Zemřel Radomír Postl

Bienále Brno (SBB) s lítostí oznamuje | Brno Biennale (BBA) informs with regreat
Z Českých Budějovic přišla smutná zpráva že 1. 7. 2021 zemřel v 81 letech člen SBB grafik Radomír Postl (narodil se v Počátkách na Českomoravské vrchovině 14. 11. 1939). Poslední rozloučení se uskuteční v pátek 9. 7. 2021 v 11 hodin v kapli svaté Karoliny v Mladém v Českých Budějovicích. Čest jeho památce!

Radek Postl byl v letech 1992-2005 předsedou AJV (Asociace jihočeských výtvarníků v Českých Budějovicích). V letech 1992-2014 členem řídícího výboru našeho Sdružení Bienále Brno, které mu v roce 2019 udělilo čestné členství.
Na stránkách SBB v medailonku k jeho 75. narozeninám v roce 2014 jsme uváděli, že do výčtu jeho práce patří kresba a dřevoryt; grafický design – plakát, značka, logotyp, potravinářský obal, úprava knihy, typografie, fotografie… Mezinárodně je znám zejména jako tvůrce kulturních a sociálních plakátů vytvářených originální technikou grafického zpracování fotografických desek.

——————————————————————————-
Slova posledníhou rozloučení 9. 7. 2021 – Radomír Postl
Je 7 hodin ráno, 14. listopadu roku 1939. V Počátkách na Vysočině se učitelům Marii a Josefovi Postlovým rodí jejich první syn – Radomír.
Jak si zapsala Maria, každý ho obdivoval pro jeho modré oči a opálenou pleť – Radošek, jak mu říkala, byl prý výstavní kousek.
V šesti letech přišel domů s tvrzením, že se chce stát farářem.
I když se jím nakonec nestal, lidé mu rádi naslouchali. Chodili k němu pro radu. Co říkal, mělo váhu.
Byl inspirací.
A to především skrze svou profesi výtvarníka, která v jeho životě stála vždy na prvním místě. Skrze ni usiloval o to, aby lidská duše “nebyla týraná chudobou prožitku.” Sám o svém profesním poslání napsal:
„Chci-li člověkovi na útěku něco sdělit, musím běžet s ním, nebo mu své sdělení postavit do cesty. A to právě, věřím, dělá plakát. Značka. Obálka časopisu. Tedy grafický design. … Grafika, která nevisí v galerii.
Doufám, možná naivně, že spěchající, štvaný člověk se sice nezastaví, je však schopen – třeba podvědomě – zaznamenat míjené projevy výtvarné kultury, že estetický fenomén stavící se mu do cesty ho jednou přiměje přece jenom k zpomalení běhu, k zamyšlení, uvykne jej postupně na estetično, na krásu – a může se stát, že jednou sám ostatní projevy výtvarné kultury vyhledá. A přijme. Snad pochopí to „umění ulice“ jako pozvánku, jako náboráře umění vůbec; potom já dojdu naplnění svého snažení. Kolemběžící zapomene v autě kalkulačku a zaraduje se nad krásou obrazu, sochy, čajové růže, nad krásou značky své firmy, nad ušlechtilou tváří knihy, kterou rozevřela půvabná dívka v březovém hájku.“
Jaroslav Sůra se o jeho plakátech vyjádřil takto:
“Jsou to mistrovská díla vizuální komunikace. Způsobují ono krátké spojení mezi divákem a grafickým projektem. … Na plakátech Radomíra Postla … nenajdete nikdy nic zbytečného. Mají přesný řád, netradiční kompozici, jsou barevně střídmé, vždycky jsou postavena na pozoruhodném nápadu. Řek bych, že mají dokonalou dramaturgii. Postlův plakát … dosahuje neobvykle silné emotivní působivosti. Radomír Postl zůstává nezaměnitelně svůj. Přesto, nebo právě proto, pokaždé překvapuje abstrahovanou myšlenkou. Každým svým plakátem objevuje nové výrazové možnosti. Je svým projevem neopakovatelný. Vážím si Postlových plakátů. Jsou od samého začátku koncipovány srdcem a myslí. … Působí na nás svojí postlovskou člověčinou, bez oněch, pro mnohé nepostradatelných počítačových berliček. Jsou to kultivované grafické skvosty.“
