Archiv rubriky: Nekrology | Obituaries

Opustil nás Ľubo Longauer…

Bienále Brno (SBB) s lítostí oznamuje | Brno Biennale (BBA) regretfully informs:
Prof. Ľubomír Longauer zomrel vo veku 77 let…  Narodil sa v Banské Bystrici SK 2. 6. 1948 a zomrel 6. 9. 2025.
Posledná rozlúčka sa bude konať v piatok 12. 9. 2025 o 11:00 v kostele Ducha Svätého v Devinskej Novej Vsi.

Ľubomír Longauer absolvoval na SŠUP odbor užitková grafika  a v roku 1975 VŠVU Bratislava, odd. užitkovej grafiky. Pôsobil ako pedagóg na Ľudovej škole umenia v Topoľčanoch (1967-1969), bol v slobodnom povolaní (1975-1989) a po roku 1990 vedúci ateliéru grafického dizajnu na VŠVU, kde bol v roku 1998 menovaný profesorom (jedným z „kmotrov“ jeho profesúry bol Ján Rajlich st.) a dlhé roky pôsobil na VŠVU ako prorektor. Pôsobil tiež na Akadémii umenia v Banskej Bystrici.
Vo svojej práci sa Ľubomír Longauer zaoberal maliarstvom, ilustračnou tvorbou, grafikou, typografií a najmä tvorbou pagátov. Je autorom niekoľkodielnej histórie slovenského grafického dizajnu po roku 1918 (čiastočne vydal vo svojom vydavateľstve Grif-Graf PC) a autorom mnohých článkov v odborných časopisoch. Stál pri vzniku Slovenského múzea dizajnu, ktorému venoval svoju zbierku úžitkovej grafiky. Bol laureátom viacerých domácich a medzinárodných ocenení (Grand Prix Trienále plagátu Trnava, Masters Eye Award, Čestný doktorát hnutia Nová trápnosť, Cena Dominika Tatarku za rok 2014 za knihu Vyzliekanie z kroja a i.).
Ľubomír Longauer sa účastnil viac ako 100 domácich a zahraničných samostatných a kolektívnych výstav. 
Od roku 1966 členom patafyzickej skupiny 29. Od 80. rokov patril do grafickej skupiny priateľov „Dóka, Choma, Junek, Ľongauer, Mydlo, Rostoka„. Členom Združenia Bienále Brno bol od roku 1992, čestným členom bol jmenován 27. 4. 1996.

KONEC PŘÍSPĚVKU | END OF THE MESSAGE

Zemřel Ryszard Otręba, čestný člen SBB

Bienále Brno (SBB) s lítostí oznamuje | Brno Biennale (BBA) regretfully informs:
Ve věku 93 let zemřel v září 2025 grafik, designér, typograf a pedagog, profesor Ryszard Otręba, čestný člen SBB. Byl také ve světě známý svými abstraktními geometrickými kompozicemi „Gipsoryty“ (viz obr. níže).
Narodil se 28. 2. 1932 a zemřel  4. 9. 2025 doma v Krakově PL. 
Ryszard Otręba patřil mezi nejvýznamnější polské grafiky a také vědce v oblasti vizuální komunikace a semiologie, na sympoziu VI. Bienále Brno 1974 představil mj. výzkumy čitelnosti písma v dopravě. Čestným členem SBB byl jmenován 27. 4. 1996.
Od roku 1962 až do současnosti Ryszard Otręba vyučoval na Akademii Sztuk Pięknych im. Jana Matejki w Krakowie, kde byl profesorem vizuální komunikace na Odboru průmyslového designu. Viz nekrolog: https://www.asp.krakow.pl/zmarl-prof-ryszard-otreba/

Prof. Ryszard Otręba byl od počátku zapojen do činnosti Międzynarodowe Centrum Kultury w Krakowie. V roce 2020 se v MCK konala výstava „Grafika pro dva“, kde byly představeny práce také jeho manželky (Jadwiga Kaim-Otręba a Ryszard Otręba).

Ryszard Otręba Wyodrębnienie sygnału II, grafika, 1987 (Galeria Zachęta)

Ryszard Otręba
se také zúčastnil akce SBB „JR 100“ v roce 2020 svým plakátem připomínajícím jeho zmíněnou přednášku v Brně:

 

KONEC PŘÍSPĚVKU | END OF THE MESSAGE


Zemřel Tomáš Fassati

Bienále Brno (SBB) s lítostí oznamuje | Brno Biennale (BBA) informs with regreat
Tomáš Fassati (nar. 22. 2. 1952 v Praze) zemřel v Praze 11. 6. 2025 ve věku 73 let.

