Archiv rubriky: Nekrology | Obituaries

Zemřel Radomír Postl

Bienále Brno (SBB) s lítostí oznamuje | Brno Biennale (BBA) informs with regreat
Z Českých Budějovic přišla smutná zpráva že 1. 7. 2021 zemřel v 81 letech člen SBB grafik Radomír Postl (narodil se v  Počátkách na Českomoravské vrchovině 14. 11. 1939). Poslední rozloučení se uskuteční v pátek 9. 7. 2021 v 11 hodin v kapli svaté Karoliny v Mladém v Českých Budějovicích. Čest jeho památce!

Radek Postl byl v letech 1992-2005 předsedou  AJV (Asociace jihočeských výtvarníků v Českých Budějovicích). V letech 1992-2014 členem řídícího výboru našeho Sdružení Bienále Brno, které mu v roce 2019 udělilo čestné členství.
Na stránkách SBB v medailonku k jeho 75. narozeninám v roce 2014 jsme uváděli, že do výčtu jeho práce patří kresba a dřevoryt; grafický design – plakát, značka, logotyp, potravinářský obal, úprava knihy, typografie, fotografie… Mezinárodně je znám zejména jako tvůrce kulturních a sociálních plakátů vytvářených originální technikou grafického zpracování fotografických desek.

