Bienále Brno (SBB) s lítostí oznamuje | Brno Biennale (BBA) informs with regreat
Brněnský grafik a ilustrátor František Borovec (nar. 14. 7. 1940 ve Veselí nad Moravou) zemřel v Brně ve věku nedožitých 84 let v časné ráno 17. 4. 2024  po těžké zákeřné nemoci, se kterou několik let bojoval. Poslední rozloučení bude v pondělí 22. 4. 2024  ve 14.45 hod. v obřadní síni brněnského krematoria.

F. B. byl absolventem grafického oboru SUPŠ v Uherském Hradišti (profesoři Karel Hofman a Rudolf Kubíček,1960).
F. B. pracoval jako produkční výtvarník (grafika a scénografie) ve filmových a televizních studiích a divadlech a příležitostně působil i na středních i vysokých školách (naposledy byl několik let externistou v ateliérech grafického designu na Odboru průmyslového designu FSI VUT Brno).
F. B. byl bytostný kreslíř – kresby a novinové karikatury (ty podepisoval od r. 1967 jako Vávra F. B. nebo Vap) byly jeho přirozeností.
F. B. navrhl přes 400 podnikových a produktových značek a logotypů.
F. B. tvořil zejména v 60.-70. letech „ikonické“ linorytecké plakáty pro brněnské hudební skupiny (např. Synkopy 61). K tvorbě plakátů se vrátil v posledních 20 letech, kdy se svými sociálními plakáty účastnil í mezinárodních výstav (Bardejov, Katowice, Lipsko, Moskva, Praha, Rzeszow, Šanghaj, Šen-čen, Tchaj-pej, Trnava, Žilina aj.).
F. B. v poslední době vystavoval na svých samostatných výstavách (zejména v Brně) obrazové počitačově upravované ilustrace a graficky modifikované foto-portréty brněnských osobností.
F. B. byl spoluorganizátorem a instalátorem také různých výstav kolektivních, např. výstavy SVUT nebo SBB v galeriích KIC Brno, HaDivadlo Brno, Galerie G13 aj…
F. B. patřil mezi výrazné a občas i svou náturou provokativní osobnosti brněnského výtvarného života a jihomoravské grafiky…
František Borovec se stal roku 2000 členem SBB a byl aktivním členem jeho Řídícího výboru. K osmdesátinám byl v roce 2020 jmenován čestným členem SBB.
ČEST JEHO PAMÁTCE!

https://www.facebook.com/1415794100/videos/7257574187673016/

Poslední rozloučení přednesené Janem Rajlichem 22. 4. 2024 ve 14.45 ve velké obřadní síni Krematoria města Brna:

Občane – Borovče – Františku,
asi sis v životě nepomyslel, že tu takto budu stát u Tvojí rakve a k Tobě mluvit. Ale už tomu tak bohužel je…
Zvlášť když jsme se znali jenom čtvrtstoletí – to znamená ani ne třetinu Tvého skoro čtyřiaosmdesátiletého života… Možná bych si nyní ale dovedl docela představit Tvůj ohromený a třeba i pobavený uštěpačný výraz ve tváři…, když bys mě tu takto zpozoroval.
Není to lehké něco krátce říci o Tobě a o Tvém životě, když já, na rozdíl od Tebe nemohu třeba vytáhnout nějakou, jak jsi říkal „sprostonárodní“ píseň z Tvého rodného slováckého Veselska, kterých jsi Ty uměl nepočítaně a která by vše řekla jen tak…
Vím, že jsi nikdy nedal dopustit na své výtvarné školení na uherskohradišťské „umprumce“ koncem 50. let, škole, která tehdy přímo pokračovala v tradici načaté zlínskou baťovskou Školou umění… Duch této školy byl stále s Tebou…
A v duchu touto školou vypěstovaného výtvarného názoru ses stal horlivým vyznavačem umění s velkým U — a často i břitkým a občas i nesmlouvavým kritikem toho, co v umění není původní, co nemá autorskou myšlenku a důvtip, co je prostě plytké, bez duše nebo bez formy… Byls kritikem toho, co se v současném umění jen za umění samo prohlašuje. A to, že toho je kolem tolik – to Tě trápilo a nikdy ses nevyrovnal s prostředností, a to nejen v umění výtvarném, ale také v dramatickém umění, kde jsi jako výtvarník v brněnské televizi a divadlech řadu let působil… Byls prostě občas i svou náturou provokativní osobností brněnského kulturního života…
Ve Tvém rejstříku výtvarném hrála prim kresba, byls přirozeným kreslířem a v počátcích i novinovým karikaturistou (vtipy jsi podepisoval jako „Vávra eF. Bé.“ nebo „Vap“). Svými v mžiku načrtnutými kresbičkami sis sjednával přízeň okolí, ať už šlo o prodavačku, spolucestující ve vlaku, recepční, lázeňskou, manažera, či o vrátného kdesi … kdekoliv…
Navrhl jsi mnoho set podnikových a produktových značek a logotypů, zmíním například značky VAS (znojemských vodáren), Fakulty sportovních studií Masarykovy univerzity nebo festivalu GO Kamera… Většinu své užité grafické práce jsi však při stěhováních ateliéru prý povyházel. Sám ses pak označoval s určitou dávkou sebeironie za „použitého“ grafika… Teprve nedávno jsi znovuobjevil několik svých „ikonických“ linoryteckých plakátů pro mladou brněnskou hudební scénu z 60.–70. let (– jako Synkopy 61 a podobně).
A do světa plakátu jsi vehementně opět vstoupil ve 21. století. Svými novými sociálními, ekologickými a kulturními plakáty ses účastnil i řady mezinárodních přehlídek v Evropě a Asii. A spolu jsme podnikali cesty na plakátové výstavy – do Trnavy – do Lipska – a naposledy to bylo loni v září do Žiliny. Minulý týden do Košic, kam ses také těšil, jsi to už vzdal…
Do našeho Sdružení Bienále Brno SBB ses přidal v roce 2000 a celou dobu pracoval v jeho Řídícím výboru. Byl jsi aktivním spolupracovníkem při přípravě skoro čtyř desítek našich výstav SBB. Byl jsi také spoluorganizátorem a instalátorem různých dalších výstav, například výstav SVUTu (brněnského Sdružení výtvarných umělců a teoretiků) – v různých galeriích zejména na Moravě, památné byly výstavy nonsensu nebo naposledy například výstavy v Galerii G13…
Na svých samostatných výstavách jsi představoval hlavně jednak kombinovanými technikami složitě vytvářené grafické listy, v posledních letech to byl cyklus „Reminiscenční terapie“ – a jednak monoprinty – graficky modifikované foto-portréty kolem sta brněnských kulturních osobností, které jsi osobně znal a měl je rád. (Cyklus „Hlavy a osobnosti“.) Mottem Tvého výtvarna a života bylo „cesta je důležitější než cíl“.
Musím připomenout i Tvá  příležitostná působení ve školách – středních i vysokých. Naposledy před 10 lety v ateliérech grafického designu na Odboru průmyslového designu FSI VUT Brno, kde jsi působil několik let externě. Studenti Tvé názory a rady vždy velmi rádi poslouchali…
Na závěr musím ještě dodat to, že jsi zvládnul být 55 let pečujícím a opečovávaným manželem – a také starostlivým otcem (Ivoška a Zuzanky) a hlavně milým dědečkem svých vnuček…
Františku, budeš své rodině a svým přátelům chybět….
J. R.

