Bienále Brno (SBB) informuje | Brno Biennale (BBA) informs: 19. 4. 2024 se v Brně sešla 16. Valná hromada Sdružení Bienále Brno. Po loňských změnách ve stanovách jsou nyní VH SBB na programu každoročně. SBB je profesní organizace českých i slovenských grafiků, vzniklá roku 1991. V současnosti má 45 členů v ČR a SR a 56 zahraničních čestných členů. VH SBB přijala toto usnesení: USNESENÍ 16. VALNÉ HROMADY SDRUŽENÍ BIENÁLE BRNO KONANÉ DNE 19. 10. 2024 Valná hromada: 1. schvaluje zprávu řídícího výboru SBB o činnosti a zprávu o hospodaření za uplynulé období, tj. od 21. 4. 2023 do 19. 10. 2024 2. potvrzuje na následující 3leté období 7 členů řídícího výboru včetně 3členného předsednictva a 5 náhradníků ŘV 3. vyzývá členy k aktivní spolupráci (kurátorství a organizování výstav, publikační činnost a příspěvky na internetovou stránku SBB…) V Brně dne 19. 10. 2024 16. VH SBB — Na 16. VH SBB navazovala vernisáž výstavy Survivors, plakáty členů SBB, v Univerzitním kině Scala Brno (viz samostatná zpráva). — Několik záběrů z 16. Valné hromady SBB v restauraci Stavba a v sídle SBB na Jiráskově ul. v Brně 19. 10. 2024 (fotografovali Pavel Beneš, Vlasta Brímová a Alena a Jan Rajlichovi):
Bienále Brno (SBB) zve na výstavu | Brno Biennale (BBA) invites to exhibition: Survivors, plakáty členů SBB / 82. výstava cyklu Brno – hlavní město grafického designu Pořadatelé: SBB / Sdružení Bienále Brno Galerie Terryho ponožky / Terry Posters Praha Univerzitní kino Scala Brno Vernisáž v sobotu 19. 10. 2024 v 17.00 h uvedou doc. Ing. arch. Jan Rajlich a akad. mal. Karel Aubrecht | Na klávesy zahraje Terezie Nečasová Otevřeno denně | 19. 10.–31. 12. 2024 | od 14.00 do 24.00 h
Pozvánka Survivors, design Václav Houf
Nejnovější plakáty z let 2020—2024 vystavuje 15 grafiků-designérů ze Sdružení Bienále Brno: Karel Aubrecht, Praha / Pavel Beneš, Praha / Franta Borovec †, Brno / Andrej Haščák, Košice / Václav Houf, Brno / Jiří Eliška, Brno / Peter Javorík, Bardejov / Alena Jedličková, Brno / Mykola Kovalenko, Bratislava/Kyjev / Petr Kubín, Praha / Dagmar Kučerová, Hodonín / Vladimír Netolička, Přibyslavice / Pavel Noga, Vělopolí / Jaroslav Pejčoch, Praha / Jan Rajlich ml., Brno. Každý autor je na výstavě zastoupen jedním až dvěma autorskými plakáty navrženými v posledních několika letech. Plakáty jsou buď pro různé kulturní a sociální akce, anebo autoři měli možnost vytvořit nový plakát přímo s tematikou Survivors (Přeživší). SBB / Sdružení Bienále Brno založil v roce 1991 grafik Jan Rajlich st. jako občanské sdružení na podporu Mezinárodního bienále grafického designu v Brně, které od roku 1964 do roku 2018 pořádala Moravská galerie Brno. SBB se záhy transformovalo v profesní sdružení, které mj. organizuje akce, pořádá výstavy, vydává publikace atp. V současnosti má SBB na 50 členů v Česku a na Slovensku a hrdě se hlásí i ke svým čestným členům, 55 významným grafikům z 29 zemí. SBB / Sdružení Bienále Brno je členem Mezinárodní rady designu ICoD (která má v současnosti sídlo v kanadském Montrealu). Na výstavě SURVIVORS ve foyer kina Scala je ke zhlédnutí z kapacitních důvodů pouze 24 plakátů, k této zprávě ale připojujeme i jako webovou výstavu všechny další plakáty, které autoři na výstavu přihlásili.
Bienále Brno (SBB) blahopřeje k jubileu | Brno Biennale (BBA) congratulates to jubilee: Čestný člen SBB tiskař Jiří Lejska se dožívá 70 let. K významnému životnímu jubileu Jiřímu za SBB blahopřejeme!!! Jiří Lejska se narodil v Brně 17. 9. 1954 a vyučil se v oboru tiskař na Střední polygrafické škole v Brně. Po škole nastoupil do zaměstnání do n. p. Grafia/Tisk Brno jako tiskař. Tam se v 80. letech 20. st. stal vedoucím strojovny (Tisk, provoz 51, na Starobrněnské ul. 19/21), kde také tiskl katalogy a tiskoviny pro mezinárodní Bienále užité grafiky v Brně a tiskoviny vč. katalogů pro BVV Brno. Po privatizacích n. p. Tisk spoluzaložil Jiří Lejska v roce 1994 Tiskárnu Didot, která nejdříve sídlila v Brně-Slatině (Řípská ul.), v letech 2002-2010 jako Tiskárna Expodata-Didot v pavilonu B brněnského výstaviště a od roku 2010 v Brně-Líšni (Trnkova ul. 119) – nyní Tiskárna Didot, Printing, Packaging. Jiří Lejska jako jednatel firmy spolupracoval se SBB od počátku a v Tiskárně Didot se pod jeho patronací tiskla většina našich tiskovin (katalogy, pozvánky apod.). Čestným členem SBB byl Jiří Lejska jmenován v roce 2013. Do důchodu Jiří Lejska odešel z výroby definitivně před 3 roky.
