Filmová galerie Terryho ponožky vystavuje plakáty ze 100 let ČSR

Bienále Brno (SBB) informuje o výstavách | Brno Biennale (BBA) informs about exhibitions:

⇒100 LET V PLAKÁTU
Filmová galerie Terryho ponožky, foyer kina Světozor Praha
10. 9.>10. 12. 2018
„Výstava 100 let v plakátu ve foyer pražského kina Světozor představuje takřka 60 nefilmových plakátů z různých oblastí společenského a kulturního života v Československu během uplynulých 100 let. Odráží dobové proměny společnosti, poptávky, zájmů a v neposlední řadě stylu grafického zpracování. Výběr dodržuje tři hlavní linie: prvorepublikový plakát, oblast plakátové propagace z období mezi lety 1948 až 1989 a nakonec náznaky porevolučních proměn,“ uvádí Pavel Rajčan, kurátor sbírky plakátu galerie Terryho ponožky..
100 let v plakátu tak nabízí průřez 20. stoletím v Československu. Počínaje sokolskou, hasičskou či divadelní tematikou přes komunistické prosovětské a antiimperialistické plakáty, spartakiády, horníky, zlaté slavíky, výstavní plakáty, folklor, závody míru, SVAZARM (Svaz pro spolupráci s armádou) a nezbytnou tematiku československo-sovětského přátelství.
Prvorepubliková linie je unikátní svým záběrem nejen mezi léta 1918–1938, ale částečně i do období před vznik samostatného Československa, do roku 1911. Prolínají se zde dvě hlavní oblasti: společensko-kulturní a průmyslová. První z nich zastupují nejvýrazněji plakáty sokolské, dále pak hasičské, orelské či divadelní. Zejména sokolské plakáty jsou pouhým výřezem z této sekce sbírky Terryho ponožek – jejich celkové množství naznačuje šíři aktivit Československé obce sokolské v době první republiky.
Plakáty Pražských vzorkových veletrhů představují ukázky dobové průmyslové reklamy a reklamního plakátu obecně. Akcentují jak průmyslový aspekt akce samotné tak důležitost prostoru Veletržního paláce v pražských Holešovicích, i zasazení do obecnějšího kontextu metropole. Prvorepubliková linie se překrývá s plakáty poválečné éry a předjímá tak nejrozsáhlejší část výstavy, spolu s budoucím vývojem československé společnosti.
Komunistická éra je v rámci výstavy zastoupena nejvyšším počtem plakátů – v úvodní části jde o kontrastní směs agresivně prosovětských / antiimperialistických plakátů a užitého umění reklamních poutačů, které v sobě spojily únikovost příslibu dovolených s akcentem na jednotu a svornost. Ozvuky minulé doby probleskují ve střetu prvorepublikových hasičských a orelských plakátů s uměním poválečným – vidíme, jak Sokoly, hasiče či Orly vystřídali Zlatí slavíci a zejména horníci. Zároveň se zde prolíná umění ornamentální s jednoduchými, účelnými liniemi.
V dalších částech výstavy sousedí motivy jak čisté zábavy, tak ty poněkud úsměvné i hrozivé. Cirkusy, varieté, ZOO a motorky jsou nahrazeny apelem jednotícím i štvavým. Pitoreskní centralizace v rámci spartakiád nabývá zneklidňující podoby reminiscencí SVAZARMu (Svaz pro spolupráci s armádou), jehož propagační plakát v sobě spojuje dobovou schizofrenii, která jedním dechem hovořila o míru i povolání do zbraně. Ozvěnám válečné tematiky je věnována další část, která zároveň prezentuje myšlenkové podhoubí, v němž bylo téma národního cítění identifikováno se závazkem plnit plán.
Z řady osobností československé kultury jsou představeni Karel Čapek a Franz Kafka na plakátech Josefa Flejšara, jehož dílo je zastoupeno rovněž plakátem oslavujícím 50leté výročí samostatného Československa, které připadlo na rok 1968.
Abstraktní linie se znovu objevují v sérii socialistických výstavních plakátů, pokrývajících sféru zájmů od zemědělství a životního prostředí po průmysl a vědu a techniku.
Další prezentované oblasti společenského, kulturního a politického života v tehdejším Československu zahrnují oslavu folkloru, sportovních výkonů (nezřídka ve jménu socialismu, jak naznačuje plakát k tradičnímu cyklistickému Závodu míru), jednoty, k níž vyzývá ukázka propagační tvorby Mezinárodního svazu studentů, či způsob, jakým se Československo prezentovalo v zahraničí. Nezbytným akcentem je zdůraznění československo-sovětského přátelství.
Poslední část výstavy se soustřeďuje na překlenutí období komunismu a let následujících po sametové revoluci. V podobě „slovníku“ zakázaných spisovatelů se objevují přímé ozvuky prožitého útlaku, nejmladší vystavený plakát upozorňující na otevření českého pavilonu v rámci EXPO 2005 naopak zdůrazňuje výhled do budoucna. Závan porevoluční éry je naznačen rockovým duchem plakátu představujícím kapelu Jasná páka, její náladu již plně vyjadřují práce Marka Hlupého a Aleše Najbrta. Právě poslední zmiňovaný je autorem plakátu, jenž prostým gestem zosobňuje atmosféru obratu a překrytí – princip, s nímž do značné míry pracuje i tato výstava jako celek.
(z tiskové zprávy k výstavě)

⇒Filmový plakát v trezoru
Kino Aero Praha a Foyer Univerzitního kina Scala Brno
10. 9.> 30. 11. 2018
Sbírka plakátů Terryho ponožky se připojuje k letošnímu „osmičkovému“ roku také tematickou výstavou plakátů k československým trezorovým filmům. Prohlédnout si ji mohou návštěvníci pražského kina Aero a brněnského Univerzitního kina Scala.
Kurátoři galerie Terryho Ponožky ze své sbírky vybrali plakáty a propagační materiály, které mapují trezorové filmy československé kinematografie. „Výběr je motivován snahou upozornit na snímky, které z různých důvodů stojí ve stínu slavnějších trezorových děl. V pražském Aeru a brněnské Scale jsou tak k vidění plakáty k více než padesáti filmům, a to jak těch, které v době svého dokončení nebyly vůbec uvedeny do distribuce, k těm jejichž samotné dokončení bylo znemožněno i k těm, které byly zakázány po svém dokončení,“ říká Pavel Rajčan z Terryho ponožek.
Prostřednictvím plakátů jsou představeny filmové tituly z 50. let minulého století perzekuované v důsledku tzv. banskobystrické konference a nařčené z nepravdivého a pesimistického zobrazení života v Československu. Prezentovány jsou také snímky z let 60., tvořené ve svobodnějším ovzduší největšího rozmachu československé nové vlny i těsně před nástupem cenzury. Toto období zároveň kopíruje éru výrazného nástupu tuzemské autorské plakátové tvorby. Návštěvníci Aera a Scaly zde najdou i plakáty ze 70. a 80. let, jejichž tvůrci se museli vypořádat s nově nastoleným diktátem normalizačně estetických a sociálně-
-politických požadavků.
V rámci celé výstavy jsou k vidění jak původní dobové plakáty, tak plakáty k obnoveným premiérám, kterých se zakázané filmy dočkaly po sametové revoluci.
(z tiskové zprávy k výstavě)