké školy báňské v Ostravě v r. 1964 pracoval jako oborový inženýr v ostravském Domě techniky. Odtud přišel do Domu techniky ČSVTS Brno, kde působil do r. 2001. Od počátku 80. let 20. stol. v Domě techniky a po roce 1990 jako tajemník profesního sdružení MOSPRA organizoval řadu čtyřsemestrálních a dvousemestrálních kurzů pro další vzdělávání propagačních pracovníků z celé republiky. U svých „studentů“ byl vždy nesmírně oblíben.
Členem SBB byl Ing. Josef Kubíček od r. 1996, pracoval jako člen revizního a kontrolního výboru.
ČEST JEHO PAMÁTCE!

Vernisáž SBB (Plakáty Radka Postla) v HaDvadle, zprava PhDr. V. Svoboda, Ing. J. Kubíček a J. Rajlich ml., 19. 1. 2007
Vernisáž SBB v kině Scala, zprava Ing. J. Kubíček, PhDr. V. Svoboda a J. Rajlich ml., 2017

KONEC PŘÍSPĚVKU | END OF THE MESSAGE