——————————————————————————-
Slova posledníhou rozloučení 9. 7. 2021 – Radomír Postl
Je 7 hodin ráno, 14. listopadu roku 1939. V Počátkách na Vysočině se učitelům Marii a Josefovi Postlovým rodí jejich první syn – Radomír.
Jak si zapsala Maria, každý ho obdivoval pro jeho modré oči a opálenou pleť – Radošek, jak mu říkala, byl prý výstavní kousek.
V šesti letech přišel domů s tvrzením, že se chce stát farářem.
I když se jím nakonec nestal, lidé mu rádi naslouchali. Chodili k němu pro radu. Co říkal, mělo váhu.
Byl inspirací.
A to především skrze svou profesi výtvarníka, která v jeho životě stála vždy na prvním místě. Skrze ni usiloval o to, aby lidská duše “nebyla týraná chudobou prožitku.” Sám o svém profesním poslání napsal:
„Chci-li člověkovi na útěku něco sdělit, musím běžet s ním, nebo mu své sdělení postavit do cesty. A to právě, věřím, dělá plakát. Značka. Obálka časopisu. Tedy grafický design. … Grafika, která nevisí v galerii.
Doufám, možná naivně, že spěchající, štvaný člověk se sice nezastaví, je však schopen – třeba podvědomě – zaznamenat míjené projevy výtvarné kultury, že estetický fenomén stavící se mu do cesty ho jednou přiměje přece jenom k zpomalení běhu, k zamyšlení, uvykne jej postupně na estetično, na krásu – a může se stát, že jednou sám ostatní projevy výtvarné kultury vyhledá. A přijme. Snad pochopí to „umění ulice“ jako pozvánku, jako náboráře umění vůbec; potom já dojdu naplnění svého snažení. Kolemběžící zapomene v autě kalkulačku a zaraduje se nad krásou obrazu, sochy, čajové růže, nad krásou značky své firmy, nad ušlechtilou tváří knihy, kterou rozevřela půvabná dívka v březovém hájku.“
Jaroslav Sůra se o jeho plakátech vyjádřil takto:
“Jsou to mistrovská díla vizuální komunikace. Způsobují ono krátké spojení mezi divákem a grafickým projektem. … Na plakátech Radomíra Postla … nenajdete nikdy nic zbytečného. Mají přesný řád, netradiční kompozici, jsou barevně střídmé, vždycky jsou postavena na pozoruhodném nápadu. Řek bych, že mají dokonalou dramaturgii. Postlův plakát … dosahuje neobvykle silné emotivní působivosti. Radomír Postl zůstává nezaměnitelně svůj. Přesto, nebo právě proto, pokaždé překvapuje abstrahovanou myšlenkou. Každým svým plakátem objevuje nové výrazové možnosti. Je svým projevem neopakovatelný. Vážím si Postlových plakátů. Jsou od samého začátku koncipovány srdcem a myslí. … Působí na nás svojí postlovskou člověčinou, bez oněch, pro mnohé nepostradatelných počítačových berliček. Jsou to kultivované grafické skvosty.“
Radomír Postl byl členem profesních organizací jako jsou Asociace jihočeských výtvarníků, Sdružení Bienále Brno, Typo Design Club, Asociace užité grafiky a grafického designu, Nadace Českého výtvarného umění nebo Český fond výtvarných umění.
Síla slova Radomíra Postla, jeho přirozená autorita, respekt, který vzbuzoval mezi umělci, pro svou řemeslnou vytříbenost i hodnotovou ryzost, a odhodlání postavit se neférovosti či vypočítavosti – i tyto kvality jej vedly do vedoucích pozic v řadě z uvedených institucí.
Radomír nebyl kulturně tvůrčí jen ve směru výtvarném.
Během svého působení v Praze, kde studoval na Vyšší umělecko-
-průmyslové škole a později na Výtvarné škole, mohl rozvíjet i své herecké Já. Byl napojen na divadlo SEMAFOR a získal roli ve filmu Bylo nás deset. Navázal zde řadu celoživotních přátelství.
Radomírova hudební stránka osobnosti byla vždy osvěžena poslechem tvorby Osvobozeného divadla. Rozhodl-li se, byl schopen naučit se během prázdnin hrát na klavír Bugatti step.
Radomír, Radoš, Radek byl inspirací nejen pro své kolegy, ale i pro přátele a svou rodinu – syna Dalibora, dcery Danu a Petru, i jejich potomky.
Svému synu Daliborovi Radomír předal životní motto: “Když něco děláš, dělej to co nejlíp; nevymlouvej se na okolí, záleží na tobě.” Byl kdykoliv připraven s ním cokoli diskutovat, s humorem a s nadhledem. Byl mu průvodcem poznávání. Poznávání aktuálního dění i historie a skrze ni významu umění.
V dceři Daně zažehl oheň pro výtvarný obor a jeho studium. Předával jí hodnotu výtvarníka-profesionála, coby spojení vášně a dřiny. Jejich vztah byl plný velkého životního porozumění.
Své přátele i vnuky Jana a Jakuba vedl mezi řečí a zároveň velmi cíleně ke kultivovanému používání češtiny. Sousloví “Zdravím vás,” Radkovi člověk řekl jen jednou. Jeho reakce: “No, tak pozdrav – dobrý den, se říká, ne?” Příště už si dal každý pozor. K revizi vlastního slovníku člověka navedla i jeho otázka: “Cos říkala – líbí se ti to HROZNĚ? Nebo HODNĚ?”
Radomír, Radánek miloval svou práci a svoji Danielu. Ze vztahu s ní čerpal v posledních 40 letech mnoho energie, kterou pak vkládal do své práce. Sám řekl: “Danuško, mně potkalo největší štěstí, že jsi se mnou.”
1. července v půl desáté večer Radomír Postl zemřel. Zemřel doma, v objetí svých nejbližších, za zvuků jeho oblíbené Gershwinovy Rapsodie v modrém.
Zemřel Radomír, vyučený strojní zámečník
Radomír, profesionální výtvarník, grafik, malíř, kreslíř, dřevorytec, fotograf, sochař
Radomír, rebel, zastánce férovosti, bojovník proti nepravostem a komunistům
Radomír, učitel
Radomír, herec a hudebník
Radomír, zastánce květnaté a dobré češtiny
Radomír, obdivovatel a znalec motýlů
Radomír, milovník vína a whisky
Radomír, manžel milované, milující a vždy podpůrné Daniely, bez níž by to nebyl on
V květnu tohoto roku řekl: “Jára Kohout se loučil vždy ve svým vysílání Svobodný Evropy zkratkou NNV – nic netrvá věčně.”
Věčně netrval ani Radomírův život.
Jeho slova a umělecká tvorba žije dál. Na ulici, v galerii, v nás samých.
Děkujeme, že nám vstoupil do života.
Sbohem.
(autorkou textu je Marie Plojharová manželka Jana Plojhara vnuka Radomíra Postla)