T. Fassati absolvoval FAMU v Praze (1972–1977). Po základní vojenské službě v Banské Bystrici tam v letech 1978–1981 zůstal jako režisér a kameraman ČST. Založil zde a vedl fotografickou Galérii F, ve které zorganizoval řadu výstav a sympozia k teorii fotografie a dokumentární fotografii. Od r. 1983 vedl teoretický seminář na Institutu výtvarné fotografie SČF v Praze a poté působil na Institutu tvůrčí fotografie Slezské univerzity v Opavě (1990–1993) . V letech 1992–1998 studoval společenské vědy na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze.
V rámci české pobočky IIID (International Institute for Information Design), kterou v 90. letech 20. stol. založil při Muzeu umění a designu v Benešově (1990–2017), které rovněž založil spolu se svou ženou Annou, se zabýval teorií vizuální komunikace a metodami výuky druhé gramotnosti. Věnoval se oborům jako fotografie (70. – 80. léta 20. stol.), vizuální komunikace (90. léta), design a ergonomie (od r. 2000), o této problematice vytvořil řadu textů a několik kompendií naučně-pedagogického charakteru. 
Po r. 2000 působil na VŠUP (Umprum) Praha a od r. 2015 jako pedagog a specialista na ergonomii na FA ČVUT v rámci Ústavu designu (více v nekrologu: https://cutt.ly/FrWHsu6u).
T. Fassati se účastnil mezinárodních sympozií Bienále Brno v 80. a 90. letech 20. st. a byl od vzniku SBB jeho podporovatelem a jako ředitel Muzea umění (a designu) v Benešově (potažmo IIID) zaštiťoval v letech 1999–2011 i kolektivní členství MUB v SBB.

 

KONEC PŘÍSPĚVKU | END OF THE MESSAGE


 

Phil Risbeck 1939–2024

Bienále Brno (SBB) s lítostí oznamuje | Brno Biennale (BBA) informs with regreat
Ve věku 85 let zemřel koncem prosince 2024 prof. Phil Risbeck, čestný člen SBB.
Phillip E. Risbeck (∗25. 7.1939 Kansas City, Missouri–†29.(?) 12. 2024 Fort Collins, Colorado). Vystudoval výtvarné umění na University of Kansas US (1965). Jako aktivní výtvarník pracoval u Herberta Bayera v Aspenu, Colorado. Poté se stal vyučujícím a profesorem grafiky na Department of Arts na CSU Colorado State University ve Fort Collins, kde v roce 1979 spoluzaložil s Bobem Coontsem a Johnem Sorbie CIIPE Colorado International Invitational Poster Exhibition, první světové bienále plakátu na americkém kontinentu, a byl do svých 70 let jeho co-directorem. Za svou plakátovou tvorbu získal mnoho zahraničních cen, měl samostatné výstavy v Aspenu, Bogotě, Beijingu, v Cerveiře, Denveru, Havaně, Hubei, Moskvě, New Orleansu, Paříži, Portu, Riu de Janeiro, Rize, Varšavě a v La Paz a zúčastnil se více než 200 výstav plakátu na celém světě, od roku 1974 vystavoval šestkrát i na Bienále Brno

Zprava: Kari Piippo, Marie Risbeck, Jan Rajlich ml. a Phil Risbeck na zahájení CIIPE v záři 2001
Jan Rajlich, Phil a Marie Risbeckovi a Bob Coonts, Fort Collins, 2001
Phil Risbeck (vlevo), John Gravdahl (upostřed), Bob Coonts (vpravo) na výstavě sovětského plakátu v novém Nancy Richardson Design Center ve Fort Collins, 2019


K úmrtí našeho společného velkého přítele napsal na svém fb Sergej Serov:
PHIL RISBECK
Těžko uvěřit – celý život byl fit, vysoký, štíhlý, elegantní. 85 není věk pro takové lidi.