KONEC PŘÍSPĚVKU | END OF THE MESSAGE

Bienále Brno (SBB) s lítostí oznamuje | Brno Biennale (BBA) informs with regreat
Bohužel oznamujeme smutnou zprávu z Českých Budějovic, že v pátek 23. 2. 2024 zemřel ve věku 76 let grafik, ilustrátor a karikaturista Václav Johanus (nar. 6. 7. 1947), majitel Galerie Hrozen v Českých Budějovicích. Členem Sdružení Bienále Brno byl od  r. 1996. 
S Václavem Johanusem se rodina a veřejnost naposledy rozloučí v pondělí  4. 3. 2024 ve 13.00 hodin v českobudějovickém krematoriu.
Čest jeho památce!
Níže uvádíme v plném znění tiskovou zprávu a ukázky z tvorby Václava Johanuse z archivu autora, tak jak nám je poskytla Hana Bumbová z Galerie Hrozen, partnerka autora.
Česká výtvarná scéna ztratila grafika originálního rukopisu, významného ilustrátora a karikaturistu Václava Johanuse              Českobudějovický grafik, ilustrátor a karikaturista Václav Johanus (6. 7. 1947–23. 2. 2024) se ve své profesionální výtvarné činnosti věnoval grafice, typografii, knižní a novinové ilustraci, koláži a kreslenému humoru. Na českou výtvarnou scénu vstoupil razantně v oblasti kresleného humoru ve druhé polovině 60. let s originální přísně geometrickou černou kresbou, tvarem inspirovanou lidovým folklorem. Z té doby jej čtenáři znají například z ilustrací zadních stránek Mladého světa, z Dikobrazu, Stadiónu, Domova a dalších tiskovin.

Význačným mezníkem v profesní dráze autora byla v 70. letech pravidelná účast na pracovních setkáních karikaturistů v Jihočeských papírnách ve Větřní u Českého Krumlova, jejichž zrod Václav Johanus inicioval.  V přátelské a tvůrčí atmosféře se tu setkávaly přední osobnosti českého kresleného humoru – Jiránek, Barták, Daniel, Hrubý, Juřena, Kerles, Renčín, Johanus, Slíva, Šalamoun, Zábranský. Následně se tito autoři potkávali v redakcích a na stránkách českých novin, časopisů nebo humoristických příloh více než pětačtyřicet let.
Kreslený humor a novinová kresba jako výtvarně úsporná glosa aktuálních témat byla autorovou celoživotní srdeční záležitostí. Postupně vytvořil stovky ilustrací a kresleného humoru, které se objevovaly v desítkách dalších časopisů a novin (mj. Světová literatura, Student, Telegraf, Reportér, Květy, Věda a technika mládeži a další).
Výzvou v porevolučních 90. letech byla spolupráce s odborně zaměřenými tiskovinami jako Hospodářské noviny, Ekonom, Bankovnictví nebo Právní rádce, kde mohl autor glosovat na malém prostoru nová témata: „Do světa paragrafů a čísel se snažím přinést trochu poezie a úsměv a odlehčit tak věcnosti tématu,“doplnil.  S Učitelskými novinami a Deníky Bohemia, původně Jihočeskou pravdou, kde ostatně v roce 1965 byla otištěna poprvé autorova kresba, výtvarně spolupracoval více než 50 let.
Od poloviny 70. let se Václav Johanus věnoval také grafice a rozměrnějším formátům temper.
I do těchto uměleckých disciplín přenesl zjednodušenou až strohou formu, poetiku a humor. Mimořádný respekt získávaly především vícebarevné – v začátcích až dvacetibarevné – serigrafie.  Vznikaly ve spolupráci s profesionálními grafickými tiskaři a v autorově pojetí vynikají absolutně přesným soutiskem plných barevných ploch. Naproti tomu tempera, případně akryl ve volné tvorbě a v ilustraci umožňovaly docilovat jemnějších detailů a odstínů.
Nezastupitelné místo měla tvorba zaměřená na dětské publikum, od nejstarších ilustrací např. pro Sluníčko, Ohníček nebo Pionýr, přes leporela, pexesa, omalovánky po trojrozměrné objekty. Ve spolupráci s architekty se V. Johanus podílel na výtvarném řešení několika školek a nemocničních pavilonů. S Československou televizí výtvarně spolupracoval na seriálu pro mateřské školy. Svými obrázky opatřil více než 40 knih různého zaměření pro dospělé i dětské čtenáře.