Na snímcích Radomír Postl na různých akcích SBB v Brně:

Radomír Postl
Radomír Postl uprostřed vepředu s Janem Rajlichem a s dalšími členy SBB v kině Světozor v Praze 2012, foto Jiří Kofroň

——————————————————————————————Úvodní text Jaroslava Sůry z katalogu výstavy POSTL / POSTER (HaDivadlo Brno, 2007):
Plakát jako vykřičník. Plakat jako semafor na rušné křižovatce, který zastaví kroky chodce. Někdy zavolá, jindy se vysloví potichu, podle toho, jaké poselství přináší. Vynikající plakat se stává objektem sběratelského zájmu, stěhuje se do muzeí, galerií, výstavních síní, na kolbiště mezinárodních bienále či trienále. A plakáty, které jsou našemu srdci nejblíže, pak vedle obrazu a soch i na stěny našich domovů. Ten nejkrásnější si někdy pověsíme jen tak, dovnitř, do duše.
Plakáty Radomíra Postla znám už řadu let, připadá mi, že odjakživa. Působí na mne právě těmi hodnotami, které jsem uvedl. Postlovy plakáty jsou mistrovská díla vizuální komunikace. Způsobují ono krátké spojení mezi divákem a grafickým projektem. Nad Postlovými plakáty se mi vybavuje citát Pabla Picassa: „Umění je zbavovat se zbytečného“. Na plakátech Radomíra Postla skutečně nenajdeme nikdy nic zbytečného. Mají přesný řád, netradiční kompozici, jsou barevné střídmě, vždycky jsou postaveny na pozoruhodném nápadu. Řekl bych, že mají dokonalou dramaturgii.
Nedělitelnou součástí plakátu je písmo a Postlovy plakáty nás o tom přesvědčují. Písmo je tu jednou klasicky umeřené, jindy rozverně rozházené, právě tak, jak to povaha plakátu vyžaduje. Postlův plakat tak dosahuje neobvykle silné emotivní působivosti. Radomír Postl zůstává nezaměnitelně svůj, přesto, nebo právě proto, pokaždé překvapuje abstrahovanou myšlenkou. Každým svým plakátem objevuje nove výrazové možnosti. Je svým projevem neopakovatelný. Vážím si Postlových plakátů. Jsou od samého počátku koncipovány srdcem a myslí. Nejsou chladně spekulovány ani budovány na efekt, nejsou reklamou. Působí na nás svojí postlovskou člověčinou, bez oněch, pro mnohé nepostradatelných, počítačových berliček. Jsou to kultivované grafické skvosty.
Radomír Postl si vybudoval svoje přední místo v oblasti grafického designu nejen v České republice, ale i v cizině. Jeho dílo je publikováno v odborném tisku, v katalozích, monografiích a ročenkách našich i zahraničních.
Prostřednictvím Postlových afiší tady slaví plakat svůj svátek. Přejme mu hodně gratulantů!
Jaroslav Sůra

KONEC PŘÍSPĚVKU | END OF THE MESSAGE


Miloslav Fulín 1928-2019

Bienále Brno (SBB) s lítostí oznamuje | Brno Biennale (BBA) regretfully informs:
Významný český grafik a typograf Miloslav Fulín, člen SBB od roku 1996, zemřel 23. 7. 2019 ve věku 91 let (narodil se 15. 2. 1928 v Praze). 
Zprávu o jeho odchodu ze života jsme se dozvěděli z umělcovy rodiny teprve nyní (a nepřinesla ji dříve žádná média ani weby)… Proto i tento opožděný nekrolog… Čest jeho památce!
Jak jsme uvedli v medailonku k devadesátinám před 3 lety (viz http://sbb-bienale-brno.cz/miloslav-fulin-90/Miloslav Fulín byl zejména grafikem a typografem mnoha stovek titulů knih (např. známé edice Kapka, Čtení na dovolenou, Omnia atd.) a také časopisů (Knižní kultura, Světová literatura) a mj. pravidelně vystavoval na Bienále Brno (1966, 1972, 1976, 1980, 1984, 1988, 1992).