Bienále Brno (SBB) informuje o výstavě | Brno Biennale (BBA) informs about exhibition: Ve foyer kina Světozor ve Vodičkově ul. v Praze je od 1. 9. 2024 ke zhlédnutí výstava filových plakátů právě 90letého Vratislava Hlavatého ze sbírek Galerie Terryho ponožky / Terry Posters. Výstava potrvá do 31. 10. 2024 — Ze stránky Galerie – viz https://www.terryhoponozky.cz/vystavni-cinnost/256-vratislav-hlavaty-90 – vybíráme: Vratislav Hlavatý je ilustrátor, autor animovaných filmů a pilot horkovzdušných balónů. Narodil se 18. 9. 1934 v Náchodě a studoval na Vyšší škole uměleckého průmyslu v Praze (1950-1953) a Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze (1953-1959 – Adolf Hoffmeister – Ateliér filmové grafiky). Vystavuje od roku 1957. V letech 1964 -1991 pro Ústřední půjčovnu filmů v Praze navrhl 104 filmových plakátů. Výstava ve foyer kina Světozor představuje 60 plakátů, tedy více než polovinu plakátů které Vratislav Hlavatý navrhl. Ikonické jsou především jeho plakáty k zahraničním filmům Planeta opic, Gappa (1973), Harold Lloyd (1977) a Drahý zesnulý (1976). Plakáty doprovodil i filmy svého přítele režiséra Víta Olmera: Sonáta pro zrzku (1980), Jako jed (1985), Páni Edisoni (1987), Bony a klid (1988), Ta naše písnička česká II (1990) a Tankový prapor (1991). Oceněné filmové plakáty: 1977-1978 třetí cena časopisu The Hollywood Reporter a Stříbrný Hugo na Mezinárodním filmovém festivalu v Chicagu (Harold Lloyd); 1988 Čestné uznání “Nejkrásnější plakát roku” (Bony a klid). Mimo jiné vystavoval i na kolektivních výstavách ve Finsku, USA, Polsku. Je zastoupen ve sbírkách Umělecko průmyslového muzea v Praze, Moravské galerie Brno, Art Muzeu v Lahti, Muzeu animovaného filmu na zámku Kratochvíle. — K výstavě kurátor galerie Terryho ponožky Pavel Rajčan napsal: „Rané výtvarné práce byly velmi jemně provedené perokresby, které prozrazovaly vliv Paula Klea, fascinaci kovbojskými příběhy a legendami Divokého západu a především překypovaly absurditou a černým humorem. Karikaturami přispíval do Plamene, Mladého světa, Hosta do domu, Kultury a Výtvarné práce. Jeho kresby a obrázkové příběhy se později objevovaly také v dětských časopisech Mateřídouška, Sluníčko a Ohníček. Od konce 50. let se věnoval knížní ilustraci.Výběrově: Karel Konrád: Epigramy (Mladá fronta 1958); Christian Morgenstern: Všelijaká zvířata pro kluky a děvčata (SNDK 1959); Zdeněk Jirotka: Saturnin (ČS 1964); Josef Škvorecký: Nápady čtenáře detektivek (ČS 1965); William Saroyan: Já a ty (Albatros 1972) a Gene Deitch: A visit from a Turtle (Abelard-Schuman 1974). Po roce 1989 vytvořil řadu ilustrací a knižních obálek pro nakladatelství Albatros, jako například Na svatého Dyndy Jiřího Žáčka a další. V roce 2009 obdržel Zlatou stuhu za ilustrační tvorbu knih pro děti. Výrazný a nápaditý styl humoristické kresby uplatnil i jako výtvarník animovaných filmů, např.: Tucet mých tatínků, Můj miláček Clementina, v pozdější době večerníčky Edudant a Francimor a další. S režisérem Gene Deitchem vytvořil v roce 1969 film Obři, který se na festivaly dostal až po roce 1989 a po zásluze získal hlavní cenu na festivalu v Bilbau. Se svojí ženou, režisérkou Michaelou Pavlátovou, spolu v roce 2006 vytvořili animovaný film Karneval zvířat, který získal Grand Prix na mezinárodním festivalu animovaného filmu v Třeboni. Ve výčtu aktivit Vratislava Hlavatého nesmí chybět zmínka o balónovém létání. Vratislav Hlavatý patří k zakládajícím členům Balónového klubu, mimo jiné byl v letech 1992 a 1993 účastníkem mistrovství Evropy a světa v balónovém létání a držel ve své době několik rekordů ve výškovém létání.“
Bienále Brno (SBB) vzpomíná… | Brno Biennale (BBA) recalls… Za Václavem Johanusem. Grafik originálního rukopisu Václav Johanus by se 6. července 2024 dožil 77 let Dne 23. února tohoto roku se nečekaně a náhle uzavřela umělecká a životní cesta Václava Johanuse. Grafik, ilustrátor a karikaturista originálního nezaměnitelného rukopisu odešel uprostřed řady smělých plánů a rozpracovaných děl. Osiřela současně jeho Galerie Hrozen, ambiciózní projekt, který s entuziasmem a radostným pocitem z dalšího naplněného „snu“ otevřel na konci roku 1998 v prostorách vlastního zrekonstruovaného původně renesančního domu v centru Českých Budějovic, v těsné blízkosti dominanty města Černé věže. Za více než čtvrtstoletí se mu i na tomto poli podařilo nevídané, uspořádal více než stovku samostatných a tematicky zaměřených výstav autorů věhlasných jmen. Galerie se zaměřila od počátku především na grafiku, typografii, ilustraci a kreslený humor, s občasnými průniky i do dalších uměleckých disciplín. Uměnímilovní návštěvníci se tu mohli setkat s díly špičkových autorů jako Jiří Kolář, Adolf Born, Jiří Šalamoun, Josef Paleček, Pavel Sukdolák, Eduard Ovčáček, Eva Hašková, Jan Kavan, Václav Kabát, Zdena Táborská Kabátová, manželé