Druhý díl bestselleru našeho člena, grafika a ilustrátora Pavla Beneše LABRADOSTI II je na trhu. Ideální dárek k vánocům nebo k narozeninám nejen pro majitele psů a hlavně labradorů, ale i pro děti a zejména pro ty, kdo se rádi smějí, protože legrace není nikdy dost.
K dostání zde s věnováním autora nebo v knižních e-shopech.
A pozvánka na 2. křest knihy v KD Mlejn (s veleváženými a úžasnými kmotry) a výstavu labradostných obrazů!
KONEC PŘÍSPĚVKU | END OF THE MESSAGE
KONEC PŘÍSPĚVKU | END OF THE MESSAGE
Náš člen Pavel Beneš vystavuje své Labradosti v Centru volného času Měšice, mj. „Jedlíky kostí“ od Fen Dogha, „Dva labradory na pláži“ od Maxe Lieberhunda, Buonalabrottiho „Leda tak s labradorem“, slavný „Čenich“ od Chaïma Psoutina nebo „Ingrepsovy housle“ Dogy Labraye či Wrrrholovu „Marilyn Labroe“.
Na vernisáži 21. dubna 2023 v 17:30 promluví Rostislav Křivánek, autor i hlas lidu.
Výstava skončí s odčervnem 2023.
KONEC PŘÍSPĚVKU | END OF THE MESSAGE
Výzva všem grafickým designerům: probuďme svět z letargie a svou kreativitou ve jménu boje Ukrajiny a ukrajinského lidu proti ruské agresi a novodobému tyranovi Vladimiru Putinovi bojujme proti zlu! Máme výjimečnou moc jednoduše a jazykově univerzálně vyjadřovat demokracii, svobodu, mír, lásku a přátelství, a teď je ta chvíle, kdy je třeba mluvit a křičet! / A challenge to all graphic designers: let us awaken the world from lethargy and let us fight against evil with our creativity in the name of the struggle of Ukraine and the Ukrainian people against Russian aggression and the modern tyrant Vladimir Putin! We have the exceptional power to express democracy, freedom, peace, love and friendship in a simple and linguistic way, and now is the time to speak and shout! / Eine Aufforderung an alle Grafikdesigner: Lasst uns die Welt aus der Lethargie erwecken und mit unserer Kreativität im Namen des Kampfes der Ukraine und des ukrainischen Volkes gegen die russische Aggression und den modernen Tyrannen Wladimir Putin gegen das Böse kämpfen! Wir haben die außergewöhnliche Kraft, Demokratie, Freiheit, Frieden, Liebe und Freundschaft auf einfache und sprachliche Weise auszudrücken, und jetzt ist es an der Zeit, zu sprechen und zu schreien! / Un défi lancé à tous les graphistes : réveillons le monde de la léthargie et luttons contre le mal avec notre créativité au nom de la lutte de l’Ukraine et du peuple ukrainien contre l’agression russe et le tyran moderne Vladimir Poutine ! Nous avons le pouvoir exceptionnel d’exprimer la démocratie, la liberté, la paix, l’amour et l’amitié d’une manière simple et linguistique, et c’est maintenant qu’il faut parler et crier ! / Виклик усім графічним дизайнерам: давайте пробудимо світ від летаргії та боротися зі злом своєю творчістю в ім’я боротьби України та українського народу проти російської агресії та сучасного тирана Володимира Путіна! Ми маємо виняткову силу висловлювати демократію, свободу, мир, любов і дружбу простим і мовним способом, і зараз саме час говорити та кричати! / Un desafío para todos los diseñadores gráficos: ¡despertemos al mundo del letargo y luchemos contra el mal con nuestra creatividad en nombre de la lucha de Ucrania y el pueblo ucraniano contra la agresión rusa y el tirano moderno Vladimir Putin! ¡Tenemos el poder excepcional de expresar democracia, libertad, paz, amor y amistad de una manera simple y lingüística, y ahora es el momento de hablar y gritar! /
KONEC PŘÍSPĚVKU | END OF THE MESSAGE
KONEC PŘÍSPĚVKU | END OF THE MESSAGE
10. dubna 2021 slaví své 99. narozeniny excelentní grafik a typograf, profesor Václav Bláha!
Velká gratulace na dálku, pane profesore, jste úžasný člověk, a co vím a umím, tak především díky Vám!