Některé obálky z knih upravovaných Miloslavem Fulínem:
                    
   

KONEC PŘÍSPĚVKU | END OF THE MESSAGE


Zemřel Volker Pfüller

Bienále Brno (SBB) s lítostí oznamuje | Brno Biennale (BBA) regretfully informs:
Čestný člen SBB, profesor Volker Pfüller, německý ilustrátor, plakátista a scénograf, narozený 7. 6. 1939 v Lipsku, zemřel 23. 10. 2020 v Rudolstadtu (město jihozápadně od Jeny) ve věku 81 let.
Volker Pfüller absolvoval Fachhochschule für Angewandte Kunst Berlin-Schöneweide (1960) a Hochschule für bildende und angewandte Kunst Berlin (1965). V roce 1990 byl profesorem na Kunsthochschule Kassel, 1992-1997 na Kunsthochschule Berlin-Weißensee  a v letech 1997-2005 na Hochschule für Grafik und Buchkunst Leipzig.
Jeho plakáty a ilustrace získaly různé ceny na oborových přehlídkách v Německu i v zahraničí. Získal mj. stříbrnou medaili na Pražském quadrienále (1983), státní cenu za kulturu v NDR (1986), stříbrnou medaili na Bienále plakátu v Lahti FI (1987) aj.
Volker Pfüller byl členem mezinárodní jury Bienále Brno v roce 1988.
Čest jeho památce!

Volker Pfueller - Berlin 2005
Volker Pfüller (vpravo) s Janem Rajlichem st. na vernisáži svých prací u příležitosti berlínského kongresu AGI v roce 2005

Volker Pfüller: Novoročenka 2016

KONEC PŘÍSPĚVKU | END OF THE MESSAGE


Profesor Victor Margolin (78) odešel…

Bienále Brno (SBB) s lítostí oznamuje | Brno Biennale (BBA) regretfully informs:
Čestný člen SBB profesor Victor Margolin, dr. h. c., historík a teoretik designu, odešel navěky 27. 11. 2019 ve Washingtonu US ve věku 78 let.
Narodil se v roce 1941, vystudoval Columbia University New York (1963), působil mj. jako VŠ pedagog (University of Illinois Chicago, Bezalel Academy of Arts and Design Jerusalem, Politecnico di Milano), byl zakládajícím editorem vědeckého časopisu Design Issues (od 1983).
Napsal desítky článků a vydal řadu publikací jako např. The American Poster Renaissance (1975); The Struggle for Utopia: Rodchenko, Lissitzky, Moholy-Nagy, 1917–1936 (1997); Design Discourse (1989); Discovering Design (1995); The Idea of Design (1995); The Designed World (2010), World History of Design (2015) atd.
Obdržel řadu významných ocenění zejména od vědecké komunity, poctěn byl nedávno také cenou ICO-D Presidents Trophy.
Brno navštívil Victor Margolin v červnu 1986 jako porotce 12. Bienále Brno ’86 a přednášející na mezinárodním sympoziu (s přednáškou „American Social Posters of the 1960s“). Zúčastnil se svojí dvacítkou i akce SBB „20“ v roce 2002.

Victor Margolin US na sympoziu Bienále Brno 1986 probíhajícím v Hotelu International (vlevo vedle sedí tehdejší prezident Icogrady Jorge Frascara CA, před nimi Sudarshan Dheer IN)

See more about Victor Margolin at
https://en.wikipedia.org/wiki/Victor_Margolin
https://victor.people.uic.edu/index.html