Janíčkovi, Emílie Tomanová, Eva Vlasáková, Aleš Lamr, Zdeněk Mézl, Jaroslav Sůra; jihočeští výtvarníci např. Karel Valter, Miloslav Nováček či František Peterka, z typografů zde vystavovali např. Jan Rajlich st., Jan Solpera, František Štorm a celá řada dalších význačných autorů. Naznačený výčet by nebyl úplný bez kreslířů-karikaturistů, osobitý pohled na svět tu představili například Stanislav Holý, Miroslav Barták, Vladimír Jiránek, Vladimír Renčín, Jan Hrubý, Petr Juřena, Pavel Matuška, Dušan Pálka, Vlastimil Zábranský, Dušan Poľakovič, Jiří Slíva, a další. Tedy autoři s nimiž se Václav potkával na stránkách novin a časopisů více než 45 let. Připomeňme, že autor vstoupil na českou výtvarnou scénu právě v oblasti kresleného humoru ve druhé polovině 60. let. Výtvarné glosy a ilustrace pro postupně desítky novin a časopisů, včetně odborně zaměřených, byly celoživotní srdeční záležitostí autora (mj. Mladý svět, Dikobraz, Stadion, Domov, Světová literatura, Student, Telegraf, Reportér, Květy, Sluníčko, Věda a technika mládeži, Ekonom, Právní rádce, Hospodářské noviny, Učitelské noviny, Jihočeská pravda – později Deníky Bohemia, Jihočeská univerzita a další). Publicista doc. Petr Žantovský věnoval osobnosti Václava Johanuse část textu otištěného bezprostředně po autorově úmrtí. P. Žantovský oceňuje originální rukopis kreslířů, dobových souputníků, jako byli právě Václav Johanus, Miroslav Barták, Vladimírové Jiránek a Renčín, Jiří Slíva a další: „Konkrétně u Václava Johanuse, a podobně také u Miroslava Bartáka, to bylo často bez berličky v podobě doprovodného textu, byla to ‚jenom‘ kresba, která sama o sobě nesla originální zajímavou informaci a názor. Jsem přesvědčen, že některé z těch kreseb by mohly klidně vstoupit i do dějepisu nebo do čítanek o výtvarném umění, protože jsou to věci až do té míry patafyzické a originální, že bychom o ně měli pečovat jako o jakési rodinné stříbro. Je velká škoda, že tito lidé odcházejí. Dnes je spousta šmuků, kteří se snaží uplatnit v nějakém módním kreativním řemesle, ale těmto mistrům svého oboru pochopitelně nemohou ani trošku sahat po kotníky. Nemají totiž to vzdělání, ten nadhled, nemají to charisma, ten intelekt a nemají dokonce ani jednu zkušenost, která pro tuto generaci byla strašně důležitá: výtvarníci této generace se museli vyrovnat s cenzurou, s nepříznivými publikačními podmínkami a museli najít cestu, jak je obejít a vymyslet způsob komunikace, kterému by rozuměl čtenář či divák, ale nerozuměl tomu cenzor. To je úžasná věc a úžasné umění, které je osobité a které žádné explicitní pseudokulturní produkce západního světa nemají, neboť neprošli takovou epochou. Tím vůbec nevolám, proboha, po návratu žádné totality, ačkoliv se nám jedna nebezpečně vrací. Zatím nevidím, s výjimkou M. Kemela, nikoho, kdo by byl schopen čelit této nové situaci s nadhledem a s takovým tím hořkým úsměvem. To je něco, co bylo vždycky dáno českému kreslenému humoru a také Václavu Johanusovi. Takže mu tímto vzdávám obrovský hold a vzpomínám na jeho dílo. Bude nám chybět,“ uzavřel Petr Žantovský. Autor rád střídal výtvarné disciplíny, ať šlo o výtvarnou glosu pro tisk, grafiku, knižní ilustraci, typografii, malbu nebo později koláž; každé zadání bral jako výzvu, jako dobrodružnou hru, k níž přistupoval se zaujetím a zodpovědností. Typické, chcete-li johanusovské prvky, jako nezaměnitelný rukopis postavený na grafickém základě, prvotní inspirace lidovou soustruženou figurkou, zjednodušená až strohá výtvarná forma, humorná zkratka či metafora, poetická nadsázka, smysl pro pointu a do precizního detailu dovedené zpracování – to vše byly esence, z nichž Václav vytvářel svůj nezaměnitelný rukopis a styl. Měl rád svět a život se vším, co žití obnáší. Miloval neopakovatelný kolorit jihočeských rybníků, řek a rybaření; jeho nejoblíbenější barvou byla modrá, jež zrcadlila krajinu jeho dětství a mládí. K raným vzpomínkám se rád vracel po celý život: nesmazatelně zformovaly jedno z jeho hlavních výtvarných témat, a navíc – byl jihočeským patriotem: „I když si do jihočeských rybníků někdy přidám mořského koníka nebo lasturu, rád zůstávám u nás na jihu,“ řekl kdysi. Výtvarná činnost a tvoření pro něj neztratily kouzlo a přitažlivost do posledních dní. Pamatujeme si ho uprostřed ohromného množství knih, jichž byl vášnivým čtenářem a sběratelem. Rád poslouchal hlavně jazzovou a klasickou hudbu. Sedával u svých pracovních stolů rozesetých po celém domě, nadosah vždy s malým šálkem kávy, nezbytným denním tiskem a desítkami pro něj typických malých bloků, do kterých si celoživotně zaznamenával stovky výtvarných nápadů, které později rozpracovával. Spoustu z nich už bohužel nedokončil, tak jak si plánoval a přál. Jeho originální a inspirativní osobnost je nenahraditelná a jeho laskavý humor, trefné glosy i lakonické poznámky nám budou chybět už navždycky. Umělecká tvorba Václava Johanuse dokázala oslovit a zaujmout několik generací od nejmenších příznivců po dospělé. O takový odkaz je třeba pečovat i do budoucna. Mgr. Hana Johanusová Bumbová Studio Hrozen, 23. 6. 2024