Setkal jsem se s ním a okamžitě jsem se s ním spřátelil v roce 1990 na brněnském Bienále. Rusko velmi miloval a pro mě se stal jedním ze ztělesnění Ameriky. Phil Risbeck si zachoval dětinskou přímočarost, čistou duši, neuvěřitelný šarm a jakousi staromódní galantnost. Tohoto stoprocentního Američana můžeme nazvat ruským inteligentem Čechovské doby. Mimochodem, udělal plakáty pro Cherry Orchard (Višňový sad) a Strýčka Váňu.
Když člověk s takovou profesionální úrovní a lidským měřítkem začne organizovat akci, stane se z ní událost. Jeho malé univerzitní městečko Fort Collins se stalo jedním z nejvíce poutavých míst na globální mapě plakátů. Tady se koná první designové bienále v Americe, organizované na pozvání jako „Mezinárodní pozvánka na plakáty v Coloradu“. Phil Risbeck je jeho zakladatelem a spolurežisérem. Byli jsme tam s Čajkou.
Phil Risbeck byl dvakrát v porotě Golden Bee: v roce 1992 na úplně první Zlaté včele a v roce a v roce 2004 na Zlaté včele 6. V roce 1996 na Zlaté včele 3 byl čestným hostem bienále.
Pamatuji si, jak hvězdná porota dokončila práci a všichni jsme vyrazili do Borovska na chatu pohostinného prvního prezidenta Akademie grafického designu Valerije Sergejeviče Akopova. Organizační napětí je za námi, uvolnili jsme se. A Risbeck místo vodky pije jen vodu. Čajka mu říká anglicky: „Phile, vypadáš velmi rusky, u stolu jsi jako náš. Ale těžko si představíš, jak nechutně to zní v ruštině – brodit se vodou.“ Phil Risbeck si potichu nalil plnou sklenici vodky a taky ji potichu vypil na dno bez mrknutí oka…
A na „Golden Bee 6“ přišel na naši Vyšší akademickou školu grafického designu, VASHGD, aby se setkal se studenty. Naprosto je americký profesor dostal. A v nádherném Centru moderního umění „M’ARS“ proběhla výstava jeho divadelních, koncertních a kulturních plakátů…
Risbeck miloval Rusko celým svým srdcem. Politika často lidi rozdělí. Umění sbližuje lidi. Amerika je nám navždy blízká a drahá, díky lidem jako je Phil Risbeck.
Díky, Phile! Věčná vzpomínka, nezapomenutelný příteli!
– – –
Phila Risbecka vzpomenuli i na stránce bolívijského bienále plakátu, kde byl loni naposledy v mezinárodní porotě a měl v La Paz samostatnou výstavu:


Čestným členem SBB byl Phil Risbeck jmenován 27. 4. 1996. Čest jeho památce!

Phil se zúčastnil akcí SBB – např. v roce 2002 (20) i v roce 2020 (JR 100):

Phil Risbeck US


  


KONEC PŘÍSPĚVKU | END OF THE MESSAGE

Kari Piippo 1945-2024

Bienále Brno (SBB) s lítostí oznamuje | Brno Biennale (BBA) informs with regreat
Dnes ráno zemřel ve věku 79 let čestný člen SBB Kari Piippo. Oznámili to na fb manželka Paula a synové Mikko & Pekka.
Kari Piippo významný finský grafik a afišista, ověnčený stovkami cen ze světových soutěží plakátu, se narodil 10. 12. 1945 v Lappajärvi FI a zemřel v pondělí 30. 12. 2024. 

Kari Piiippo 2024


V roce 1967 absolvoval Školu průmyslového umění v Helsinkách. V roce 1987 si založil vlastní studio specializované na ilustraci a plakát. V letech 1989-97 vyučoval grafický design na Univerzitě umění a designu v Helsinkách (Univerzita Aalto). 
Kari Piippo byl porotcem, publikoval, vystavoval, vyučoval a vedl workshopy po celém světě…  Samostatné výstavy měl např. v GGG & DDD galeriích v Osace a Tokiju (JP), ve Francii, USA, Německu, Turecku, Maďarsku, na Ukrajině aj. Zúčastňoval se od roku 1972 prakticky všech cyklických výstav plakátu a grafického designu na celém světě, vystavoval mnohokrát i na Bienále Brno (poprvé v r. 1972). Od r. 2004 byl např. hostujícim profesorem na Tama Art University v Tokiu a honorárním profesorem na Communication University of China. Z publikací Kari Piippa: Gr. Designers Design Life (CN 1996); K. P. (ggg Books – 103, JP 2013); Graafikko Gr. designer (FI 2015). Ve svých 50 letech se stal ve Finsku za své zásluhy o finskou kulturu tzv. státním umělcem (tzn. byl ve svých aktivitách včetně cestování podporován ze státního rozpočtu). 
Čestným členem SBB byl jmenován 27. 4. 1998. Čest jeho památce!