KONEC PŘÍSPĚVKU | END OF THE MESSAGE


Dan Reisinger, čestný člen SBB zemřel | BBA honorary member has died

Bienále Brno (SBB) s lítostí oznamuje | Brno Biennale (BBA) regretfully informs:
26. 11. 2019 ráno ve spánku zemřel v Tel Avivu IL ve věku 85 let čestný člen SBB, izraelský designér Dan Reisinger. Narodil se 3. 8. 1934 v Kanjiži v bývalé Jugoslávii na hranicích s Maďarskem (nyní Srbsko). Vystudoval Bezalel Academy of Art, Jerusalem IL (1950-1954) a poté Central School od Art London UK. Vlastní studio otevřel v roce 1967. Byl jedním z nejvlivnějších a ve světě nejznámějších izraelských designérů, vystavoval na mnoha místech celého světa a obdržel řadu ocenění doma i v zahraničí.
Pohřeb bude ve čtvrtek 28. 11. 2019 ve 14.00 h na novém hřbitově v Ramat Hasharon (Tel Aviv) IL. R. I. P.
Čest jeho památce!
Dan Reisinger byl přítelem Jana Rajlicha st. i ml. a velkým podporovatelem Bienále Brno, kam byl pozván tehdejším předsedou OV Bienále J. R. ml. jako porotce a přednášející v roce 1994.

Dan Reisinger v „hvézdné“ mezinárodní jury 16. Bienále Brno 1994: zleva Vlasta Noshiro Čiháková, D. R., Seymour Chwast a Santiago Pol

Tento plakát/pohlednici vytvořil Dan Reisinger k sympoziu 16. Bienále Brno 1994

V roce 2000 SBB uspořádalo v Brně (Moravská zemská knihovna a Atrium IBC) výstavu cyklu 52 serigrafií Dana Reisingera Svitky ohně / Scrolls of Fire k historii židovského národa. Všechny tyto serigrafie zůstaly v Brně − autor je daroval společnosti K 2001  (spolupořadatel výstavy), s tím že budou vystaveny v budoucím muzeu společnosti v Brně.
Jedním z posledních děl Dana Reisingera je plakát pro naši akci JR100 v roce 2020, který navrhl a poslal do Brna 22. 10. 2019, měsíc před svou smrtí…

Plakát Dana Reisingera k poctě Jana Rajlicha, 2019

See more about Dan Reisinger at
https://en.wikipedia.org/wiki/Dan_Reisinger 

https://www.haaretz.com/israel-news/.premium-israel-prize-winning-designer-behind-iconic-logos-of-el-al-habima-dies-at-85-1.8193267

Video z nedávné výstavy v Budapešti na fb:
https://www.facebook.com/danreisingeofficial/videos/1341539239306838/

KONEC PŘÍSPĚVKU | END OF THE MESSAGE


Zemřel čestný člen SBB architekt Zdeněk Lang

Bienále Brno (SBB) s lítostí oznamuje | Brno Biennale (BBA) regretfully informs:
Ve věku 91 let zemřel brněnský architekt Ing. Zdeněk Lang, čestný člen SBB.
Narodil se v Brně 29. 6. 1928, zemřel 19. 11. 2019 rovněž v Brně. Poslední rozloučení s architektem Zd. Langem se  uskuteční ve čtvrtek 28. 11. 2019 odpoledne ve 14.00 hodin v obřadní síní krematoria města Brna na Jihlavské ul.

O architektu Z. Langovi – jeho životě a díle – více v předchozích zprávách na webu SBB:
http://sbb-bienale-brno.cz/architekt-zdenek-lang-90/   
http://sbb-bienale-brno.cz/architekt-zdenek-lang-cestnym-clenem-sbb/

Na loňském snímku Pavla Štursy z oslavy devadesátin je architekt Lang (vlevo) s přítelem fotografem Rudolfem Štursou, který nedávno rovněž zemřel…

KONEC PŘÍSPĚVKU | END OF THE MESSAGE


Zemřel Wim Crouwel (90), čestný člen SBB

Bienále Brno (SBB) s lítostí oznamuje | Brno Biennale (BBA) regretfully informs:

Wim Crouwel, foto fb Pakhuis de Zwijger‎

Ve věku nedožitých 91 let zemřel Wim (Willem) Crouwel,
nizozemský grafik-designér a typograf, čestný člen SBB.
Narodil se v Groningenu NL 21. 11. 1928 a zemřel 19. 9. 2019 doma v Amsterodamu NL.
Patřil mezi nejvýznamnější holandské osobnosti designu, založil studio Total Design (1963), byl u všeho podstatného (holandský pavilon na Expo 70 Osaka, poštovní známky a telefonní seznam pro PTT − holandskou poštu, letiště Schiphol, Stedelijk Museum Amsterdam, Rabobank, Randstand), mezinárodně je „ikonická“ jeho abeceda New Alphabet (1967).
Na sympoziu VI. Bienále Brno 1974, na kterém byl členem mezinárodní poroty, představil např. vizuální styl města Rotterdam.
Mj. také vyučoval na Technické univerzitě Delft a 1985−1993 byl ředitelem Boijmans Van Beuningen art muiseum v Rotterdamu.

