Bienále Brno (SBB) informuje a zve na výstavu | Brno Biennale (BBA) informs and invites to exhibition:
Survivors, plakáty členů SBB / 82. výstava cyklu Brno – hlavní město grafického designu, kterou pořádají SBB / Sdružení Bienále Brno, Galerie Terryho ponožky / Terry Posters Praha a Univerzitní kino Scala Brno, byla zahájena vernisáží vpodvečer v sobotu 19. 10. 2024.
Výstavu uvedl předseda SBB Jan Rajlich, který představil 11 přítomných autorů plakátů (z 15 vystavujících), a dále promluvil místopředseda Karel Aubrecht (viz text jeho projevu na závěr této zprávy). Na klávesy zahrála filmové a relaxační melodie Terezie Nečasová za technické podpory svého bratra a svého manžela. K občerstvení bylo poskytnuto několik litrů rulandského šedého a modrého portugalu a již tradiční srdíčka napečená Ani Borovcovou.
Výstava je stejně jako Bar Scala otevřena denně až do 31. 12. 2024 od 14.00 do 24.00 h.
Fotoreportáž z vernisáže 19. 10. 2024 / fotografovali Pavel Beneš, Vlasta Brímová, Jan Mikolášek, Alena a Jan Rajlichovi a Václav Zima:
Text akad. mal. Karla Aubrechta:
Vážené a milé kolegyně, kolegové, přátelé, hosté a vůbec všichni sešlí – se zde!
Delší dobu nebylo jisté, zda se zde ještě nějaká výstava uskuteční a zda tyto prostory budou dosud přístupné a fungující. Mluvívá se o havarijním stavu, potřebě generální rekonstrukce a podobně. Brňané o tom asi vědí víc, ale název dnes zahajované výstavy Survivors–Přeživší nám dává naději, ba víru, že dnes ještě nic, odnikud a na nikoho nespadne…
mnozí občas problém řeší
jak nepřijít o přístřeší
já teď na jeden se vrh’
jak vytrnout z paty trh
Plakát jako jedno z nejstarších propagačních médií také zatím přežívá. Pravda, až na čestné výjimky se překvapivě – právě v kulturní sféře, například plakátu divadelním a filmovém – u nás stal nudnou přehlídkou více, či méně populárních tváří, a většinou má málo společného s obsahem nabízeného. Proto se Ti, které stále baví výtvarné pojednání velkého formátu papíru, uchylují stále častěji k plakátu autorskému. Takové plakáty buď vyjadřují jednoznačný postoj a názor autora, anebo kladou mnohé otázky…
mám ve zvyku se často ptát
nejčastěji sám sebe
to však bývají otázky
jak blesk z čistého nebe
a tak mne tuhle napadlo
kdy sluší se říci Ámen
padne-li kosa na kámen
či padne-li na kosa kámen?
K tomu, aby se takovéhle výstavy mohly konat, nestačí pouze dostatečný počet lidí, kteří mají to štěstí, že je toto řemeslo většinu života živí, nestačí ani pouhá znalost řemesla, které se někdy přizpůsobuje překotně se vyvíjejícím technologickým možnostem, (což je nakonec vidět i na některých zde vystavených plakátech), i když ve svém základu (to řemeslo) zůstává pořád stejné – Ale je k tomu zapotřebí i jistá dávka kolektivního a kolegiálního štěstí…
Zlatovláska měla štěstí
chytla si i s Jiříkem
svoji zlatou rybku
bylo by to pohádkové
nemíti to chybku
zlatá rybka totiž kdysi
spolkla zlatou mušku
poznat svoji Zlatovlásku
dá teď sakra fušku
a tak všichni tančíme
domorodé tance
jednou pro kus zábavy
jindy pro kus žvance
Ale abych podobně jako Jiřík ve výše zmíněné Zlatovlásce nepřelil svými průpovídkami pohár vaší trpělivosti, už jen čtyři krátké řádky…
pro někoho žádný problém
pro někoho velký dost
smířit se svou pomalostí
vlastní netrpělivost
(Pro Brno_Scala_19. 10. 2024)
KONEC PŘÍSPĚVKU | END OF THE MESSAGE
_____________________________________________________