Zprava: Kari Piippo, Marie Risbeck, Jan Rajliuch ml. a Phil Risbeck na zahájení CIIPE v záři 2000
Kari Piippo, Alena a Jan Rajlichovi ve Fort Collins, září 2000
Kari Piippo FI: Crossing frontiers…


KONEC PŘÍSPĚVKU | END OF THE MESSAGE

Zemřel Jiří Hlušička, spoluzakladatel Bienále Brno

Bienále Brno (SBB) s lítostí oznamuje | Brno Biennale (BBA) informs with regreat
Čestný člen SBB PHDr. Jiří Hlušička zemřel 31. 10. 2024 v Brně ve věku 95 let. Narodil se 24. 4. 1929 v Novém Bydžově.
Byl zakladatelem Moravské galerie v Brně a jejím ředitelem od počátků – roku 1961 – do roku 1989, kdy odešel do důchodu. S Janem Rajlichem st. spoluzaložil v roce 1963 Bienále užité grafiky v Brně, jehož byl po celou dobu svého působení v MG generálním komisařem. PhDr. Jiří Hlušička byl oceněn Cenou města Brna v oboru společenské vědy za rok 2021.
Více viz tisková zpráva MG Brno níže.
Čest jeho památce!

Jiří Hlušička při udělování Ceny MB v roce 2022
Zprava Jiří Hlušička, Jan Rajlich ml. a Jan Rajlich st. na Bienále Brno 1968, fotorepro z autobiografické knihy J. Hlušičky „Ještě že mám vzpomínky“
Jiří Hlušička a Jan Rajlich ml. v Galerii na Pekařské, kolem roku 2015


Tisková zpráva MG Brno:

PhDr. Jiří Hlušička byl významným českým historikem umění, výtvarným kritikem se zaměřením na české umění 20. století, a především emeritním ředitelem Moravské galerie v Brně, který stál v roce 1961 u jejího zrodu. V čele instituce působil téměř tři dekády do roku 1989. Za jeho působení byla vybudována kvalitní sbírka obrazů a soch české moderny s mistrovskými příklady tvorby Bohumila Kubišty, Emila Filly, Josefa Šímy, Antonína Procházky, Františka Foltýna a mnoha dalších. Svými aktivitami zásadním způsobem dlouhodobě formoval kulturní klima moravské metropole. Jiří Hlušička zemřel ve čtvrtek 31. října 2024 ve věku 95 let.
Jiří Hlušička se narodil 24. dubna 1929 v Novém Bydžově. Po vyučení typografem v tiskárně v Liberci byl v roce 1947 přijat na brněnskou Vyšší školu uměleckého průmyslu, tzv. „šuřku“ na obor grafika, kde se jeho život s Brnem spojil natrvalo. Další studium následovalo na Filozofické fakultě dnešní Masarykovy univerzity, kde v roce 1957 vystudoval dějiny umění a estetiku. Počátkem roku 1959 se stal přednostou obrazárny Moravského muzea a jeho zásluhou byla v roce 1961 ustavena Moravská galerie v Brně. Během svého téměř třicetiletého působení – od zrodu galerie až po odchod do důchodu – se zapříčinil za rozkvět galerie ve všech směrech. Pod jeho vedením se rozvíjela jak sbírkotvorná, výstavní, tak i publikační činnost. Zvýšil také popularitu galerie pořádáním kulturně-naučných programů pro veřejnost včetně mládeže. Jiří Hlušička se rovněž spolu Janem Rajlichem podílel na pořádání Bienále užité grafiky Brno. Významná je také Hlušičkova odborná publikační činnost věnovaná významným osobnostem moderního umění spojených s Moravou: sochaři Vincenci Makovskému, malířům Jaroslavu Královi, Bohdanu Lacinovi, Františku Foltýnovi a mnoha dalším. V roce 2022 obdržel Hlušička Cenu města Brna za rok 2021 a stal se Čestným občanem města Brna.
Moravská galerie vděčí Jiřímu Hlušičkovi jak za svůj zrod, tak i za jeho další neúnavnou práci a odbornou péči o její renomé.
Poslední rozloučení s Jiřím Hlušičkou se bude konat v úzkém kruhu rodiny.

KONEC PŘÍSPĚVKU | END OF THE MESSAGE

Zdzisław Schubert (1942-2024)

