Bienále Brno (SBB) informuje o výstavě | Brno Biennale (BBA) informs about the exhibition:
František Borovec (82) v posledních měsících hýřil (ne)obvyklou aktivitou v brněnském výstavním prostoru Zadní trakt, který se od jara 2022 stal sídlem Galerie G13, nad kterou převzal umělecký patronát. (Galerii spravuje Jiřina Nehybová.)
Nejdříve zde František Borovec uvedl výstavu svého mladšího bratra „Dalibor Borovec malba/grafika“ (vernisáž 26. 5. 2022), poté se podílel na přípravě a instalaci dokumentační výstavy k 21. srpnu „…srpen 68 varující…“ (18. 8.–15. 9. 2022), kterou v Den otevřených dveří jihomoravských atelérů (víkend 24.–25. 9. 2022) vystřídala 2denní „rodinná“ výstava „Ateliér Borovci“, na které se vedle tvorby F. Borovce představili i jeho bratři Dalibor a Petr Borovcovi a zeť Miloslav Dolejš (grafika, kresby, ilustrace, kombinované techniky, počítačová grafika aj.).
Hlavní část této výstavy z tvorby F. Borovce pak byla samostatně ke zhlédnutí až do 20. 10. 2022 pod názvem „Ilustrovaná pandémie a…“ jako autorova grafická výpověď o jeho životní etapě v době covidové, ale také vypořádání se se svým onemocněním, léčbě a hledání cest. Na výstavě se uskutečnilo 12. 10. 2022 i milé přátelské setkání / komentovaná prohlídka – akce, kde se úvodního potažmo hlavního slova ujal známý brněnský rétor MUSTtr. et ThMgr. Milan Klapetek, přednosta ústavu strécovské filozofie Velkomoravské Univerzity Strécovsko Tetinské…
—
O výstavě napsali:
František Borovec nabízí velmi osobní tvorbu. Za využití kombinované techniky, reflektuje vlastní setkání, dotek s vážnou nemocí, pobytem v nemocnici, vnitřní obavy i v kontextu s reflexí a odezvou okolí. Jednotlivé panely, řadou obrazových záznamů přibližují vnitřní prožitky, sled měnících se období od původních obav, k pozitivní změně. Do jednotlivých ztvárnění vkládá autor často dominující lidskou postavu, někdy pouze hlavu, obličej. Mnohdy v dynamickém kontrastu, jindy v prolínání i splýváním s pozadím, vesměs abstraktně pojatým.
V expozici upoutá i zajímavá grafika, staršího data, evokující hudbu významného brněnského skladatele Pavla Blatného (1931–2021), mj. výrazného představitele tzv. „třetího proudu. A přehlédnout nelze, na podlaze instalovanou impozantní kupu, z množství krabiček od tablet a pilulí: medikamentů, autenticky symbolizujících ústřední motiv výstavy – pobyt v nemocnici, hospitalizaci.
F. Borovec svými posledními cykly bezprostředně navazuje na předchozí řadu, vytvářenou v období covidu. Společně s bratrem Daliborem představili vlastní vidění zvláštního období, podivného bezčasí, s omezením sociálních kontaktů, vedoucího až k frustrující sociální izolaci. Výtvarné práce obou bratrů, pod názvem Ilustrovaný lockdown, byly k zhlédnutí ve výstavní síni Onkologického ústavu v Brně, v dubnu roku 2021.
Jaroslav Štěpaník
—
František, jak jsem ho mohla poznat, dokáže věci, lidi a situace velmi exaktně posoudit, zvážit možnosti a někdy nemilosrdně některé věci odsoudit. Musím podotknout, že jsem si vždy jeho názoru velmi vážila.
Včerejší setkání na jeho výstavě můj názor na Františka jen posílilo, jestli je to vůbec možné. Uvítal mě jako vždy s tak trochu laskavou ironií, vyzval mne, ať se posadím a hned na úvod mě seznámil s tím, že by rád od lidí slyšel názor na práce na této výstavě. A to z hlediska pocitů a dojmů. Požádal o písemné vyjádření i mne. Cítila jsem se poctěna, že ho zajímá můj názor, i když nejsem grafik.
Můj první dojem z této jeho výstavy byl, že František byl zase velmi pracovitý a že si dal na koncepci této výstavy velmi záležet. Bylo to setkání s jeho tvorbou starší s tvorbou z doby zcela nedávné. Rozdíl byl velmi patrný: dříve byla v jeho grafikách určitá hravost, cit pro kompozici kombinovaný s úspornou, elegantní barevností. Také smysl pro detail nechybí ve starších i novějších dílech. Rozdíl tady však je, a to velmi markantní: ta nová díla mají neskutečnou hloubku, i když na první pohled působí velmi úsporně: je v nich pokora, někdy i úzkost, snad i vzdor, stopy hledání odpovědi. Hravost se tak nějak upozadila, už není tak důležitá, zůstal jen mistrovský, byť úmyslně zjednodušený kresebný projev. A je tam také cítit vůle se nevzdat, jít dál, co ti síly stačí, naděje. Na konci prohlídky jsem Františkovi řekla, že kdybych si měla jednu věc vybrat, byla by to zelená kompozice na konci u okna. Zelená je přece barva naděje! I když – v levém spodním rohu číhalo malé stvoření, které vypadalo jako bazilišek. Takové symbolické memento…. Co napsat dál? Stačí jen vyjádřit mou upřímnou radost nad jeho tvůrčím, nezdolným elánem, sklonit se (opětovně) nad Františkovou invencí a dokonalou technikou a popřát mu, ať ho múza Kalliopé líbá stále!
Hana Langová Vepřeková
KONEC PŘÍSPĚVKU | END OF THE MESSAGE