PB
KONEC PŘÍSPĚVKU | END OF THE MESSAGE
Náš člen Pavel Beneš se dvacet let věnuje kreslení pro Pomocné tlapky. Jakýmsi „odpadem“ z návrhů se stal základem stále ještě nekonečné série Labradostí, která v srpnu vyšla knižně. Kniha obsahuje víc jak 1500 kreseb „událostí a činů slušných lidí, kteří se tváří jako labradoři“. Knihu (210×200 mm, 192 stran, křída, 4/4, V4) si lze objednat za cenu 350 korun na mailu labradost@gmail.com (s uvedením poštovní adresy a komu knihu věnovat).
Kompletní Labradosti byly od srpna do konce září vystaveny v maloskalské Galerii Josefa Jíry, včetně plakátové tvorby autora.
KONEC PŘÍSPĚVKU | END OF THE MESSAGE
Černobylská havárie je memento lži komunistické ideologie | The Chernobyl nuclear disaster is a memento of the lies of communist ideology
Černobylská havárie je dosud nejzávažnější havárií v historii jaderné energetiky. V časných ranních hodinách v sobotu 26. dubna 1986 došlo v Černobylské jaderné elektrárně na severu Ukrajiny k abnormálnímu vzrůstu výkonu a následnému prudkému zvýšení tlaku páry v jaderném reaktoru. V 01:23 moskevského času odhodila mohutná parní expanze víko reaktoru a vyústila v požár, sérii dalších explozí a roztavení reaktoru. Do atmosféry se uvolnil radioaktivní mrak, který postupoval západní částí Sovětského svazu, východní Evropou a Skandinávií do celé severní polokoule. Byly kontaminovány rozsáhlé oblasti Ukrajiny, Běloruska a Ruska. Okolí elektrárny, včetně blízkého města Pripjať, bylo evakuováno a změněno v uzavřenou zónu. Teprve 28. dubna Sovětský svaz o havárii poprvé informoval v moskevském rozhlasu a přes zpravodajskou agenturu TASS. Odhady počtu obětí se pohybují od 31 zemřelých (přímo při havárii a do tří měsíců po ní) až po bezmála milion. Celkový počet lidí, kteří v důsledku havárie zemřeli nebo v budoucnosti mohou zemřít (z celkově postižených 500 tisíc), se odhaduje na 4000.
Byl jsem tehdy na vojně. Politruk pplk. Podroušek nám dal 30. dubna 1986 přednášku, jak SSSR pomohl světu svou jadernou iniciativou, a že zprávy o výbuchu v Černobylu jsou jen projevem imperialistické závisti. A jak měli tehdy všichni bolševici pocit, že všechno v Rusku někdo vymyslel nebo založil, tak i tenhle trouba řekl: „Soudruh Černobyl ví, co dělá, soudruzi.“
Pavel Beneš, 26. dubna 2020
The Chernobyl disaster was a nuclear accident that occurred on Saturday 26 April 1986, at the No. 4 reactor in the Chernobyl Nuclear Power Plant, near the city of Pripyat in the north of the Ukrainian SSR. It is considered the worst nuclear disaster in history. At 01:23 Moscow time, a massive steam expansion tossed the reactor lid and resulted in a fire, a series of further explosions, and the reactor melting. A radioactive cloud was released into the atmosphere, advancing through the western part of the Soviet Union, Eastern Europe and Scandinavia into the entire northern hemisphere. Large areas of Ukraine, Belarus and Russia have been contaminated. The area around the power plant, including the nearby town of Pripyat, was evacuated and turned into a closed zone. It was not until April 28 that the Soviet Union reported the accident for the first time on Moscow radio and through the TASS news agency. Estimates of the number of victims range from 31 deaths (directly at the accident and within three months after it) to almost a million. The total number of people who have died as a result of the accident or may die in the future (out of a total of 500,000 affected) is estimated at 4,000.
I served in the army then. Political officer until April 30, 1986, gave us a lecture about the USSR helped the world with its nuclear initiative, and that the news of the Chernobyl disaster is only a manifestation of imperialist jealousy. And as all the communists felt at the time that someone in Russia had invented or founded everything, so this man also said: „Comrade Mr. Chernobyl knows what he’s doing, comrades.“
Pavel Beneš, April 26, 2020
KONEC PŘÍSPĚVKU | END OF THE MESSAGE
Bienále Brno (SBB) zve k účasti v soutěži/akci | Brno Biennale (BBA) invites to participate in the competition/event
„Fake news might feel like a recent development that has only come to prominence since the election of one politician who shall not be named, but the practice of spreading rumours and misinformation is as old as the printed word. People have always twisted the truth, or simply told lies, to get what they want (or change the world). But now we have the ability to share information faster and wider than ever before. It used to be only a few media outlets or government sources that could shape public thought, but now everyone can. And unlike the media or government, none of us are held accountable for what we post. As there are few laws or fines that can be thrown at us for posting lies, there is no incentive to act responsibly in the public sphere. Get likes (or votes) first, worry about the consequences later—and why should we when the leader of the free world regularly tweets and says blatant untruths without consequence?“ 
Nevím, jestli jsem to pochopil správně, ale je trendem dneška a zejména v Česku, že politické plakáty vznikají především pro galerie a bienále a přehlídky grafického designu, na nichž taková kategorie ještě existuje?