Bienále Brno (SBB) s lítostí oznamuje | Brno Biennale (BBA) informs with regreat

Čestný člen SBB Zdzisław Schubert zemřel 21. 3. 2024 v Poznani PL ve věku 81 let.
Narodil se 13. 7. 1942 v Poznani. Historik umění, absolvent Univerzity Adama Mickiewicze v Poznani (1965). Inicioval vznik sbírky plakátů v Národním muzeu v Poznani (1968), kterou vedl až do svého odchodu do důchodu (2007). Uspořádal přes 60 výstav v mnoha galeriích a muzeích v Polsku (Gniezno, Katovice, Krakov, Lodž, Ostrów Wielkopolski, Poznaň, Sopoty, Štětín, Toruň, Varšava a Wrocław) i v zahraničí (Berlín, Bratislava, Budapešť, Moskva, Leningrad, Lahti, Paříž, Pécs, Praha, Shenzhen, Stuttgart a Washington). Nejvýznamnější z nich byly: Plakát musí zpívat na MNP (2011) a Vrchol babylonské papírové věže na Salonu Akademie výtvarných umění ve Varšavě (2016) – zahájení 50. jubilejního mezinárodního bienále plakátu. Obě výstavy doprovázely rozsáhlé monografické katalogy. Umění polského plakátu také prezentoval na přednáškách v Praze, Hradci Králové, Brně, Moskvě, Paříži, Cergy-Pontoise a Tokiu a vedl kurzy dějin plakátu a designu na Univerzitě Adama Mickiewicze v Poznani. Publikoval přes 100 článků o polských plakátech a jejich tvůrcích v časopisech: Projekt, Format, Nurt, Sztuka, Art&Buiseness, Dygit, 2+3D, Graphis, Novum, Print a Signes, četné katalogy k výstavám, které pořádal, a monografie o tvůrcích a oboru. Jeho poslední vůlí bude Polská škola plakátu, která vyšla těsně před jeho smrtí. Zasedal v porotě 14. bienále grafického designu v Brně (1990) a 8. trienále plakátu v Trnavě (2012) a mnoha ročníků Polského bienále plakátu v Katovicích. Od roku 1972 byl členem výběrové jury Mezinárodního bienále plakátu ve Varšavě, od jeho 24. ročníku zasedal v Programové radě a byl jejím čestným předsedou.
Zdzisław Schubert.byl jmenován čestným členem SBB 27. 4. 1996.
Čest jeho památce.

Zdzislaw Schubert a Lech Majewski
Zdzislaw Schubert a Jan Rajlich ml. -Trnava 2012
Pekka Loiri, Zuzana Dohnalová, Zdzislaw Schubert, Jan Rajlich ml., TPT 2012

 

odszedł zdzisław schubert…

 

KONEC PŘÍSPĚVKU | END OF THE MESSAGE

František Borovec známý/neznámý

Bienále Brno (SBB) zve na vzpomínkovou akci/výstavu | Brno Biennale (BBA) invites to a commemorative event/exhibition
František Borovec známý/neznámý, setkání Františkových přátel a známých
Galerie G13, Dominikánské nám. 6/7, Brno, úterý 14. 5. 2024 v 17 h

https://www.facebook.com/1415794100/videos/7257574187673016/




 

KONEC PŘÍSPĚVKU | END OF THE MESSAGE

Opustil nás František Borovec (83)

 

Autoportrét Františka Borovce
Autoportrét Františka Borovce

Bienále Brno (SBB) s lítostí oznamuje | Brno Biennale (BBA) informs with regreat
Brněnský grafik a ilustrátor František Borovec (nar. 14. 7. 1940 ve Veselí nad Moravou) zemřel v Brně ve věku nedožitých 84 let v časné ráno 17. 4. 2024  po těžké zákeřné nemoci, se kterou několik let bojoval. Poslední rozloučení bude v pondělí 22. 4. 2024  ve 14.45 hod. v obřadní síni brněnského krematoria.


F. B. byl absolventem grafického oboru SUPŠ v Uherském Hradišti (profesoři Karel Hofman a Rudolf Kubíček,1960).
F. B. p
racoval jako produkční výtvarník (grafika a scénografie) ve filmových a televizních studiích a divadlech a příležitostně působil i na středních i vysokých školách (naposledy byl několik let externistou v ateliérech grafického designu na Odboru průmyslového designu FSI VUT Brno).
F. B. byl bytostný kreslíř – kresby a novinové karikatury (ty podepisoval od r. 1967 jako Vávra F. B. nebo Vap) byly jeho přirozeností.
F. B. navrhl přes 400 podnikových a produktových značek a logotypů.
F. B. tvořil zejména v 60.-70. letech „ikonické“ linorytecké plakáty pro brněnské hudební skupiny (např. Synkopy 61). K tvorbě plakátů se vrátil v posledních 20 letech, kdy se svými sociálními plakáty účastnil í mezinárodních výstav (Bardejov, Katowice, Lipsko, Moskva, Praha, Rzeszow, Šanghaj, Šen-čen, Tchaj-pej, Trnava, Žilina aj.).
F. B. v poslední době vystavoval na svých samostatných výstavách (zejména v Brně) obrazové počitačově upravované ilustrace a graficky modifikované foto-portréty brněnských osobností.
F. B. byl spoluorganizátorem a instalátorem také různých výstav kolektivních, např. výstavy SVUT nebo SBB v galeriích KIC Brno, HaDivadlo Brno, Galerie G13 aj…
F. B. patřil mezi výrazné a občas i svou náturou provokativní osobnosti brněnského výtvarného života a jihomoravské grafiky…
František Borovec se stal roku 2000 členem SBB a byl aktivním členem jeho
Řídícího výboru. K osmdesátinám byl v roce 2020 jmenován čestným členem SBB.
ČEST JEHO PAMÁTCE!