Bienále Brno (SBB) informuje o výstavě | Brno Biennale (BBA) informs about the exhibition: 24. 6. 2024 byla v Technickém muzeu v Brně zahájena již tradiční výstava diplomových prací čerstvých absolventů studia průmyslového designu na Odboru průmyslového designu ÚK FSI VUT v Brně. Tato výstava je již 22. v pořadí (od roku 2004). ■ Výstava iD24 je otevřena denně mimo po a út 26. 6.–8. 9. 2024 v Malé galerii TMB, Purkyňova 105, Brno-Královo Pole. Na vernisáži promluvili děkan FSI doc. Ing. Jiří Hlinka, Ph.D., Mgr. Josef Večeřa, náměstek ředitele TMB pro Odbor vědy a techniky a doc. akad. soch. Ladislav Křenek, ArtD., vedoucí OPD ÚK FSI VUT. ■ Designérské diplomové projekty jsou na výstavě představeny jednak postery zobrazujícími vizualizace navržených výrobků, dále designérskými modely produktů a také ukázkami 3D animací. ■ Letos své práce vystavuje těchto 13 diplomantů – absolventů oboru Průmyslový design ve strojírenství:(autor, název, vedoucí DP): 1/ Natália Bališová, Design herního kokpitu, Ladislav Křenek 2/ Jan Bartůněk, Koncept design automobilu pro rok 2030, Ladislav Křenek 3/ Michal Dvořák, Design komunálního nosiče pro nástavby, David John 4/ Kateřina Gálová, Design závěsné tramvaje pro město Brno, Ladislav Křenek 5/ Samuel Javorský, Design vyhlídkového autonomního vozidla, David John 6/ Kateřina Kilánová, Design mobilního rentgenu, Dana Rubínová 7/ Simona Linhartová, Design lanovkové kabiny, Ladislav Křenek 8/ Viktor Novotný, Design soběstačného obytného modulu do pouštních oblastí, Ladislav Křenek 9/ Anna Shemetova, Design horkovzdušné pražičky kávových zrn, Josef Sládek 10/ Petr Šnajdr, Design plavidla pro sběr oceánského odpadu, Ladislav Křenek 11/ Markéta Šrůtková, Design odběrového centra, Dana Rubínová 12/ Radka Valentová, Design elektromagnetického posilovacího zařízení, David John 13/ Réka Válent, Design sady venkovních posilovacích strojů, Josef Sládek
——— Průmyslový design na ÚK FSI VUT Brno ■ Co je to design? Design je vytvoření představy o tom, jak mají fungovat různé věci, výrobky a systémy, jak mají být vyrobeny a jak mají vypadat. Prostředky tvorby designu spočívají z největší části v kreativitě a ve vizuální formě znázornění této představy. ■Současná oficiální definice průmyslového designu schválená Světovou organizací designu WDO (World Design Organization, dříve ICSID Mezinárodní rada společností průmyslového designu), je tato: Industrial Design is a strategic problem-solving process that drives innovation, builds business success, and leads to a better quality of life through innovative products, systems, services, and experiences. Industrial Design bridges the gap between what is and what’s possible. It is a trans-disciplinary profession that harnesses creativity to resolve problems and co-create solutions with the intent of making a product, system, service, experience or a business, better. At its heart, Industrial Design provides a more optimistic way of looking at the future by reframing problems as opportunities. It links innovation, technology, research, business, and customers to provide new value and competitive advantage across economic, social, and environmental spheres. (Průmyslový design je strategický proces řešení problémů, který podněcuje inovace, buduje obchodní úspěch a vede k lepší kvalitě života prostřednictvím inovativních produktů, systémů, služeb a zkušeností. Průmyslový design překlenuje propast mezi tím, co existuje a tím, co je možné. Je to transdisciplinární profese, která využívá kreativitu k řešení problémů a spoluvytváření řešení se záměrem zlepšit produkt, systém, službu, zkušenost nebo obchod. Průmyslový design svou podstatou poskytuje optimističtější způsob pohledu na budoucnost tím, že problémy přehodnocuje jako příležitosti. Propojuje inovace, technologie, výzkum, obchod a zákazníky, aby poskytovaly novou hodnotu a konkurenční výhodu napříč ekonomickou, sociální a environmentální sférou.) ■WDO na 29. 