Jako poctu Wimu Crouwelovi připravilo Stedeljik Museum Amsterdam výstavu Wim Crouwel: Mr. Gridnik (28. 9. 2019>22. 3. 2020). Mr. Gridnik je Crouwelova přezdívka založená na tom, že byl ve světě vedoucím představitelem tzv. mezinárodního stylu založeném na gridu (rastru). Pro muzeum navrhl v letech 1963−1985 na 300 katalogů a přes 400 plakátů… Více o výstavě viz  https://www.stedelijk.nl/en/exhibitions/wim-crouwel
Interaktivní stránka vzpomínek viz https://crouwel.stedelijk.nl/
Nekrolog v britském Guardienu viz https://www.theguardian.com/

Kresba od Wima Crouwela z návštěvy Brna (VI. Bienále Brno) v roce 1974

Wim Crouwel a Jan Rajlich st. se naposled setkali na kongresu AGI v Berlíně 3. 10. 2005, foto J. Rajlich ml.

KONEC PŘÍSPĚVKU | END OF THE MESSAGE


Mitsuo Katsui, čestný člen SBB zemřel | BBA honorary member has died

Bienále Brno (SBB) s lítostí oznamuje | Brno Biennale (BBA) regretfully informs:
Mitsuo Katsui Design Office, Co. Ltd., oznámila 27. 8. 2019 na facebooku, že 12. 8. 2019 zemřel na rakovinu slinivky doma v Tokiu-Šibuja JP ve věku nedožitých 88 let čestný člen SBB, slavný japonský designér Mitsuo Katsui (naroz. 6. 9. 1931 v Tokyu). Pohřeb se uskutečnil v úzkém rodinném kruhu. Čest jeho památce!
Mitsuo Katsui absolvoval pedagogiku na Tokijské univerzitě (nyní Tsukuba University) v r. 1955, pracoval nejdříve jako zaměstnanec v  Ajinomoto a v roce 1961 se osamostatnil. Podílel se mj. na designu olympijských her v roce 1964 a výstavách jako Osaka Expo, Okinawa Ocean Expo a Tsukuba Science Expo.
Svoji grafickou tvorbu vystavoval na mnoha mezinárodních i domácích výstavách, mj. od 70. let XX. stol i vícekrát na Bienále Brno, které jako porotce a přednášející na sympoziu osobně navštívil v roce 1984 a v roce 2000 i s manželkou Sunako.
V Japonsku získal cenu ministra školství za umění, cenu Akira Murasaki, Mainichi Industrial Design Award, Kodansha Cultural Publishing Prize atd. Byl mezinárodně jeden z nejznámějších japonských designérů, obdržel desítky ocenění (Bienále Brno, Lahti, Mexiko, Varšava, ADC New York atd.) zejména za plakáty a úpravy knih, specializoval se i na mapy a diagramy a na optické iluze.
V letech 2009−2012 působil jako prezident JAGDA, Japonské asociace grafických designérů.
14. 4.>2. 6. 2019 se uskutečnila poslední velká přehlídka celoživotní tvorby Mitsuo Katsuiho (Dr. Sheng Jing) „Vizuální rezonance” v Muzeu umění Utsunomiya JP.