https://www.facebook.com/1415794100/videos/7257574187673016/

František Borovec: Help me!, Ekoplagát Žilina 2023

Boris Mysliveček (úplně vlevo) v Poslední leči po vernisáži Radka Postla, z SBB dále Mekyska, Rajlich ml. a v čele Borovec…
F. Borovec: Dialog
František Borovec CZ
František Borovec CZ

František Borovec
František Borovec
František Borovec CZ
František Borovec, bronzová cena
František Borovec, Jan Rajlich, Andrej Haščák

 

Poslední rozloučení přednesené Janem Rajlichem 22. 4. 2024 ve 14.45 ve velké obřadní síni Krematoria města Brna:

Občane – Borovče – Františku,
asi sis v životě nepomyslel, že tu takto budu stát u Tvojí rakve a k Tobě mluvit. Ale už tomu tak bohužel je…
Zvlášť když jsme se znali jenom čtvrtstoletí – to znamená ani ne třetinu Tvého skoro čtyřiaosmdesátiletého života… Možná bych si nyní ale dovedl docela představit Tvůj ohromený a třeba i pobavený uštěpačný výraz ve tváři…, když bys mě tu takto zpozoroval.
Není to lehké něco krátce říci o Tobě a o Tvém životě, když já, na rozdíl od Tebe nemohu třeba vytáhnout nějakou, jak jsi říkal „sprostonárodní“ píseň z Tvého rodného slováckého Veselska, kterých jsi Ty uměl nepočítaně a která by vše řekla jen tak…
Vím, že jsi nikdy nedal dopustit na své výtvarné školení na uherskohradišťské „umprumce“ koncem 50. let, škole, která tehdy přímo pokračovala v tradici načaté zlínskou baťovskou Školou umění… Duch této školy byl stále s Tebou…
A v duchu touto školou vypěstovaného výtvarného názoru ses stal horlivým vyznavačem umění s velkým U — a často i břitkým a občas i nesmlouvavým kritikem toho, co v umění není původní, co nemá autorskou myšlenku a důvtip, co je prostě plytké, bez duše nebo bez formy… Byls kritikem toho, co se v současném umění jen za umění samo prohlašuje. A to, že toho je kolem tolik – to Tě trápilo a nikdy ses nevyrovnal s prostředností, a to nejen v umění výtvarném, ale také v dramatickém umění, kde jsi jako výtvarník v brněnské televizi a divadlech řadu let působil… Byls prostě občas i svou náturou provokativní osobností brněnského kulturního života…
Ve Tvém rejstříku výtvarném hrála prim kresba, byls přirozeným kreslířem a v počátcích i novinovým karikaturistou (vtipy jsi podepisoval jako „Vávra eF. Bé. nebo „Vap). Svými v mžiku načrtnutými kresbičkami sis sjednával přízeň okolí, ať už šlo o prodavačku, spolucestující ve vlaku, recepční, lázeňskou, manažera, či o vrátného kdesi … kdekoliv…
Navrhl jsi mnoho set podnikových a produktových značek a logotypů, zmíním například značky VAS (znojemských vodáren), Fakulty sportovních studií Masarykovy univerzity nebo festivalu GO Kamera… Většinu své užité grafické práce jsi však při stěhováních ateliéru prý povyházel. Sám ses pak označoval s určitou dávkou sebeironie za „použitého“ grafika… Teprve nedávno jsi znovuobjevil několik svých „ikonických“ linoryteckých plakátů pro mladou brněnskou hudební scénu z 60.–70. let (– jako Synkopy 61 a podobně).
A do světa plakátu jsi vehementně opět vstoupil ve 21. století. Svými novými sociálními, ekologickými a kulturními plakáty ses účastnil i řady mezinárodních přehlídek v Evropě a Asii. A spolu jsme podnikali cesty na plakátové výstavy – do Trnavy – do Lipska – a naposledy to bylo loni v září do Žiliny. Minulý týden do Košic, kam ses také těšil, jsi to už vzdal…
Do našeho Sdružení Bienále Brno SBB ses přidal v roce 2000 a celou dobu pracoval v jeho Řídícím výboru. Byl jsi aktivním spolupracovníkem při přípravě skoro čtyř desítek našich výstav SBB. Byl jsi také spoluorganizátorem a instalátorem různých dalších výstav, například výstav SVUTu (brněnského Sdružení výtvarných umělců a teoretiků) – v různých galeriích zejména na Moravě, památné byly výstavy nonsensu nebo naposledy například výstavy v Galerii G13…
Na svých samostatných výstavách jsi představoval hlavně jednak kombinovanými technikami složitě vytvářené grafické listy, v posledních letech to byl cyklus „Reminiscenční terapie“ – a jednak monoprinty – graficky modifikované foto-portréty kolem sta brněnských kulturních osobností, které jsi osobně znal a měl je rád. (Cyklus „Hlavy a osobnosti“.) Mottem Tvého výtvarna a života bylo „cesta je důležitější než cíl“.
Musím připomenout i Tvá  příležitostná působení ve školách – středních i vysokých. Naposledy před 10 lety v ateliérech grafického designu na Odboru průmyslového designu FSI VUT Brno, kde jsi působil několik let externě. Studenti Tvé názory a rady vždy velmi rádi poslouchali…
Na závěr musím ještě dodat to, že jsi zvládnul být 55 let pečujícím a opečovávaným manželem – a také starostlivým otcem (Ivoška a Zuzanky) a hlavně milým dědečkem svých vnuček…
Františku, budeš své rodině a svým přátelům chybět….
J. R.