Již dlouho marně volám do éteru a apeluji na své kolegy grafiky, aby se skrze médium tak úžasné a globálně srozumitelné, jakým grafický design bezesporu je, zapojili do politických aktivit. Aby svůj cit a talent pro výtvarnou práci s textem aplikovali na hesla a transparenty demonstrantů pro tu či onu věc, pro lepší raději, ač o tom, co dobré je a co nikoli, ať si každý rozhodne sám.
Nedávnou listopadovou sobotu se konala na pražské Letné největší demonstrace proti establishmentu od památného 25. listopadu 1989. Stejně jako pár měsíců předtím (23. června 2019), i tentokrát se nad hlavami demonstrantů objevily desítky a stovky transparentů, velmi vtipných a promyšlených, kterým by ale nějaká elementární typografická invence ještě pomohla.
Kam se poděli všichni ti natěšení a kreativitou nadržení kamarádi, kteří v listopadových dnech a nocích roku 1989 chrlili v pražském Mánesu (a mnohde jinde samozřejmě také) plakáty a transparenty, jimiž pak občané argumentovali při svém pochopitelném boji za naši současnou svobodu? Kam zmizela jejich vůle jednoduchým znakem podat apel, jemuž literáti museli věnovat několik vět a herci spoustu slov? Proč rezignovali na roli němých, přesto ale velmi hlasitých podpůrců demokracie, práva a rozumu?
Dnes a denně se nepřestávám divit, jakému grafickému balastu jsme všude vystaveni. K čemu jsou nám absolventi prestižních vysokoškolských ateliérů vedených uznávanými (a často právě v onom listopadu 1989 velice progresivními) grafiky a typografy, když pak ve vlastní profesionální praxi buď v lepším případě vizuální smog pouze ředí a zušlechťují, v horším případě pak jej násobí a množí skrze neodmítnutelná přání movitých klientů? Každým dnem přibývají nové vizuální systémy, další symboly a další piktogramy, loga, značky a manuály k nim a manuály, jak se vyznat v manuálech… a vedle vší téhle zbytečné a nicotné činnosti (ovšemže za prachy, a ne malé) si Umělci a Designeři a Ilustratéři s velkými U, D a I už nejspíš nenajdou ani čas, ani kreativitu na obyčejnou myšlenku, řečenou jednoduše a srozumitelně. A hlavně – smysluplně. Ve jménu ideálu vyššího než je osobní ekonomický prospěch, pro jiné lidi než které zastupuje klient, a – a to je nejspíš zásadní důvod oné kreativní neochoty – zadarmo. Slova jako charita, dar, filantropie nebo dobrovolnost český grafický design zkrátka nezná. Co není za honorář (ať ve formě finanční odměny, nebo alespoň popisku pod rámem ve sterilní galerii), to neexistuje.
V to samé listopadové sobotní odpoledne, kdy nad Letnou vlály tisíce českých vlajek a větru odolávaly stovky transparentů (včetně toho mého), se na jihu Čech sešla profesní grafická asociace. Protože jsem za větší svoji povinnost považoval účast na demonstraci, ze schůze jsem se omluvil, s dovětkem, že to oddemonstruji i za své kolegy. V odpovědi na mou omluvu jsem byl zaskočen názorem, že za ně jsem tedy rozhodně nedomonstroval. Jejich místo že je jinde, než pod vlajícími transparenty na zbytečné demonstraci…
Takže při kterémkoli příštím veřejném protestu budou opět k vidění sice vtipné a úderné, ale neumnělé cedule na papundeklech a bednách od banánů, zatímco v několika málo galeriích či muzeích budou viset umělecké, politicky angažované plakáty s texty plnými demokracie, lidských práv, svobody a nesmiřitelnosti se zlem světa, vzniklé především pro ten malý popisek a reprodukci v katalogu. Asi je zbytečné dodávat, že v takových galeriích se na vystavené exponáty fronty rozhodně nestojí…
Pavel Beneš, 25. listopadu 2019 odpoledne (přesně 30 let od demonstrace na Letné, kdy padla v ČSSR cenzura)
KONEC PŘÍSPĚVKU | END OF THE MESSAGE