6. vyhlašuje každoročně World Industrial Design Day (Světový den průmyslového designu) viz https://wdo.org/programmes/widd/world-industrial-design-day-2024/, takže i výstava diplomových prací absolventů OPDÚKFSIVUT zahajovaná koncem června je pravidelně připomínkou tohoto světového dne. ■ Profil studia průmyslového designu na ÚK FSI VUT v Brně je zaměřen na komplexní navrhování designu produktů různého typu – od nástrojů, nářadí, drobných předmětů a domácích přístrojů přes dopravní, stavební, zemědělskou, lékařskou atp. techniku až po obráběcí stroje, energetická zařízení i větší výrobní jednotky. Ve 3letém bakalářském a 2letém navazujícím magisterském stupni studenti procházejí základním teoretickým studiem požadovaným pro odborníka strojaře (matematika, fyzika, statika, pružnost a pevnost, konstrukce atp.) i základy výtvarných disciplín jako kresba, modelování, teorie designu, ergonomie, dějiny umění a designu, marketing, typografie, počítačová grafika a animace apod. Podstata jejich designérského školení tkví v ateliérové tvorbě, kde nabývají zkušenosti s designérským přístupem při navrhování řešení velké škály různých zadání. ■ K historii výuky průmyslového designu na FSI VUT Brno: V letech 2021–2023 jsme si připomínali již 30 let od založení Odboru průmyslového designu ÚK FSI VUT Brno a od zahájení výuky. OPD v roce 1991 založil a vedoucím byl Ing. arch. Miloš Klíma, CSc. V letech 1996–2014 OPD vedl doc. Ing. arch. Jan Rajlich a od září 2014 je vedoucím OPD doc. akad. soch. Ladislav Křenek, ArtD. (Podrobněji o historii oboru v článku J. Rajlicha „Design na FSI VUT a co předcházelo…“, viz http://dokumenty.uk.fme.vutbr.cz/PD/PD_almanach_krasne_stroje_I.pdf) ■ Od r. 1997 se na ÚK FSI VUT Brno uskutečnily státní závěrečné zkoušky s obhajobami diplomových projektů již 28× a letos počet absolventů magisterského oboru „Průmyslový design ve strojírenství / Industrial design“ přesáhl za těchto 28 let již 400 mladých designérů. ■ V akad. roce 2023/2024 na Odboru průmyslového designu ÚK FSI VUT v Brně-Králově Poli pod Palackého vrchem působili – jako interní pracovníci doc. akad. soch. Ladislav Křenek, ArtD.; doc. Ing. arch. Jan Rajlich; Ing. Dana Rubínová, Ph. D.; akad. soch. Josef Sládek, ArtD.; doc. Ing. Jiří Tauber, PhD. – jako externisté akad. soch. Tamara Buganská; Ing. Eva Fridrichová, PhD.; doc. Ing. Branislav Jelenčík, ArtD., Dip. Mgmt.; Ing. David John; PhDr. Dagmar Koudelková; doc. Ing. Libor Pantělejev, Ph.D., Ing. Jakub Růčka, MgA. Michaela Roudnická; Ing. Jaroslav Štigler; Mgr. Michal Trávníček; Ing. Filip Uhlíř; Ing. Mgr. Anna Vávrová, Ing.Tomáš Vevera – a doktorandi Ing. Pavol Lupták, Ing. Darina Zelenitca a Ing. Jan Vítek (studující na FaVU). ■ Architektonické řešení výstavy, design posterů, pozvánek, katalogu a výstavního objektu: Ing. Pavol Lupták a Ing. Darina Zelenitca Text TZ: doc. Ing. arch. Jan Rajlich ■ Kurátor výstavy za OPD ÚK FSI VUT Brno: Akad. soch. Josef Sládek, ArtD., tel. +420 541 142 892, josef.sladek@vut.cz Pořadatelé: ■ Odbor průmyslového designu, Ústav konstruování FSI VUT Brno, Technická 2896/2, 616 69 Brno; Vedoucí odboru doc. akad. soch. Ladislav Křenek, ArtD., tel. +420 541 143 213; ladislav.krenek@vut.cz; https://www.facebook.com/opdukfsivut/; https://www.instagram.com/opdukfsivut/ ■ Technické muzeum v Brně www.technicalmuseum.cz
Bienále Brno (SBB) informuje o výstavě | Brno Biennale (BBA) informs about exhibition:
Mezinárodní plakátovou akci zorganizovala skupina ARTtention v Praze na téma Women’s Rights / Práva žen. Za novým projektem iniciativy ARTtention stojí dvě dámy – Jitka Zárubová z BKI v Praze jako organizátorka a Radoslava Boor jako kurátorka. Jejich partnery v tomto úsilí jsou někteří společní přátelé z Mezinárodního trienále scénického plakátu v Sofii a osobně Albena Spasová. Spojily své síly s nejčistší touhou dělat výstavy na důležitá témata, která nás zajímají a jsou důležitá pro společnost, ve které žijeme. Cílem organizátorek bylo spojit pohledy umělců z různých zemí, kteří mají odlišné pocity z nedodržování ženských práv. Na výstavu bylo zasláno 678 plakátů od 347 umělců ze 49 zemí. Výstavy ARTtention na téma Práva žen se od 7. 5. 2024 konají v Praze. Na výstavu bylo vybráno 150 plakátů a vytištěno na větší formát B1 bylo 50 plakátů – z členů SBB jsme zaznamenali plakáty Mykoly Kovalenka SK/UA, Jana Rajlicha ml. CZ a Olega Veklenka UA. Česko reprezentují dále Oleg Slepcoff a Anna Drozenová, Slovensko Lenka Sisák. První výstava je instalována v Galerii BKI-Praha (Bulharský kulturní institut) na Klimentské ulici 6 od 7. 5. do 24. 5. Na tuto výstavu naváže další od 28. 5. do 28. 7. 2024 ve vstupní hale Národní technické knihovny v Praze 6-Dejvicích, kde bude vernisáž 28. 5. v 18 hodin. Info viz https://bki.cz/czev/mezinarodni-vystava-plakatu-na-tema-prava-zen-arttention/
Bienále Brno (SBB) zve na vzpomínkovou akci/výstavu | Brno Biennale (BBA) invites to a commemorative event/exhibition František Borovec známý/neznámý, setkání Františkových přátel a známých Galerie G13, Dominikánské nám. 6/7, Brno, úterý 14. 5. 2024 v 17 h
Bienále Brno (SBB) s lítostí oznamuje | Brno Biennale (BBA) informs with regreat Brněnský grafik a ilustrátor František Borovec (nar. 14. 7. 1940 ve Veselí nad Moravou) zemřel v Brně ve věku nedožitých 84 let v časné ráno 17. 4. 2024 po těžké zákeřné nemoci, se kterou několik let bojoval. Poslední rozloučení bude v pondělí 22. 4. 2024 ve 14.45 hod. v obřadní síni brněnského krematoria.