KONEC PŘÍSPĚVKU | END OF THE MESSAGE


Zemřel grafik, ilustrátor a karikaturista Václav Johanus

Bienále Brno (SBB) s lítostí oznamuje | Brno Biennale (BBA) informs with regreat
Bohužel oznamujeme smutnou zprávu z Českých Budějovic, že v pátek 23. 2. 2024 zemřel ve věku 76 let grafik, ilustrátor a karikaturista Václav Johanus (nar. 6. 7. 1947), majitel Galerie Hrozen v Českých Budějovicích. Členem Sdružení Bienále Brno byl od  r. 1996. 
S Václavem Johanusem se rodina a veřejnost naposledy rozloučí v pondělí  4. 3. 2024 ve 13.00 hodin v českobudějovickém krematoriu.
Čest jeho památce!
Níže uvádíme v plném znění tiskovou zprávu a ukázky z tvorby Václava Johanuse z archivu autora, tak jak nám je poskytla Hana Bumbová z Galerie Hrozen, partnerka autora.
Česká výtvarná scéna ztratila grafika originálního rukopisu, významného ilustrátora a karikaturistu Václava Johanuse              Českobudějovický grafik, ilustrátor a karikaturista Václav Johanus (6. 7. 1947–23. 2. 2024) se ve své profesionální výtvarné činnosti věnoval grafice, typografii, knižní a novinové ilustraci, koláži a kreslenému humoru. Na českou výtvarnou scénu vstoupil razantně v oblasti kresleného humoru ve druhé polovině 60. let s originální přísně geometrickou černou kresbou, tvarem inspirovanou lidovým folklorem. Z té doby jej čtenáři znají například z ilustrací zadních stránek Mladého světa, z Dikobrazu, Stadiónu, Domova a dalších tiskovin.