V oblasti užité grafiky vytvářel firemní tiskoviny, logotypy, grafické listy, příležitostné tisky, plakáty, stolní a nástěnné kalendáře apod., včetně grafické úpravy a typografie. Z významnějších připomeňme realizace např. pro Všeobecnou zdravotní pojišťovnu ČR, Českou pojišťovnu, ČEZ, Koh-i-noor Hardtmuth, Edikt, stavby silnic a železnic, Jihočeskou energetiku a další. 
K respektovaným grafickým počinům posledních let přibyly dva výraznější: v roce 2017 byl autor přizván k účasti na reprezentativní výstavě Grafické techniky ve stoleté historii Hollaru, v Národním technickém muzeu v Praze. Představil zde techniku serigrafie (sítotisk).  O rok později prezentoval typografickou tvorbu na výstavě plakátů v jihočínském Šen-čenu, kterou připravilo Sdružení Bienále Brno k 100. výročí Československa.
Posledními realizovanými výstavami byly Procházky krajinou – originály a grafika v Městské knihovně v Písku (2021) a Mýma očima – originály a grafika v českobudějovické oční klinice Lexum (2022).
Veškerou uměleckou tvorbu V. Johanuse charakterizuje nezaměnitelný rukopis postavený na grafickém základě, zjednodušená až strohá výtvarná forma, humorná zkratka nebo metafora, poetická nadsázka, smysl pro pointu a do precizního detailu dovedené zpracování.  Jeho díla jsou výtvarně čistá a srozumitelná.
Poetika jižních Čech zůstávala hlavním inspiračním zdrojem autora. Náměty čerpal také z oblastí, které měl rád; bylo to především výtvarné umění, literatura, vážná a jazzová muzika, sport, zážitky z krajiny, rybaření, voda … A jakkoli dokázal být i neúprosným kritikem a trefným glosátorem, natolik se v jeho díle zrcadlí vlídné porozumění a poezie všedních dní. Jeho práce zůstaly oproštěny od módnosti a okázalých gest.
Od roku 1965 Václav Johanus uspořádal přes 100 samostatných a účastnil se více než 220 společných výstav doma i v zahraničí (mj. Frankfurt, Tokio, Londýn, Rzeszów, Gabrovo, Marostika, Bělehrad, Havana, Curych, Berlín, Vídeň, Lorient, Šen-čen a další). Zúčastňoval se přehlídek české ilustrace a mezinárodního Bienále užité grafiky Brno.   
Jeho dílo je zastoupeno v českých a zahraničních sbírkách. Za karikaturu, grafiku, hračky a plakáty získal ocenění. Je členem profesního Sdružení Bienále Brno.
Osobnost Václava Johanuse je neoddělitelně spjata s českobudějovickou Galerií Hrozen, kterou v roce 1998 založil a více než dvacet let vedl. Galerie se zaměřovala na grafiku, typografii, ilustraci a kreslený humor. Díky uměleckému renomé a osobním kontaktům přivedl Václav Johanus na jih Čech řadu špičkových tuzemských a zahraničních umělců, kteří se zde představili v rámci více než stovky samostatných a tematicky zaměřených výstav. Nezanedbatelný prostor dostávali také významní jihočeští autoři.
Poslední rozloučení s grafikem Václavem Johanusem se bude konat v pondělí 4. března 2024 v Českých Budějovicích. 
Mgr. Hana Bumbová  Galerie Hrozen, 24.2.2024 

KONEC PŘÍSPĚVKU | END OF THE MESSAGE

Bienále Brno (SBB) s lítostí oznamuje | Brno Biennale (BBA) informs with regreat


Ing. Josef Kubíček zemřel 27. 4. 2023 ve věku 82 let (narodil se 24. 8. 1940 v Bavorově). 
Po absolvování Vysoké školy báňské v Ostravě v r. 1964 pracoval jako oborový inženýr v ostravském Domě techniky. Odtud přišel do Domu techniky ČSVTS Brno, kde působil do r. 2001. Od počátku 80. let 20. stol. v Domě techniky a po roce 1990 jako tajemník profesního sdružení MOSPRA organizoval řadu čtyřsemestrálních a dvousemestrálních kurzů pro další vzdělávání propagačních pracovníků z celé republiky. U svých „studentů“ byl vždy nesmírně oblíben.
Členem SBB byl Ing. Josef Kubíček od r. 1996, pracoval jako člen revizního a kontrolního výboru.
ČEST JEHO PAMÁTCE!

KONEC PŘÍSPĚVKU | END OF THE MESSAGE