F. B. byl absolventem grafického oboru SUPŠ v Uherském Hradišti (profesoři Karel Hofman a Rudolf Kubíček,1960). F. B. pracoval jako produkční výtvarník (grafika a scénografie) ve filmových a televizních studiích a divadlech a příležitostně působil i na středních i vysokých školách (naposledy byl několik let externistou v ateliérech grafického designu na Odboru průmyslového designu FSI VUT Brno). F. B. byl bytostný kreslíř – kresby a novinové karikatury (ty podepisoval od r. 1967 jako Vávra F. B. nebo Vap) byly jeho přirozeností. F. B. navrhl přes 400 podnikových a produktových značek a logotypů. F. B. tvořil zejména v 60.-70. letech „ikonické“ linorytecké plakáty pro brněnské hudební skupiny (např. Synkopy 61). K tvorbě plakátů se vrátil v posledních 20 letech, kdy se svými sociálními plakáty účastnil í mezinárodních výstav (Bardejov, Katowice, Lipsko, Moskva, Praha, Rzeszow, Šanghaj, Šen-čen, Tchaj-pej, Trnava, Žilina aj.). F. B. v poslední době vystavoval na svých samostatných výstavách (zejména v Brně) obrazové počitačově upravované ilustrace a graficky modifikované foto-portréty brněnských osobností. F. B. byl spoluorganizátorem a instalátorem také různých výstav kolektivních, např. výstavy SVUT nebo SBB v galeriích KIC Brno, HaDivadlo Brno, Galerie G13 aj… F. B. patřil mezi výrazné a občas i svou náturou provokativní osobnosti brněnského výtvarného života a jihomoravské grafiky… František Borovec se stal roku 2000 členem SBB a byl aktivním členem jeho Řídícího výboru. K osmdesátinám byl v roce 2020 jmenován čestným členem SBB. ČEST JEHO PAMÁTCE!
František Borovec: Help me!, Ekoplagát Žilina 2023
Boris Mysliveček (úplně vlevo) v Poslední leči po vernisáži Radka Postla, z SBB dále Mekyska, Rajlich ml. a v čele Borovec…F. Borovec: DialogFrantišek Borovec CZFrantišek Borovec CZ
František BorovecFrantišek BorovecFrantišek Borovec CZFrantišek Borovec, bronzová cenaFrantišek Borovec, Jan Rajlich, Andrej Haščák
Poslední rozloučení přednesené Janem Rajlichem 22. 4. 2024 ve 14.45 ve velké obřadní síni Krematoria města Brna:
Občane – Borovče – Františku, asi sis v životě nepomyslel, že tu takto budu stát u Tvojí rakve a k Tobě mluvit. Ale už tomu tak bohužel je… Zvlášť když jsme se znali jenom čtvrtstoletí – to znamená ani ne třetinu Tvého skoro čtyřiaosmdesátiletého života… Možná bych si nyní ale dovedl docela představit Tvůj ohromený a třeba i pobavený uštěpačný výraz ve tváři…, když bys mě tu takto zpozoroval. Není to lehké něco krátce říci o Tobě a o Tvém životě, když já, na rozdíl od Tebe nemohu třeba vytáhnout nějakou, jak jsi říkal „sprostonárodní“ píseň z Tvého rodného slováckého Veselska, kterých jsi Ty uměl nepočítaně a která by vše řekla jen tak… Vím, že jsi nikdy nedal dopustit na své výtvarné školení na uherskohradišťské „umprumce“ koncem 50. let, škole, která tehdy přímo pokračovala v tradici načaté zlínskou baťovskou Školou umění… Duch této školy byl stále s Tebou… A v duchu touto školou vypěstovaného výtvarného názoru ses stal horlivým vyznavačem umění s velkým U — a často i břitkým a občas i nesmlouvavým kritikem toho, co v umění není původní, co nemá autorskou myšlenku a důvtip, co je prostě plytké, bez duše nebo bez formy… Byls kritikem toho, co se v současném umění jen za umění samo prohlašuje. A to, že toho je kolem tolik – to Tě trápilo a nikdy ses nevyrovnal s prostředností, a to nejen v umění výtvarném, ale také v dramatickém umění, kde jsi jako výtvarník v brněnské televizi a divadlech řadu let působil… Byls prostě občas i svou náturou provokativní osobností brněnského kulturního života… Ve Tvém rejstříku výtvarném hrála prim kresba, byls přirozeným kreslířem a v počátcích i novinovým karikaturistou (vtipy jsi podepisoval jako „Vávra eF. Bé.“ nebo „Vap“). Svými v mžiku načrtnutými kresbičkami sis sjednával přízeň okolí, ať už šlo o prodavačku, spolucestující ve vlaku, recepční, lázeňskou, manažera, či o vrátného kdesi … kdekoliv… Navrhl jsi mnoho set podnikových a produktových značek a logotypů, zmíním například značky VAS (znojemských vodáren), Fakulty sportovních studií Masarykovy univerzity nebo festivalu GO Kamera… Většinu své užité grafické práce jsi však při stěhováních ateliéru prý povyházel. Sám ses pak označoval s určitou dávkou sebeironie za „použitého“ grafika… Teprve nedávno jsi znovuobjevil několik svých „ikonických“ linoryteckých plakátů pro mladou brněnskou hudební scénu z 60.