Bienále Brno (SBB) informuje o výstavě | Brno Biennale (BBA) informs about exhibition:
MILAN GRYGAR – 100 plakátů – 100 let 
Ve foyer třech pražských kin – Světozor, Aero a Oko – je od 1. 9. ke zhlédnutí výstava filmových plakátů 100letého Milana Grygara ze sbírek Galerie Terryho ponožky / Terry Posters.
Výstava potrvá do 31. 12. 2026.

—
Milan Grygar, malíř, grafik, typograf a tvůrce zvukových realizací, se narodil 24. 10. 1926 ve Zvolenu (100 let).
Studoval na Škole uměleckých řemesel v Brně (1942-1943) a Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze (1945-1950; Emil Filla). Kolektivně vystavuje od roku 1958, samostatně od roku 1959. Od roku 1991 je členem S.V.U. Mánes a výtvarné skupiny Jiná geometrie. V letech 1961-1989 vytvořil pro Ústřední půjčovnu filmů 208 filmových plakátů. Milan Grygar patří od začátku 60. let k předním československým výtvarným umělcům.
Spolu s dalšími výtvarníky (Karel Teissig, Karel Vaca, Josef Vyleťal a Zdeněk Ziegler) patří do skupiny nejdůležitějších tvůrců československého filmového plakátu, kteří od počátku šedesátých let 20. století formovali jeho moderní podobu.
Text k aktuální výstavě od kurátora Terryho ponožek Pavla Rajčana:
Výstava v kině Světozor představuje 50 plakátů Milana Grygara. V minulosti jsme v kině Světozor uspořádali již tři výstavy plakátů Milana Grygara (2009, 2013, 2025) a i to vypovídá o důležitosti jeho práce na poli československých filmových plakátů. Na proběhlých výstavách byly představeny jeho nejoceňovanější – často vystavované plakáty – a i proto jsme se snažili v letošní jubilejní kolekci představit nové, méně vystavované tituly a především výstavu doplnit zvětšeninami nerealizovaných originálních návrhů plakátů.
Výtvarníci vyzvaní redaktory Ústřední půjčovny filmů (např. Jana Klusáková, Hana Kalousová) museli navrhnout dva až tři originální návrhy plakátu. Povětšinou šlo o ruční koláže, malby, montáže atp. ve formátu A3 nebo A2  (vzniklé samozřejmě bez použití počítače). Tyto originální návrhy pak zástupce ÚPF (již bez účasti autora) předložil schvalovací komisi – která jeden z návrhů vybrala. Ten se pak vytiskl ve formátech A1 a A3. Ostatní návrhy realizovány nebyly. Ty začasto byly ztraceny, vyhozeny, ukradeny. Milan Grygar však některé z nich zachránil a tak vám tato výstava může nabídnou deset takovýchto návrhů, vždy vystavených společně s realizovanou variantou (pro výstavní účel byly zvětšeny do formátu A1).
Dalším doplněním výstavy je pak soubor deseti plakátů ke kterým bohužel nebyla vytištěna A1 verze plakátu (nebo není zastoupen ve sbírce TP) a existuje jen A3 verze. I tyto jsme zvětšily a vystavujeme v A1 verzi. Jde o plakáty k filmům: 20 hodin, Dvakrát za život, Bažanti, Inspektor a noc, Muži v nesnázích, Maličká, Novomanžel, Vesnice bez mužů a Znamení čtyř.
Vystavenou kolekci plakátů pak uvozuje dvanáct plakátů k vlastním výstavám výtvarných prací Milana Grygara u nás i v zahraničí.
Na závěr si zde dovolujeme ocitovat úryvek textu českého literárního teoretika Mojmíra Grygara (nar. 1928), vztahující se k plakátové tvorbě svého bratra:
„Milan Grygar – a nebyl tehdy sám – vztah mezi užitnou a tvůrčí funkcí plakátu pozměnil v tom smyslu, že mezi informačním účelem plakátu a řešením výtvarného úkolu docházelo k rovnováze; takovým způsobem se estetická nebo výrazová stránka plakátu stávala nedílnou a někdy dominantní funkcí plakátu. Tento významný posun funkcí občas vyvolával protesty zadavatelů, kteří se nejednou pokoušeli neblaze zasahovat do výtvarného řešení plakátů.
Milan Grygar využil přípravu plakátu k tomu, aby řešil autonomní umělecké, výrazové, prostorové, kompoziční, slohové úkoly. Během let vyzkoušel různé způsoby nepřímého vyjádření námětu filmu, nové rozvržení barev, linií, obrazového materiálu, písma a dalších výtvarných prvků. Nikdy se nespokojoval dosaženým stavem, záměrně měnil kompoziční rozvržení prvků, vedle struktur s velkým počtem různorodých segmentů pracoval s výrazným omezením barevných o obrazových elementů, vedle jejich rozkládání a násobení používal různých forem fotomontáží a přenášení důrazu z obrazu na písmo. Velkou úlohu hrála analogie a kontrast, projevující se ve zdánlivě okrajových prvcích. Tak se v jeho téměř pětatřicetiletém působení v oblasti filmového plakátu objevují slohové prvky, které určovaly vývoj tehdejší malby (abstrakce, konkrétní poezie, asambláže, minimalismus, konceptualismus) a novým způsobem obohacovaly slohové prvky historické avantgardy (multiplikace forem a grafémů, obrazové básně, humor a hravost, kontrastní spojení významově nesouměřitelných prvků, asociační a metaforické rozvádění tématu).“

KONEC PŘÍSPĚVKU | END OF THE MESSAGE