Radomír Postl byl členem profesních organizací jako jsou Asociace jihočeských výtvarníků, Sdružení Bienále Brno, Typo Design Club, Asociace užité grafiky a grafického designu, Nadace Českého výtvarného umění nebo Český fond výtvarných umění.
Síla slova Radomíra Postla, jeho přirozená autorita, respekt, který vzbuzoval mezi umělci, pro svou řemeslnou vytříbenost i hodnotovou ryzost, a odhodlání postavit se neférovosti či vypočítavosti – i tyto kvality jej vedly do vedoucích pozic v řadě z uvedených institucí.
Radomír nebyl kulturně tvůrčí jen ve směru výtvarném.
Během svého působení v Praze, kde studoval na Vyšší umělecko-
-průmyslové škole a později na Výtvarné škole, mohl rozvíjet i své herecké Já. Byl napojen na divadlo SEMAFOR a získal roli ve filmu Bylo nás deset. Navázal zde řadu celoživotních přátelství.
Radomírova hudební stránka osobnosti byla vždy osvěžena poslechem tvorby Osvobozeného divadla. Rozhodl-li se, byl schopen naučit se během prázdnin hrát na klavír Bugatti step.
Radomír, Radoš, Radek byl inspirací nejen pro své kolegy, ale i pro přátele a svou rodinu – syna Dalibora, dcery Danu a Petru, i jejich potomky.
Svému synu Daliborovi Radomír předal životní motto: “Když něco děláš, dělej to co nejlíp; nevymlouvej se na okolí, záleží na tobě.” Byl kdykoliv připraven s ním cokoli diskutovat, s humorem a s nadhledem. Byl mu průvodcem poznávání. Poznávání aktuálního dění i historie a skrze ni významu umění.
V dceři Daně zažehl oheň pro výtvarný obor a jeho studium. Předával jí hodnotu výtvarníka-profesionála, coby spojení vášně a dřiny. Jejich vztah byl plný velkého životního porozumění.
Své přátele i vnuky Jana a Jakuba vedl mezi řečí a zároveň velmi cíleně ke kultivovanému používání češtiny. Sousloví “Zdravím vás,” Radkovi člověk řekl jen jednou. Jeho reakce: “No, tak pozdrav – dobrý den, se říká, ne?” Příště už si dal každý pozor. K revizi vlastního slovníku člověka navedla i jeho otázka: “Cos říkala – líbí se ti to HROZNĚ? Nebo HODNĚ?”
Radomír, Radánek miloval svou práci a svoji Danielu. Ze vztahu s ní čerpal v posledních 40 letech mnoho energie, kterou pak vkládal do své práce. Sám řekl: “Danuško, mně potkalo největší štěstí, že jsi se mnou.”
1. července v půl desáté večer Radomír Postl zemřel. Zemřel doma, v objetí svých nejbližších, za zvuků jeho oblíbené Gershwinovy Rapsodie v modrém.
Zemřel Radomír, vyučený strojní zámečník
Radomír, profesionální výtvarník, grafik, malíř, kreslíř, dřevorytec, fotograf, sochař
Radomír, rebel, zastánce férovosti, bojovník proti nepravostem a komunistům
Radomír, učitel
Radomír, herec a hudebník
Radomír, zastánce květnaté a dobré češtiny
Radomír, obdivovatel a znalec motýlů
Radomír, milovník vína a whisky
Radomír, manžel milované, milující a vždy podpůrné Daniely, bez níž by to nebyl on
V květnu tohoto roku řekl: “Jára Kohout se loučil vždy ve svým vysílání Svobodný Evropy zkratkou NNV – nic netrvá věčně.”
Věčně netrval ani Radomírův život.
Jeho slova a umělecká tvorba žije dál. Na ulici, v galerii, v nás samých.
Děkujeme, že nám vstoupil do života.
Sbohem.
(autorkou textu je Marie Plojharová manželka Jana Plojhara vnuka Radomíra Postla)