–70. let (– jako Synkopy 61 a podobně). A do světa plakátu jsi vehementně opět vstoupil ve 21. století. Svými novými sociálními, ekologickými a kulturními plakáty ses účastnil i řady mezinárodních přehlídek v Evropě a Asii. A spolu jsme podnikali cesty na plakátové výstavy – do Trnavy – do Lipska – a naposledy to bylo loni v září do Žiliny. Minulý týden do Košic, kam ses také těšil, jsi to už vzdal… Do našeho Sdružení Bienále Brno SBB ses přidal v roce 2000 a celou dobu pracoval v jeho Řídícím výboru. Byl jsi aktivním spolupracovníkem při přípravě skoro čtyř desítek našich výstav SBB. Byl jsi také spoluorganizátorem a instalátorem různých dalších výstav, například výstav SVUTu (brněnského Sdružení výtvarných umělců a teoretiků) – v různých galeriích zejména na Moravě, památné byly výstavy nonsensu nebo naposledy například výstavy v Galerii G13… Na svých samostatných výstavách jsi představoval hlavně jednak kombinovanými technikami složitě vytvářené grafické listy, v posledních letech to byl cyklus „Reminiscenční terapie“ – a jednak monoprinty – graficky modifikované foto-portréty kolem sta brněnských kulturních osobností, které jsi osobně znal a měl je rád. (Cyklus „Hlavy a osobnosti“.) Mottem Tvého výtvarna a života bylo „cesta je důležitější než cíl“. Musím připomenout i Tvá příležitostná působení ve školách – středních i vysokých. Naposledy před 10 lety v ateliérech grafického designu na Odboru průmyslového designu FSI VUT Brno, kde jsi působil několik let externě. Studenti Tvé názory a rady vždy velmi rádi poslouchali… Na závěr musím ještě dodat to, že jsi zvládnul být 55 let pečujícím a opečovávaným manželem – a také starostlivým otcem (Ivoška a Zuzanky) a hlavně milým dědečkem svých vnuček… Františku, budeš své rodině a svým přátelům chybět…. J. R.
Bienále Brno (SBB) informuje o výstavě | Brno Biennale (BBA) informs about exhibition:
Dovoľujem si Vás pozvať na autorskú výstavu pod názvom „Andrej Haščák: A posteriori“, ktorá predstaví výber plagátov vytvorených v období od roku 2010 až po súčasnosť. Vernisáž sa uskutoční 18. 4. 2024 (štvrtok) o 17.00 h v priestoroch Východoslovenského múzea v Košiciach – Historická účelová budova, Námestie maratónu mieru 2, Košice, SK. Výstava potrvá do 29. 5. 2024. Kurátor výstavy: Jan Rajlich ml. Ďalšie informácie:https://www.vsmuzeum.sk/andrej-hascak-a-posteriori/
Plakátové proudy Andreje Haščáka Do Košic jsem se poprvé dostal v srpnu 1978 se dvěma kamarády a svým strýcem Václavem Rajlichem. Přijeli jsme tam z Brna přes noc tehdejším ikonickým lehátkovým spojem, popili trochu Kassavaru u potůčku protékajícího centrem města a vydali se až na konečnou MHD k výběžkům Slovenského rudohoří, po kterém jsme podnikli několikadenní „čundr“. Tehdy už dva roky pobýval na tomto světě v Košicích i Andrej Haščák. O sobě jsme samozřejmě nevěděli ani náhodou a to ještě dost dlouho… Trvalo pár desítek let, než jsme se poznali. Nejdříve jsem se začátkem 90. let 20. století setkal a spřátelil s mým vrstevníkem Jozefem Haščákem, otcem Andreje, a až někdy na přelomu tisíciletí i s mladým Andrejem. Několikrát jsme se pak potkali v Košicích a v Brně v rámci spolupráce našich škol – univerzitních pracovišť designu, párkrát i na Trienále plakátu v Trnavě a často pak zejména na Ekoplagátu v Žilině. V posledních 15 letech pak Andrej s manželkou Valentinou obětavě přijížděl i na Valné hromady našeho Sdružení Bienále Brno, jehož se stal členem. Aktuální výstavu Andrej Haščák trefně nazval „A posteriori“ (opak „a priori“), jako své ohlédnutí, jako představení výsledku nabytých plakátových zkušeností. Plakáty se autor intenzivně zabývá 20 let. Z dosud jím vytvořených zhruba 150 plakátů je vystaven výběr padesáti afiší. Z velké části jde o plakáty vytvořené ne na zakázku, ale jako autorská díla pro různé mezinárodní plakátové akce kulturního a sociálního charakteru. Vliv otce na Andrejovu výtvarnou grafickou tvorbu byl v počátcích pochopitelný – v expresivní kresbě, ve výtvarné zkratce, v procítěné kompozici listu. K nabytým dovednostem kreslířským a malířským se postupně přidává i smysl pro