Mitsuo Katsui se ženou Sunako rádi cestovali a manželka z každé cesty zhotovovala nádherná dokumentační alba, kterým věnovali celou místnost své vily v Shibuyi; zde oba v Cambridgi, foto Hiroshi Shimura

Snímek z retrospektivy v Muzeu umění Utsunomiya letos na jaře, foto Nakano Takeo

Mitsuo Katsui a Jan Rajlich ml. se setkali v Tokiu 27. 7. 1999

Mitsuo a Sunako Katsui a Jan Rajlich ml. v Tokiu 27. 7. 1999

Mitsuo Katsui a Jan a Alena Rajlichovi v Tokiu 27. 7. 1999

Mitsuo a Sunako Katsui s Janem st., Janem ml., Boženou a Alenou Rajlichovými na zahájení 19. Bienále Brno 21. 6. 2000

Mitsuo a Sunako Katsui s Janem Rajlichem st. a Janem Rajlichem ml. na večeři v brněnské Plzeňce 22. 6. 2000

Uprostřed Mitsuo Katsui na 19. Bienále Brno 2000; po jeho levici Wang Xu CN a Jan Rajlich ml., po pravici Subrata Bhowmick IN, John Gravdahl US a Jan Rajlich st.

KONEC PŘÍSPĚVKU | END OF THE MESSAGE


Sudarshan Dheer, čestný člen SBB zemřel | BBA honorary member has died

Bienále Brno (SBB) s lítostí oznamuje | Brno Biennale (BBA) regretfully informs:
6. 4. 2018 ráno zemřel v Mumbai IN ve věku 80 let čestný člen SBB, indický designér Sudarshan Dheer. Narodil se v Punjabu IN 5. 7. 1937. Vystudoval J J ( Sir Jamsetjee Jeejeebhoy) School of Art (malba & design) v Mumbai a poté působil jako art director a grafický designér. V r. 1972 založl GCC Graphic Communication Concepts design studio. Jeho specializací byly projekty JVS (jednotného vizuálního stylu) pro indické i nadnárodní společnosti.
Svoji grafickou tvorbu vystavoval na mnoha mezinárodních i domácích výstavách, mj. od 70. let XX. stol i několikrát na Bienále Brno, které jako porotce a přednášející na sympoziu osobně s rodinou navštívil dvakrát, v roce 1986 a 1998. V roce 1982 získal na X. Bienále Brno bronzovou medaili. Byl jedním z nejvlivnějších a ve světě nejznámějších indických designérů, obdržel desítky ocenění.
Čest jeho památce!

Sudarshan Dheer se věnoval designu i po své osmdesátce…. (foto courtesy of Reva Hart)

KONEC PŘÍSPĚVKU | END OF THE MESSAGE


Ivan Chermayeff, čestný člen SBB zemřel | BBA honorary member has died

Bienále Brno (SBB) s lítostí oznamuje | Brno Biennale (BBA) regretfully informs:
V sobotu 3. 12. 2017 zemřel doma na Manhattanu v New Yorku US ve věku 85 let čestný člen SBB Ivan Chermayeff. Narodil se 6. 6. 1932 v Londýně v rodině ruského emigranta, architekta, v roce 1940 se přestěhovali do USA. V roce 1957 zde spolu s Tomem Geismarem a Robertem Brownjohnem založili studio, které se stalo záhy jedním z nejlepších grafických studií pracujících pro nejvýznamnější světové klienty (dnes Chermayeff & Geismar & Haviv)Studio i on sám osobně získali nespočet zlatých medailí, významných cen a uznání, v roce 1981 byl jmenován do Hall of Fame ADC New York.
Ivan Chermayeff
se zapsal i do historie našeho Bienále Brno, kde mj. získal za své kolážové ilustrace Grand Prix v roce 1992, v roce 1996 pak byl nezapomenutelným přesedou mezinárodní poroty a v roce 2002 se zúčastnil svým původním plakátem už jako čestný člen Sdružení Bienále Brno plakátové akce na téma „20“, kterou SBB organizovalo.
Nekrolog otiskl New York Times − více viz https://www.nytimes.com/2017/12/04/obituaries/ivan-chermayeff-dead-designer-of-familiar-logos.html?_r=0
Čest jeho památce!

Obálka katalogu výstavy Ivana Chermayeffa, kterou v rámci 17. Bienále Brno 1996 uspořádalo Design centrum ČR v Brně

Brno 1996
Ivan Chermayeff (uprostřed) a Jan Rajlich ml. předávají 19. 6. 1996 cenu Kláře Kvízové na zahájení 17. Bienále Brno 1996 na nádvoří Místodržitelského paláce MG v Brně

KONEC PŘÍSPĚVKU | END OF THE MESSAGE