Význačným mezníkem v profesní dráze autora byla v 70. letech pravidelná účast na pracovních setkáních karikaturistů v Jihočeských papírnách ve Větřní u Českého Krumlova, jejichž zrod Václav Johanus inicioval.  V přátelské a tvůrčí atmosféře se tu setkávaly přední osobnosti českého kresleného humoru – Jiránek, Barták, Daniel, Hrubý, Juřena, Kerles, Renčín, Johanus, Slíva, Šalamoun, Zábranský. Následně se tito autoři potkávali v redakcích a na stránkách českých novin, časopisů nebo humoristických příloh více než pětačtyřicet let.
Kreslený humor a novinová kresba jako výtvarně úsporná glosa aktuálních témat byla autorovou celoživotní srdeční záležitostí. Postupně vytvořil stovky ilustrací a kresleného humoru, které se objevovaly v desítkách dalších časopisů a novin (mj. Světová literatura, Student, Telegraf, Reportér, Květy, Věda a technika mládeži a další).
Výzvou v porevolučních 90. letech byla spolupráce s odborně zaměřenými tiskovinami jako Hospodářské noviny, Ekonom, Bankovnictví nebo Právní rádce, kde mohl autor glosovat na malém prostoru nová témata: „Do světa paragrafů a čísel se snažím přinést trochu poezie a úsměv a odlehčit tak věcnosti tématu,“doplnil.  S Učitelskými novinami a Deníky Bohemia, původně Jihočeskou pravdou, kde ostatně v roce 1965 byla otištěna poprvé autorova kresba, výtvarně spolupracoval více než 50 let.
Od poloviny 70. let se Václav Johanus věnoval také grafice a rozměrnějším formátům temper.
I do těchto uměleckých disciplín přenesl zjednodušenou až strohou formu, poetiku a humor. Mimořádný respekt získávaly především vícebarevné – v začátcích až dvacetibarevné – serigrafie.  Vznikaly ve spolupráci s profesionálními grafickými tiskaři a v autorově pojetí vynikají absolutně přesným soutiskem plných barevných ploch. Naproti tomu tempera, případně akryl ve volné tvorbě a v ilustraci umožňovaly docilovat jemnějších detailů a odstínů.
Nezastupitelné místo měla tvorba zaměřená na dětské publikum, od nejstarších ilustrací např. pro Sluníčko, Ohníček nebo Pionýr, přes leporela, pexesa, omalovánky po trojrozměrné objekty. Ve spolupráci s architekty se V. Johanus podílel na výtvarném řešení několika školek a nemocničních pavilonů. S Československou televizí výtvarně spolupracoval na seriálu pro mateřské školy. Svými obrázky opatřil více než 40 knih různého zaměření pro dospělé i dětské čtenáře.
V oblasti užité grafiky vytvářel firemní tiskoviny, logotypy, grafické listy, příležitostné tisky, plakáty, stolní a nástěnné kalendáře apod., včetně grafické úpravy a typografie. Z významnějších připomeňme realizace např. pro Všeobecnou zdravotní pojišťovnu ČR, Českou pojišťovnu, ČEZ, Koh-i-noor Hardtmuth, Edikt, stavby silnic a železnic, Jihočeskou energetiku a další. 
K respektovaným grafickým počinům posledních let přibyly dva výraznější: v roce 2017 byl autor přizván k účasti na reprezentativní výstavě Grafické techniky ve stoleté historii Hollaru, v Národním technickém muzeu v Praze. Představil zde techniku serigrafie (sítotisk).  O rok později prezentoval typografickou tvorbu na výstavě plakátů v jihočínském Šen-čenu, kterou připravilo Sdružení Bienále Brno k 100. výročí Československa.
Posledními realizovanými výstavami byly Procházky krajinou – originály a grafika v Městské knihovně v Písku (2021) a Mýma očima – originály a grafika v českobudějovické oční klinice Lexum (2022).
Veškerou uměleckou tvorbu V. Johanuse charakterizuje nezaměnitelný rukopis postavený na grafickém základě, zjednodušená až strohá výtvarná forma, humorná zkratka nebo metafora, poetická nadsázka, smysl pro pointu a do precizního detailu dovedené zpracování.  Jeho díla jsou výtvarně čistá a srozumitelná.
Poetika jižních Čech zůstávala hlavním inspiračním zdrojem autora. Náměty čerpal také z oblastí, které měl rád; bylo to především výtvarné umění, literatura, vážná a jazzová muzika, sport, zážitky z krajiny, rybaření, voda … A jakkoli dokázal být i neúprosným kritikem a trefným glosátorem, natolik se v jeho díle zrcadlí vlídné porozumění a poezie všedních dní. Jeho práce zůstaly oproštěny od módnosti a okázalých gest.
Od roku 1965 Václav Johanus uspořádal přes 100 samostatných a účastnil se více než 220 společných výstav doma i v zahraničí (mj. Frankfurt, Tokio, Londýn, Rzeszów, Gabrovo, Marostika, Bělehrad, Havana, Curych, Berlín, Vídeň, Lorient, Šen-čen a další). Zúčastňoval se přehlídek české ilustrace a mezinárodního Bienále užité grafiky Brno.   
Jeho dílo je zastoupeno v českých a zahraničních sbírkách. Za karikaturu, grafiku, hračky a plakáty získal ocenění. Je členem profesního Sdružení Bienále Brno.
Osobnost Václava Johanuse je neoddělitelně spjata s českobudějovickou Galerií Hrozen, kterou v roce 1998 založil a více než dvacet let vedl. Galerie se zaměřovala na grafiku, typografii, ilustraci a kreslený humor. Díky uměleckému renomé a osobním kontaktům přivedl Václav Johanus na jih Čech řadu špičkových tuzemských a zahraničních umělců, kteří se zde představili v rámci více než stovky samostatných a tematicky zaměřených výstav. Nezanedbatelný prostor dostávali také významní jihočeští autoři.
Poslední rozloučení s grafikem Václavem Johanusem se bude konat v pondělí 4. března 2024 v Českých Budějovicích. 
Mgr. Hana Bumbová  Galerie Hrozen, 24.2.2024 

 

KONEC PŘÍSPĚVKU | END OF THE MESSAGE