zjednodušenou symboliku, znakovost, a během dalších let i schopnost ovládnout nové možnosti počítačové vizualizace, kterou se nechává unést v plakátové tvorbě do dnes již pro něho typických prostorových mnohobarevně traktovaných struktur, objektů a písmových labyrintů. Andrejova plakátová tvorba je mi sympatická i obdobnou rovinou přístupu ke grafickému designu, tak jak o něj celoživotně usiluji i já sám – to jest přístup autorský, typický pro středoevropskou výtvarnou grafickou kulturu, kdy nezanedbatelné vedle vlastního obsahového poselství plakátu jsou postuláty umělecké, výtvarné, estetické – v Andrejově případě dané bohatou barevností, překvapivou neobvyklostí, tedy originalitou zmíněných struktur a invenční prací, často i hrou s písmem, které je v dvojrozměrné ploše plakátu nezřídka modelované do prazvláštních, mnohdy až tajemných prostorových uskupení. Ve výběru na výstavu „A posteriori“ je zastoupeno několik plakátů, které své poselství přinášejí v jednoduché čisté grafické znakové formě (From Great Earthquake To Re-Creation, 2011; Stop Deforestation, 2013; Teras Gauda, 2015; Remember Shigeo Fukuda, 2016; Othello, 2016; Freedom of Speech, 2018; JR100, 2019; Love and Peace, 2022…), i plakátů, kde lze cítit Andrejův malířský expresivní naturel (No Trust No Vote, 2016; Egolution, 2016; One Korea, 2018; Unpredictability, 2022…). Daly by se vystopovat i různé další přístupy autora často efektivně a vtipně reflektující tematiku plakátu (Sonia Delaunay 130, 2015; Play, 2018; Bauhaus 100, 2019; We Love Peace, 2022…), ale i stroze konceptuální řešení několika plakátů (The Pianist, 2010; Corruption, 2012; Freedom Means Choice, 2014; Improve the City, 2015; Sleepers, 2017) nebo v poslední době i určité odezvy stylu art deco (Can AI Care, 2023; Women Unite, 2023). Většina vybraných plakátů však dokládá výše zmíněný postup počítačového modelování námětu včetně typografie do originálních mnohobarevných prostorových seskupení (např. Faces of Jazz, 2017; Keyword for Review, 2017; Rolling Design 30, 2021; Absurd, 2021; Jazz is Saxy, 2021; Colorful Quzhou, 2022; Tolerance, 2022…). Divák si určitě vybere ten svůj – pokud se mu nezatočí hlava… Andrejovu tvorbu, tak jak jsem ji za uplynulé čtvrtstoletí vnímal, bych mohl přirovnat k řečišti, kdy z jednotlivých rozličných tu zurčících, tu poklidných praménků se slévá a stále kypí a mohutní proud jeho výtvarné tvorby, nabírá nové a nové přítoky a momentálně je někde ve stadiu mohutného jednolitého veletoku jen s občasným možná vymíláním nepoddajných břehů do nových zátočin, toku, který nezměněnou a nezměrnou silou plyne dál a dál, razí si svou cestu do budoucnosti, kamsi do neznáma, kde tušíme jeho ústí či vyvrcholení, což je pochopitelně stále kdesi hodně daleko, daleko v nedohlednu, vždyť tvůrce je stále mladý a v plném tvůrčím nasazení. Na závěr svého krátkého příspěvku o plakátových proudech Andreje Haščáka mi nedá se nezmínit i o vystavování plakátu a o jeho aktivitách v našem SBB – Sdružení Bienále Brno. Podílí se na spolkových výstavních projektech na Moravě i v Čechách a je zván do různých mezinárodních plakátových akcí v zahraničí, kde SBB reprezentuje i v mezinárodních porotách. Andrej Haščák si je vědom významu vystavování plakátu: Aktívna účasť na medzinárodných výstavách a súťažiach obohacuje grafického dizajnéra o nové obzory, dopĺňa jeho všeobecný prehľad, poskytuje pohľad na fungovanie dizajnu vo svete. Súťaže a výstavy podnecujú rozvíjanie kritického myslenia a názorového formovania, ktoré je kľúčové najmä pri umeleckom vzdelávaní mladých grafických dizajnérov… Kvituji s potěšením, že Andrej vstoupil do vod uměleckého plakátu a stal se v posledních letech jedním z jeho hlavních protagonistů na Slovensku. Ať ho tedy proudy jeho plakátového veletoku dál vedou rozličnými krajinami světa, který se tak může stále těšit na jeho další nápady v plakátové kreativitě. Jan Rajlich ml., 2024
The 23rd Graphic Design Biennale Hungary, Bekescsaba, 2022, jeden z vystavených tří plakátů Andreje HaščákkaAndrej Haščák SKAndrej Haščák: Ouzhou, plagátPlakát Andreje HaščákaVystavený plakát Andreje Haščáka“Harmonious Co-Existence”, plakát Andreje HaščákaPlagát Andreja Haščáka Stop DeforestationAndrej Haščák SKPlakát Andreje Haščáka
