Nevím, jestli jsem to pochopil správně, ale je trendem dneška a zejména v Česku, že politické plakáty vznikají především pro galerie a bienále a přehlídky grafického designu, na nichž taková kategorie ještě existuje?
Již dlouho marně volám do éteru a apeluji na své kolegy grafiky, aby se skrze médium tak úžasné a globálně srozumitelné, jakým grafický design bezesporu je, zapojili do politických aktivit. Aby svůj cit a talent pro výtvarnou práci s textem aplikovali na hesla a transparenty demonstrantů pro tu či onu věc, pro lepší raději, ač o tom, co dobré je a co nikoli, ať si každý rozhodne sám.
Nedávnou listopadovou sobotu se konala na pražské Letné největší demonstrace proti establishmentu od památného 25. listopadu 1989. Stejně jako pár měsíců předtím (23. června 2019), i tentokrát se nad hlavami demonstrantů objevily desítky a stovky transparentů, velmi vtipných a promyšlených, kterým by ale nějaká elementární typografická invence ještě pomohla.
Kam se poděli všichni ti natěšení a kreativitou nadržení kamarádi, kteří v listopadových dnech a nocích roku 1989 chrlili v pražském Mánesu (a mnohde jinde samozřejmě také) plakáty a transparenty, jimiž pak občané argumentovali při svém pochopitelném boji za naši současnou svobodu? Kam zmizela jejich vůle jednoduchým znakem podat apel, jemuž literáti museli věnovat několik vět a herci spoustu slov? Proč rezignovali na roli němých, přesto ale velmi hlasitých podpůrců demokracie, práva a rozumu?
Dnes a denně se nepřestávám divit, jakému grafickému balastu jsme všude vystaveni. K čemu jsou nám absolventi prestižních vysokoškolských ateliérů vedených uznávanými (a často právě v onom listopadu 1989 velice progresivními) grafiky a typografy, když pak ve vlastní profesionální praxi buď v lepším případě vizuální smog pouze ředí a zušlechťují, v horším případě pak jej násobí a množí skrze neodmítnutelná přání movitých klientů? Každým dnem přibývají nové vizuální systémy, další symboly a další piktogramy, loga, značky a manuály k nim a manuály, jak se vyznat v manuálech… a vedle vší téhle zbytečné a nicotné činnosti (ovšemže za prachy, a ne malé) si Umělci a Designeři a Ilustratéři s velkými U, D a I už nejspíš nenajdou ani čas, ani kreativitu na obyčejnou myšlenku, řečenou jednoduše a srozumitelně. A hlavně – smysluplně. Ve jménu ideálu vyššího než je osobní ekonomický prospěch, pro jiné lidi než které zastupuje klient, a – a to je nejspíš zásadní důvod oné kreativní neochoty – zadarmo. Slova jako charita, dar, filantropie nebo dobrovolnost český grafický design zkrátka nezná. Co není za honorář (ať ve formě finanční odměny, nebo alespoň popisku pod rámem ve sterilní galerii), to neexistuje.
V to samé listopadové sobotní odpoledne, kdy nad Letnou vlály tisíce českých vlajek a větru odolávaly stovky transparentů (včetně toho mého), se na jihu Čech sešla profesní grafická asociace. Protože jsem za větší svoji povinnost považoval účast na demonstraci, ze schůze jsem se omluvil, s dovětkem, že to oddemonstruji i za své kolegy. V odpovědi na mou omluvu jsem byl zaskočen názorem, že za ně jsem tedy rozhodně nedomonstroval. Jejich místo že je jinde, než pod vlajícími transparenty na zbytečné demonstraci…
Takže při kterémkoli příštím veřejném protestu budou opět k vidění sice vtipné a úderné, ale neumnělé cedule na papundeklech a bednách od banánů, zatímco v několika málo galeriích či muzeích budou viset umělecké, politicky angažované plakáty s texty plnými demokracie, lidských práv, svobody a nesmiřitelnosti se zlem světa, vzniklé především pro ten malý popisek a reprodukci v katalogu. Asi je zbytečné dodávat, že v takových galeriích se na vystavené exponáty fronty rozhodně nestojí…
Pavel Beneš, 25. listopadu 2019 odpoledne (přesně 30 let od demonstrace na Letné, kdy padla v ČSSR cenzura)
KONEC PŘÍSPĚVKU | END OF THE MESSAGE
